Lupinová [Harry Potter]

14

Po dvaceti minutách se Sirius opravdu došoural do kuchyně, kde už seděl celý Weasleyovic klan. Lupinová se o něčem zaujatě bavila s dvojčaty. Vypadalo to, že si Siriusova příchodu ani nevšimla. Zbytek přítomných si sem tam něco šeptal, ale jinak byli všichni zamlklí.

Sirius se rozhodl to ticho nenarušovat, ač ho ze srdce nesnášel. Byl zvyklý na hlasité výbuchy smíchu, dělání blbostí, nebo aspoň bolestné skučení (všichni z Azkabanu), šílený smích (Bellatrix), anebo aspoň hlasy návštěv. 

Po snídani se všichni Weasleyovi a Harry zvedli a šli se obléct. Lupinová se rozhodla zůstat, jelikož by asi bylo trochu zvláštní, kdyby šla navštívit někoho, s kým leda prohodila slůvka. Kdyby ji někdo viděl, mohl by získat podezření. A to rozhodně nebylo žádoucí.

Jakmile se dům po půlhodině vyprázdnil, všude nastalo ticho. Lupinová a Sirius seděli u stolu a každý hleděl do svého hrnku s kakaem. Pak se ozval Sirius.

,,Lupinová?" zeptal se a jmenovaná zvedla hlavu. 

,,Tohle nedopadne dobře," zamumlala, jakmile uviděla Siriusův výraz.

-----

,,Co děláš, ty blbče jeden!?" vyjekla Lupinová, když na ni Sirius schávlně vylil sklenici vody.

,,Já nic," schoval Sirius sklenici za záda a tvářil se jak největší andílek.

,,No počkej," ušklíbla se Renesmé, napustila do jakési misky vodu a vychrstla to na něj. Tak začala vodní bitva. Po chvilce Lupinová vytáhla hůlku. ,,Aquamenti!" zvolala a Sirius byl mokrý od hlavy po paty. Černovlasý muž neváhal a oplatil jí to. Takhle to chvilku pokračovalo. Jenže podlaha byla mokrá a jak Sirius s Renesmé běhali, bystrozorce to uklouzlo. Lupinová v oočekávání tvrdého pádu zavřela oči. Před pádem ji však zachránily dvě silné paže, které se jí obmotaly kolem pasu. Po chvilce, když si byla jistá že nespadne, otevřela Renesmé oči a vyhledala Siriusův pohled.

Černovlasý   muž se na mladou bystrozorku s drobným úsměvem díval.  Pomalu pomohl bystrozorce postavit se, ale, ruce nedával z jejího pasu pryč a hleděl jí hluboko do očí.  Renesmé jaksi nebyla schopná pohybu. Hleděla do očí jednoho z nejlepších kamarádů svého nenáviděného  bratra. V očích šedých jako nebe před bouřkou, viděla vše. Bolest, utrpení, smutek a osamělost. Viděla také štěstí, neposednou jiskru a chuť do života.

Věděla to. Věděla všechno. Věděla, o tom, že ztratil dva, pro něj velice důležité lidi. 

První z těch osob zabil Ten,- oh, co jsou to za blbosti. Tu osobu zabil sám Voldemort. Druhá z osob byla velice známá. Padla v první kouzelnické válce, byla to jedna z osob, které Sirius z celého srdce miloval. Osoba hrdinsky zemřela pod hůlkou Bellatrix Lestrangeové v bitvě na Příčné ulici. Byla bystrozorkou teprve dva měsíce, ale bojovala jako lvice.

Věděla, jaké měl dětství. Že ho matka týrala, že musel utéct.  O dvanácti letech v Azkabanu ani nemluvě.

I přesto tu stál a usmíval se. Člověk které zažil ty nejhorší věci měl na tváři úsměv. Tohle na něm Lupinová obdivovala. Ona sama měla tisíckrát lepší dětství, vysněnou práci, kamarádku, Remus sice nebyl žádná výhra, ale byl tu i on. A bystrozorka moc dobře věděla, že ona by se na jeho místě usmát prostě nedokázala.  Už takhle byla moc velký realista , který se usmíval málokdy a zahlédnout u ní aspoň náznak úsměvu bylo vzácné, jako vidět padat hvězdu. Měla kolem sebe vybudovanou vysokou zeď, přes kterou se dostal málokdo. Tonksová, Fred a George, Hermiona a... a Sirius. Ač se jí to moc nelíbilo, úsměv měla v poslední době na rtech čím dál častěji. Měla pocit, že ji to dělá slabou.
Občas se tak cítila. Slabá, bezmocná. Loutka, která musí dělat to, co se jí nařídí. Nemůže se postavit z ato, co si myslí, že je správné.

Svou práci milovala i nesnášel. Nesnášela ji kvůli hloupému vedení, lidem, co jí přikazovali věci, co se jí nelíbily. Přesto vše beze slova plnila. Své názory si nechávala pro sebe, však kdyby ne, potrestají ji.

Delala věci, které nebyly rozumné, ale podle vedení Ministerstva byly správné. Tolik nevinných viděla zešílet v Azkabanu. Tolik očí bez lesku života, zabitých a umučených. Pokaždé, když něco takového viděla, chtělo se jí brečet a křičet na všechny okolí. Nemohla.

Je pravda, že ani nystrozorka nebyla úplně nevinná. I v její hůlce by se našlo pár Neprominutelných kleteb, ale vždy jednala v tom nejlepším zájmu, což jí s radostí potvrdili i všichni její kolegové, kteří se bojů, kde bystrozorka tato kouzla použila, účastnili.

Přišlo jí tak nefér, že ona, která použila neprominutelné kletby, nikdy nebyla potrestaná a Sirius, který nikdy nikoho nezabil, ani nikomu neublížil, tak seděl dvanáct let v Azkabanu. Nenáviděla se za to. Vždy, když v Azkabanu byla na obhlídce, prošla kolem Blackovy cely s pohrdavým pohledem na tváři. Nenáviděla se za ty momenty, kdy se v práci rozebíralo, co Black provedl a někdo řekl, že je to kamarád bratra Lupinové a ona mu odsekla něco ve stylu, že ty dva zmetky nezná. Chtělo se jí brečet.

Kolik lidí, kteří díky ní zkončili v Azkabanu, bylo nevinných? Deset? Dvacet? Nebo snad víc? Děsilo ji, že tolik lidí třeba trpí pro nic za nic. Útroby se jí svíraly. Nikdy předtím si neuvědomila, jak je jí těch lidí líto. Právě se rozhodla. Očistí Siriusovo jméno. Udělá pro to cokoliv. Cokoliv pro to, aby mohl opět v klidu vyjít na ulici.

Hleděla do bouřkově šedých očí a nebyla schopna slova, natož pohybu. Srdce j bušilo jako splašené a ona nechápala proč. Tohle se jí nikdy nestalo. Byla to snad láska? Lupinová byla ještě před pár měsíci silně přesvědčena, že se nedokáže zamilovat. Očividně se mýlila.

Sirius na tom byl podobně. Nechápal to. V životě měl spousty holek, ale žádnou z nich nemiloval. Avšak teď tu stál a díval se do hnědo-zelených očí mladé bystrozorky a myslel si, že srdce mu za chvilku protrhne hrudník. Je pravda, že Renesmé se mu líbila od prvního momentu co ji spatřil, ale její chladné chování ho trochu odrazovalo. Avšak v poslední době tu už nebylo ani to. 

Aniž by přemýšlel co dělá, pomalu se začal k bystrozorce přibližovat. Ta ho k jeho překvapení neodtlačila, ale s očekáváním na něj hleděla. Přibližoval se k ní. Ona zrychleně dýchala a přivřela oči.

A pak se to stalo

.

.

.

.

.

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Moc se omlouvám, že tak dlouho nevyšla kapitola, ale měla jsem trochu osobní problémy, plus spisovatelský blok. Od teď už to zase bude vycházet pravidelně.

Dorotka

Neplecha ukončena.