Lupinová [Harry Potter]

▫5▫

,,Co se stalo?" vběhly do kuchyně na Grimmauldově náměstí dvě postavy v černých pláštích.

,,To by mě taky zajímalo!" odsekl, očividně nervózní, Black.

,,Harryho napadli mozkomorové," oznámil klidně Brumbál.

Tonksová s Lupinovou zalapaly po dechu a Sirius rozzuřeně vykřikl.

,,To nemyslíš vážně, Brumbále!" zamračila se na Bradvického ředitele Lupinová.

,,Bohužel ano," přikývl Brumbál.

,,Jdu tam. Stejně mě zachvilku určitě zavolají z ministerstva a budou požadovat odvedení mozkomorů do Azkabanu. Pitomci, kteří neumí použít hůlky," brblala vytočeně Lupinová a obracela se k odchodu.

,,Jdu taky!" zvedl se Black.

,,Milej zlatej, řeknu ti novinku. Nejdeš! Jsi nejhledanější osoba v království. Tak buď hodnej pejsek, sedni a zůstaň," odsekla Renesmé a va jejím hlase zaznívalo pobavení.

Potom vyběhla z kuchyně a o pár vteřin bylo slyšet i bouchnutí domovních dveří.

,,Zdálo se mi to, nebo měla dobrou náladu? A co za to může?" Black se s vykulenýma očima otočil na Tonksovou.

,,Můžou za to lžíce. Kytice lžící," zasmála se Tonksová a dál odmítala odpovědět.

-----

Dveře na Grimmauldově náměstí 12 se opět otevřely až kolem jedné v noci.

Dovnitř vpadla totálně vyčerpaná a mokrá Lupinová. A taky totálně vytočená.
Nejenže venku začalo pršet, ale ti strážníci Azkabanu byli snad tupější než minule.

Renesmé se potichu dostala do temné kuchyně a sedla si za stůl.

-----

Sirius Black se tu noc neklidně převaloval na lůžku.

Možná za to mohl strach o Harryho. A nebo strach o bystrozorku Lupinovou. Black dobře věděl, jaké je to být ve společnosti mozkomora. Nikomu to nepřál. A už vůbec ne té mladičké bystrozorce.

Sice věděl, že ona si dokáže nejvíc poradit, ale stejně jí to muselo být nepříjemné.

Dole bouchly vchodové dveře.

Black se zaposlouchal, ale když neslyšel žádný další zvuk, myslel si, že se mu to buď zdálo, nebo Klofan rozbil něco v matčině pokoji.

Zvědavost ho po deseti minutách přemohla a on se došoural ze své ložnice do kuchyně.

Jaké bylo jeho překvapení, když tam spatřil u stolu Renesmé, s hlavou položenou na rukou, spokojeně oddechovat.

Chudák. Muselo ji to opravdu vyčerpat.

Sirius přešel k spící ženě a jemně ji poklepal na rameno. Nic. Spala dál. To bylo pro něj znamení, že ji může vzít na ruce bez toho, aby ho vykastrovala.

Black se sklonil a jemně Renesmé chytl pod koleny a na zádech. Potom ji zvedl do vzduchu. Překvapilo ho, jak byla Lupinová lehká.

Bez problémů ji vynesl k sobě do ložnice, kde ji položil na postel. Věděl, že kdyby jí sundal pracovní uniformu, bylo jedno jestli spodek nebo vršek, zítra by si to odnesl. Tak jí aspoň sundal boty a přikryl ji svou starou přikrývkou v nebelvírských barvách.

On sám si vzal jeden polštář a uvelebil se na zemi. Koneckonců za těch dvanáct let si zvykl. Potom usnul i on.

-----