Lupinová [Harry Potter]

▫6▫

V kuchyni zůstalo ticho.

Bill, Arthur, Snape i Black přemýšleli.

Sirius si uvědomil, že kdyby Lupinová neměla tak pohotového kolegu, nemusela tady vůbec stát. Litoval však, že to schytala Ohnivým bičem. Sám moc dobře věděl, jak to bolelo.

,,Kde jsou mimochodem všichni?" přerušila ticho Lupinová.

,,Šli pro Harryho," oznámil Black a už se nemohl dočkat, až svého kmotřence zase uvidí. Tolik mu připomínal Jamese. Sirius upřímně litoval, že tady teď není jeho nejlepší kamarád s ním.

,,I Tonksová?" opět se zeptala Renesmé. K jejímu zděšení byla odpověď kladná. To fialovovlasé třeštidlo měla ráda, byly kamarádky už od prvního ročníku. Ale co se týkalo opatrnosti, tak moc jí nevěřila. A opravdu nestála o to, aby musela Tonksovou zavřít do prázdné cely, za vraždu Harryho Pottera.

Chvíli bylo zase ticho. Potom se Lupinová zvedla.

,,Asi bych už měla jít," prohlásila.

,,Kam bys chodila? Tvou pomoc potřebujeme," zpražil ji pohledem Bill. Lupinová protočila očima. Bill dál pozorně zkoumal plán Voldemortova domu.

,,Jo, prosím pojď sem! S tou mapou se něco děje!" zavolal náhle Bill. Lupinová se rychlostí blesku zvedla a přešla k Billovi.

,,Pane profesore, co to je ksakru za mapu? Vždyť se tady úplně samovolně objevují chodby!" zamračila se Renesmé.

,,Je to moje mapa. Vždy, když někdo objeví novou chodbu, sama se tam zakreslí," oznámil Snape s jízlivým úšklebkem.

,,To je opravdu chytré, Severusi," pochválil profesora Brumbál, který právě vstoupil do místnosti.

Lupinová na mapce hned novou chodbu přeškrtla hůlkou. Bill se na ni zamračeně podíval.

,,Proč si to udělala?" zeptal se podrážděně.

,,Tahle chodba je nepoužitelná, jelikož ji právě objevili. Přemýšlej někdy hlavou," znovu protočila očima Lupinová.

,,Jasně, promiň. Co tahle?" ukázal Bill na chodbu, úplně stranou od ostatních.

,,Upřímně, nevím. Tam jsem nebyla. Mohla bych se tam podívat třeba příští týden," pokrčila rameny Renesmé.

-----

Kolem jedenácté večer se otevřely domovní dveře a hned vzápětí se ozval ohlušující jekot paní Blackové.

,,Sázím tři galeony na to, že přišla Tonksová," ušklíbla se Lupinová.

,,Deset na to, že to udělal ten děsnej skřet!" zazubil se Bill.

,,Platí," nastavila Lupinová ruku a nejstarší Weasleyovic syn s ní potřásl.

Vzápětí do kuchyně vlétla zděšená Tonksová.

,,Siriusi, já se moc omlouvám, ale to ten stojan na věšáky! Opravdu jsem nechtěla!" začala překotně vysvětlovat.

Bývalý vězeň přikývl a s úsměvem pozoroval, jak Bill poraženě nasypal Lupinové do dlaně deset zlatých mincí.

Potom se s povzdechem zvedl a vydal se utišit svou 'milovanou' maminku.

Po chvilce se mu to za pomoci Remuse podařilo.

,,Takže kdy půjdeš prozkoumat tu chodbu, Lupinová?" zeptal se Artur Weasley.

,,Nevím, možná příští týden," odpověděla Lupinová a upřela svůj bystrý pohled na dveře do kuchyně.

Dovnitř právě vcházel Sirius, v závěsu s mladým, sotva patnáctiletým klukem, jehož černé vlasy očividně neustále vedly válku s hřebenem. Jasně zelené oči, ve kterých zářilo napětí a vrušení, nervózně těkaly po místnosti, až nakonec zastavily na Lupinové. Potom se tázavě obrátil na Blacka.

,,Harry, naši bysrozorku ještě neznáš, že?" usmál se na něj Sirius. Harry zmateně zavrtěl hlavou.

Renesmé vstala a přešla k chlapci.

,,Renesmé Joanne Lupinová," představila se a natáhla k chlapci ruku, ,,tak ty jsi ten slavný Harry Potter," ušklíbla se.

,,A-ano, to jsem. Těší mě," zakoktal chlapec a šlehl tázavým pohledem po Remusovi.

,,Ano Harry. Tahleta ženská je moje sestra," vdychl vlkodlak.

Lupinová se naježila.

,,Já ti dám tahleta, ty zmetku!" zasyčela.
,,To tě rodiče nenaučili slušně se vyjadřovat, když už jsi s nimi trávil tolik času?!"

,,Naučili. Máš pravdu, trávil jsem s nimi hodně času. Více než ty," mrkl na Lupinovou Remus.

Lupinová se zvedla, popadla svůj plášť a beze slova odešla.

-----

Týden přešel jako voda. Lupinová se právě vracela z práce domů. Zarazilo ji, že ji Brousek pustil už ve čtyři.

Když měla ještě tolik času, usmyslela si, že se podívá do těch chodeb, o kterých s Billem diskutovali.

Na bystrozorskou uniformu si navlékla dlouhý černý plášť a přemístila se.

-----

Objevila se nedaleko lesa, u té vesničky, jejíž jméno si ani za Merlina nemohla zapamatovat.

Jestli si to dobře pamatovala, vchod do té jedné chodby by měl být nedaleko odtud, pod jedním vyvaleným stromem.

Lupinová vkročila do lesa. Po chvíli chůze opravdu narazila na vyvrácený strom. Vydala se k němu blíž.

Pod jednou velkou větví se skrývala díra, tak akorát pro jednoho člověka široká. Renesmé se skrčila a pod větev vlezla. Avšak noha jí podklouzla na mokré půdě a ona zahučela do díry.

Samozřejmě se neubránila překvapenému výkřiku, když zjistila že hned pod vchodem do oné propasti vede klouzačka.

Ta ovšem zkončila dřív, než Lupinová čekala. Takže spadla a udělala pár kotoulů, než zastavila.

Renesmé se s tichým heknutím zvedla a oprášila si uniformu. Potom si utřela čelo. Na prstech jí utkvělo něco mokrého. Lupinová rozsvítila svou hůlku a překvapeně zjistila, že je to krev.

Prozatím nad tím mávla rukou a vykročila dál temnou chodbou.

Šla pár minut, když v chodbě před sebou uslyšela zašustění.

Renesmé natáhla hůlku před sebe a zaujala útočnou pozici.

Z chodby před ní se vynořil Remus, který se vzápětí proměnil na vlkodlaka.

,,Riddikulus!" prskla Lupinová a vlkodlak byl v momentu navlečený v slušivém kostýmku Dolores Umbridgeové.

Bubák se pro jistotu vypařil. Lupinová pokračovala v cestě, až došla do místa, kde se chodba rozšířila tak, že by se do ní bez problémů vešlo pět lidí vedle sebe.

A potom se ozval hlas.

,,Ale, ale, ale! Snad zase nemáme narušitele? A bystrozorku? To je mi překvapení!" hluboký, mužský, skřípavý hlas.

,,Dolohove," zavrčela Lupinová, ,,mdloby na tebe!"

,,Protego! Snad si nemyslíš, že bude tak lehké mě dostat! Impedimenta!" vykřikl Dolohov. Lupinová špatně odhadla štít a vzápětí ji to odhodilo metr dozadu.

Při dopadu si rozkousla ret. Na jazyku jasně cítila ocelovou pachuť krve. Lupinová však nedbala a znovu se postavila.

,,Petrificus totalus!" Lupinová se soustředila, avšak Dolohov byl opravdu skvělý kouzelník.

,,Crucio!" vykřikl najednou Dolohov. Lupinová to nečekala a kouzlo ji trefilo.
S pro ni naprosto netypickým bolestným výkřikem, se Renesmé zřítila k zemi. Levý loket jí nehezky křupl. Lupinová sykla.

Pravou ruku, ve které křečovitě svírala svou hůlku, namířila nad Dolohova.

,,Bombarda Maxima!" zakřičela.

Lupinová zničila další chodbu.