#sadlife | yoonmin | CZ překlad

40

Čekajíc na jeho kamaráda, Yoongi poskakoval nervózně z místa na místo. Už jsou tři hodiny odpoledne, ale pořád čeká na Jimina. Nechce se jen tak vzdát. 

Můj první víkend, kdy nejsem sám.

Tato myšlenka ho nutila tady zůstat a nejít domů, ale rozhodl se, že pokud se Jimin neobjeví do deseti minut, odejde. Už je celkem naštvaný, ale na druhou stranu zklamaný. A taky se začínal bát. Co když se něco stalo? Třeba se Jimin jen zdržel? Kvůli jeho kamarádům?
Ne, Jimin by něco takového neudělal. Ale nikdy nevíš...

„Jimine, blbče.." Yoongi mumlal a podíval se na mobil, aby se podíval na hodiny. Blonďák nevěděl, jestli je naštvaný, nebo si dělá starosti. Jimin by mu na zprávy odpověděl a dal by mu vědět, pokud by mu něco zkřížilo cestu.

Yoongi vstal z lavičky, na které seděl a pochodoval tam a zpět. Nevěděl, co má dělat, nebo jak dlouho ještě má čekat na toho mladšího.
Yoongi těžce povzdychl a chystal se opustit nádraží. Vedle něj přijel vlak, to byl důvod, proč se zastavil a otočil se v naději, že uvidí Jimina. Bohužel po něm nebyly žádné známky, tak pokračoval v cestě.

Najednou jeho pozornost upoutal něčí výkřik. Ignoroval ten otravný zvuk a vydal se do schodů.

„Hyung!!" zakřičel vysoký hlas a donutil Yoongiho se otočit, ve stejný moment byl vtažen do velkého objetí, což ho překvapilo.
„Je mi to tak líto, Hyung! Moc, moc líto, prosím nezlob se na mě, já, já jsem-"
Yoongi se odtáhl od mladšího s jemným úsměvem na tváři, zatímco ho Jimin sledoval s jeho velkýma očima.
„Jdeš pozdě, blbečku."