Lupinová [Harry Potter]

17

Lupinové se do očí tiskly slzy, okamžitě dala zavolat někoho od Munga. Mezi tím, aby přišla na jiné myšlenky, usoudila, že svým kolegům poupraví paměť. Chodila od jednoho k druhému a mazala jim vzpomínky na poslední půlhodinu. Po chvilce dorazili lékouzelníci, kteří dostali od bystrozorky jasné pokyny. Sama žena si odmítla nechat svá zranění vyšetřit. Všechny bystrozory převezli.
Předtím však stačili informovat Lupinovou, že William je na tom asi nejlépe a bude schopný se během dvou dnů zas vrátit do práce.
Dora na tom byla podstatně hůř. Utržila pár nelehkých zranění a její ošetřeno bylo o něco náročnější.
Lékouzelníci však ujistili Lupinovou, že bude v pořádku a že se není čeho bát.

Rennie chodila za Dorou každý den. Její stav se lepšil.
Jednoho dne mířila bystrozorka, jako vždy za svou kamarádkou, když před dveřmi narazila na nějakou slečnu, která jí byla opravdu povědomá. Slečně očividně bystrpzorka také nebyla úplně neznámá. Pak to té mladší z nich došlo.

,,Nejste vy-" začala, ale druhá žena ji přerušila.

,,Emma Kay? Jsem. A vy jste Renesmé Lupinová," zasmála se a poupravila si uniformu sestřičky. Bystrozorka si ji prohlédla. Vyšší, bledá hnědovláska s velkýma modrýma očima, ze kterých nevinnost přímo tryskala.

'Tak to potěš koště,' pomyslela si Lupinová. Žena, která před ní stála byla velice dobrá lékouzlenice narozená v roce 1959.
Její rodina byla vyvražděna Smrtijedy, přičemž ona sama jen o chlup unikla jisté smrti. Na první pohled všem bylo záhadou, proč by pán zla nechal zmasakrovat čistokrevnou rodinu, na druhý už ani ne.
Emma, jinak přezdívaná i Em, byla silná odpůrkyně Vy-víte-koho. A být jeho protivníkem znamenalo patřit k Fénixovu řádu.
Lupinová z ní však nebyla "dvakrát na větvi", jak se říká. Neměla z ní dobrý pocit. Byla jí i s tím svým nevinným vzhledem nesympatická. Jo a taky jeden čas randila se Siriusem.
,,Ano, jsem bystrozorka Lupinová. Pracujete tu?" zeptala se na něco, co bylo očividné a její tón hlasu byl ledový, což k tak jemnému hlasu, jako měla bystrozorka, nesedělo.
Emma si toho zřejmě všimla, jelikož mírně povytáhla obočí, ale víc to neřešila.

,,Ano, myslím, že to jde i vidět," rýpla si. Lupinová něco potichu zavrčela a Emma se sladce usmála. ,,Jdete za slečnou Tonksovou?"

'Na tenhle úsměv určitě balila Blacka,' mírně vytočeně se na mladičkou lékouzelnici podívala Lupinová. Emma, jakoby si uvědomila, že se bystrozorce něco nepozdává, se usmála ještě víc. Z pusy jí vykoukly zuby, bílé jako perličky a hrozně drobné. Lékouzelnice zamrkala dlouhými a tmavými řasami a bystrozorka zaskřípala zuby. Vsadila by poslední galeon na to, že ty řasy jsou umělé.
Zatřepala hlavou. Co se to s ní sakra dělo? Mohlo jí být úplně ukradené, s kým Sirius chodil. A taky bylo.
Lupinová se silou mocí snažila přesvědčit sama sebe, že je jí úplně jedno, s kým vším Sirius ve svém životě byl.
Nedařilo se jí to.
,,Ano, mířím za Dorou. Mohu?" nadzvedla Lupinová povýšeně obočí. Emma se zašklebila.

,,Je mi líto, bystrozorko Lupinová, ale vaše kamarádka teď podstupuje lékařské vyšetření," odpověděla a zamrkala nevinně.

'Tak jestli tohle není dcera Umbridgeové, tak opravdu nevím,' probodla bystrozorka lékouzelnici pohledem. Ta se jen nevinně usmívala.
,,V tom přípdě přijdu jindy. Sbohem," zavrčela hnědovláska a radši hned odkráčela. Ještě cítila, jek se jí do zad zabodává zlomyslný pohled.
Ignorovala ho a vyšla z nemocnice. Bez váhání se přemístila na Grimmauldovo náměstí.
Soustředila se na dům s číslem 12, který se malou chvilku objevil. Bez váhání vystoupala po schodech a vešla dovnitř. Jak už měla ve zvyku, černý plášť si pověsila na věšák, obratně se vyhla stojanu na deštníky a zamířila hlouběji do domu.

Mířila do kuchyně a její výraz měl od přívětivého sakra daleko.
Vešla do, už zmiňované místnosti, kde se na ni upřely pohledy těch málo lidí, kteří v místnosti seděli.

,,Copak se děje, Jo? Utekly ti slepice?" zazněla první otázka od jednoho ze zrzku.

,,Sršíš humorem, Williame. Co se děje?" pozvedla Lupinová obočí a usadila se jednu ze židlí. Hned v zápětí před ní přistál hrnek s kakaem se šlehačkou. Vděčně se na Molly usmála.

,,Víš, kdo je Fleur Delacour?" zeptal se Bill a oslovení celým jménem okázale ignoroval. Lupinová vzala do rukou hrnek s horkou tekutinou a uskrla si. Když hrnek od rtů oddálila, vyvolala na tváři lidí v místnosi aspoň drobné úsměvy. Pobaveně protočila očima a hřbětem ruky si otřela šlehačku, kterou měla na nose.

,,Huh... nejspíš tuším, o koho se jedná. Taková ta barbie s blond vlasy?" zamumlala nejistě Renesmé, načež Bill začal zběsile přikyvovat.

,,Jo, přesně ta. Není hezká? No, tak ta začala pracovat v Gringottově bance. A poprosila mě, jestli bych jí mohl pomoct naučit se anglicky," nadšeně popisoval. Lupinová ho stejně poslouchala jen na půl ucha.

,,Jo, jasně..." zamumlala bystrozorka a upřeně civěla na svůj hrnek s kakaem. Netušila, kolik uplynulo času od doby, kdy prišla, ale zaregistrovala, že se kuchyň začala pomalu vyprázdňovat. Nakonec tam s ní zůstal jenom jeden člověk.

,,Jo? Si v pohodě?" ozval se po dobré chvilce mlčení Sirius Black. Starostlivě se na bystrozorku díval. Připadala mu vyvedená z míry a její ostražitost byla ta tam, což muži připadalo nanejvýš nezvyklé. Bruneta trhla hlavou a zamrkala. Vzápětí upřela svoje velké oči na svého nejlepšího přítele.

,,Jsem. Je tu nějaký důvod, proč bych být neměla?" optala se tiše a povytáhla obočí. Nervózně se ošila pod Siriusovým pohledem. Muž se mírně zamračil.

,,Připadáš mi nesvá. Stalo se něco?" popravdě odpověděl Black. O mladičkou bystrozorku si dělal starosti, i když byly zcela zbytečné.

,,Ano, i ne," odpověděla po chvilce zaváhání Renesmé. Potom opět chvilku mlčela. Sirius se posadil na stůl a čekal, než se Lupinová rozpovídá.
,,Potkala jsem bývalou členku Fénixova řádu," pravila znovu po chvilce Renesmé. Sirius zvědavě povytáhl obočí.
,,A ty ji moc dobře znáš. Jmenuje se Emma Kay," po tomhle oznámení Siriusovi spadla brada.

,,Ona je tu znovu?" zeptal se po chvilce. Lupinová po něm hodila nechápavý pohled.
,,Abych ti to vysvětlil. Po tom, co zavraždili Marlene, Emma se údajně odstěhovala. Nechala nás tu a nikomu neřekla ani slovo," vysvětlil Sirius.

,,Je mi hrozně nesympatická," zavrčela najednou bystrozorka. Muž se po ní překvapeně a pobaveně podíval.

,,Víš že jsem s ní-"

,,Samozřejmě že vím," bystrozorka černovlasého může důrazně přerušila a zamračila se.

,,Ty žárlíš!" užasle se na ni podíval Sirius. Lupinová pozvedla obočí.

,,Samozřejmě, že nežárlím," zamumlala, ale dvakrát přesvědčivě nezněla. Sirius se zasmál, a pozoroval uražený výraz bystrozorky. Ta se na něj po chvilce podívala. Usmál se na ni a díval se jí do očí. Žena mu pohled opětovala. Naklonil se k ní, jejich tváře byly od sebe jen pár centimetrů.

,,Teď už nás nikdo nepřeruší," zašeptal Sirius a spojil jejich rty.

-----

Hrozně, hrozně, hrozně moc se vám omlouvám, že jsem nesplnila to, co jsem slíbila. Měla jsem k psaní takový odpor, že se mi hnusilo wattpad jen otevřít.

Zlepší se to, i promise.

S láskou,

Dora💛