Lupinová [Harry Potter]

15

A pak se to stalo...

-----

,,Ehm," ozvalo se zakašlání od dveří kuchyně. Lupinová od sebe Siriuse rychle od odtlačila a černovlasý muž se zatvářil provinile. Oba dospělí se podívali na vchod do místnosti, kterou se ještě před malou chvílí pokusili vytopit.

Ve dveřích stála paní Weasleyová, s celou svou rodinou a Harrym a překvapeně se na Siriuse a Renesmé dívala. Aby toho nebylo málo, v pozadí stál i Remus. Lupinové stačil jediný pohled na dvojčata Weasleyova a věděla, že si z ní budou utahovat minimálně do konce roku, ne-li do konce jejich života.

,,Jak je Arthurovi?" Lupinová nasadila svůj obvyklý vážný výraz a snažila se předstírat, že se nic neděje. Ono se taky nic moc nedělo. Přeci se nepolíbili, tak proč se k čertu cítí tak trapně? 

,,Má se lépe. I když si ten blázen nechal rány zašít po mudlovsku. Stehy se tomu říká," povzdychla paní Weasleyová a už se hrnula k plotně.

,,Aha. A kdy ho mají pustit?" zeptala se bystrozorka.

,,Na Štědrý večer už by měl být doma," pousmála se Molly a začala něco kuchtit.

,,Tak vidíte Molly, to ho máte za tři dny tady," přikývla hnědovláska. Molly už radši nic neřekla.

Počas následujících tří dnů to bylo tak, jak Lupinová předpokládala. Dvojčata a dokonce i Ginny si ji dobírali kdy mohli a vůbec nehodlali vzít na vědomí její, ani Siriusovy vražedné pohledy.
Také Bill z toho měl celkem zábavu, nedovolil si však do své kamarádky rýpat otevřeně. Sem tam jí nastrčil nohu, aby ji Sirius chytl, nebo jí na triko vylil vodu, což zapříčinilo, že látka se okamžitě přicucla na kůži.

Po dvou dnech toho měla Renesmé plné zuby.

,,Je mi líto, na Štědrý večer mám naplánovanou obhlídku Azkabanu," omluvila se tak den před Vánocemi, zapomněla však dodat, že si hlídku naplánovala sama.

Nesnášela Vánoce. Od mala je nijak extra neslavila, jelikož její rodiče tomu odmítli připisovat nějakou větší váhu, jestli nebyli všichni pohromadě. Což nebyli nikdy. Remus své Vánoce trávil v Bradavicích s přáteli, zatímco Rennie s knihou v pokojíčku.

Teď, když měla možnost oslavit Vánoce se všemi ostatními, odmítla. Nechtěla vidět to, jak se její nejlepší kamarádka má k jejímu bratrovi, jak Bill vymýšlí další způsob, jak ji a Siriuse dát dohromady. Nechtěla vidět nikoho. Až na Bellatrix. Přišlo jí, že ta mrcha začala projevovat až příliš velkou chuť k životu a to že se Voldemort vrátil jí na klidu vůbec nepřidalo. Prostě chtěla mít vše pod kontrolou, jako vždy.

-----

,,Vážně nejdeš, Ren?" Tonksová smutně vykulila své modré oči, ve snaze a naději, že se jí povede bystrozorku přemluvit. Sama Tonksová se na večer hrozně těšila a neustále si upravovala žvýkačkově růžové vlasy.

,,Ne, už jsem to řekla několikrát, Doro. Nejdu. Víš že mám hlídku," povzdychla Lupinová. Dohadování s kamarádkou ji opravdu nebavilo.

,,Aha. A ostatní ví, že sis tu hlídku naplánovala sama, Rennie?" nevinně se usmála Tonksová.

,,Neví. A vědět nebudou. Víš že jsem schopná proměnit tě ve lžíci!" zahrozila bystrozorka a v koutcích úst jí cukalo. ,,A opravdu mě nezkoušej přemlouvat, nebudu se koukat na to, jak mi balíš bratra."

,,C-co? Co s tím má společného Remus?"  vlasy Tonksové zrůžověly ještě víc.

,,Nemysli si, že jsem si nevšimla, jak po něm pokukuješ. Navíc máte všechny hlídky spolu!" Lupinová si založila ruce na hrudi a sledovala, jak je její kamarádka v rozpacích. Celkem si to i užívala, ale to by nahlas nikdy neřekla.

,,N-no a co! Mimochodem, slyšela jsem o tobě a Siriusovi," mrkla Tonksová a v duchu se smála, že tentokrát dostala Renesmé do rozpaků ona.

,,Vlkodlak jeden zatracenej," procedila mezi zuby Lupinová, jelikož jí došlo, že to vyžvanil její milovaný bratr.

,,Nech ho, Ren. Neudělal nic špatného!" okamžitě ho bránila Tonksová. Renesmé protočila oči.

,,Udělal. Žije," prskla podrážděně, přehodila přes sebe černý plášť a s hlasitým prásknutím se přemístila.

Objevila se na pustém ostrově, uprostřed rozbouřeného moře a před ní se tyčila vysoká, temná budova. Azkaban. Už sem byl cítit chlad z mozkomorů a byly slyšet srdceryvné výkřiky vězňů. A Lupinová mířila tam. Do oddělení s nejvyšší ostrahou. Tam, odkud se ozývaly nejhorší výkřiky a šílený smích.
Renesmé zamířila k bráně.

,,Bystrozorka Lupinová. Oddělení bystrozorů, jsem na pravidelnou obhlídku Azkabanu," oznámila.

,,Předložte hůlku ke kontrole," štěkl podsaditý mužík s knírem. Robbie Sharper, stálo na jmenovce. Lupinová se občas divila, jak tu ti strážní mohou vydržet. Takové pochmurno, křik a hlavně se tu krom sezení na zadku v jakési zaprděné budce nic nedělo. To bylo ono. Byla tu nuda. Lupinová byla zvyklá na jakýkoliv druh akce, adrenalinu a pohybu.
Tady by se unudila k smrti.

Renesmé bez keců předložila hůlku, patřilo to tu k běžné praxi. Mužík ji s tichým 'díky' převzal a ověřil. Po chvilce ji bystrozorce vrátil a vpustil ji dovnitř. 

Bystrozorka sebevědomým krokem vešla dovnitř a u vchodu vyčarovala patrona. Co ji překvapilo bylo, že její patron se změnil. Už to nebyla velká lvice, ale o něco menší pes. Chvíli na svého patrona hleděla, ale poté nad ním mávla rukou a vstoupila do budovy.

Okamžitě ji obklopil větší chlad a pocit úzkosti. Ona na to ale byla zvyklá a v klidu prošla až do nejvyššího patra, ve kterém se nacházelo Oddělení s nejvyšší ostrahou. Otevřela masivní železné dveře a vešla dovnitř.

Bylo tu překvapivě rušno. Vězni stáli u mříží cel a pokřikovali po sobě. Jako první si bystrozorky všimla Bella.

,,Jdeš právě včas! Náš pán přichází!" zavřískla a v té chvíli se probořil strop. Lupinová si kryla hlavu. Dovnitř vtrhlo deset Smrtijedů. Lupinová mezi nimi poznala Dolohova a Yaxleyho. Nově příchozí začali odemykat všechny cely a vypouštět na svobodu nejhorší vrahy. Před Lupinovou teď stál její patron, čekajíc na vzkaz. Ten ale zmizel v okamžiku, kdy se k bystrozorce přihnala černovlasá žena.

,,Říkala jsem to! Náš pán se vrátil! Chcípnete! Všichni!" zavřeštěla vítězně a v očích šílený lesk. Černé kadeře jí spadaly kolem, kdysi krásné tváře, která však byla nyní poznamenaná tolika lety v Azkabanu.

,,Bello! Tohle si nech na jindy, teď musíme pryč," zavrčel jakýsi muž. I tenhle hlas byl bystrozorce známý. Rabastan Lestrange.

,,Ale-"

,,Žádné ale, Bellatrix! Pojď!" prskl muž a popadl Bellu za loket. Čarodějka vrhla po bystrozorce poslední znechucený pohled a odběhla pryč.
Lupinová vzhlédla. Všichni vězni se přemisťovali a mozkomorové odlétali pryč. Už nebylo pochyb, byli na straně Voldemorta. Zas a znovu.

Po nějaké chvilce se vše vyprázdnilo a ztichlo. Lupinová se vyhrabala na nohy. Vytáhla hůlku a vyčarovala patrona.

,,Dobyli Azkaban. Druhá kouzelnická válka začala."

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti!

Zdravím a moc se omlouvám, že dlouho nevyšla kapitola. Přiznám se, vůbec se mi nechtělo psát. A očividně si toho někdo všiml a začal mne otravovat (💛) do soukromých zpráv a já tuto kapitolku dopsala.
Takže tímto moc děkuji ZtelesneneZlo , že mne donutila to napsat. Snad se vám kapitola líbila.

A ještě jedna věc. Jaksi potřebuju postavy a napadlo mne, že bych vás do příběhu zapojila. Takže mi klidně do komentářů pište jméno (ne opravdové, to snad chápete) a jestli chcete být student/bystrozor/smrtijed/nějaký náhodný člověk.💛

Toť ode mne vše.

Dorotka💛

Neplecha ukončena!