Únos

Osmá část

Rozběhla jsem se za světlem ale najednou...

Diana
... najednou jsem si to rozmyslela. Byla jsem až moc zvědavá na to abych se do těch místnosti nepodívala. Pomalu jsem se přiblížila k prvním dveřím a zkusila kliku. Nic. Byli zavřené.

Tak jsem se krokem přesunula k vedlejším dveřím. Zkusila jsem kliku a ku podivu byly otevřené. Pomalu jsem je otevřela.

To co jsem spatřila nikdy nezapomenu. Byly tam klece. Hodně klecí. Extrémně moc klecí. A v nich... holky. Mladé holky mého věku. Všechny byly potlačené a úplně na kost vyhublé. Když jsem otevřela dveře začali řvát "Pomoc, pomoc, zachraň nás, pomoc.." strašně řvali. Mohlo by mě to prozradit a tak jsem rychle vyšla z místnosti a zabouchla za sebou dveře.

Nevím co se stalo ale cítila jsem strašnou potřebu utéct. Rozběhla jsem se ke dveřím ale najednou jsem venku viděla světlo "Marcus"řekla jsem si. Už se určitě vrátil. Musím se vrátit nebo skončím jako ony!

Jakmile jsem to auto viděla vyběhla jsem nahoru do pokoje. Ale bylo pozdě. No, vlastně nebylo pozdě já to štíhlá a dokonce jsem si i štíhlá lehnout do postele. Marcus přišel do pokoje a viděl mě tam spát. Sice jsem se nestihla ani přikrýt ale je léto a tak spím bez peřiny. Všechno by bylo v pohodě ale.... dveře. Nechala jsem otevřené dveře! Teď je jisté co se stane. Za prvé mě uvrhne k těm ostatním holkám a za druhé už nebudu mít šanci dostat se ven.

"Co jsi tam viděla? Řekni mi to já vím že nespíš."

"Vím co těm holkám děláš" řekla jsem s brekem."Ale proč to neděláš i mě proč mě tam nezavřeš?"

"Hele cokoliv jsi tam viděla chci aby jsi věděla že já o tom nic nevím jo? Nevěděl jsem že tu je za skříní tajný vstup chápeš?"

"No jasně. Nevíš co je v tvém vlastním baráku to tak." Zařvala jsme na něj.

"Ach jo" řekl úplně klidně jako by se nic nestalo. "Asi ti to budu muset říct." "Je to dlouhý příběh ale nevím přesně všechny detaily ok?"

"Dobře" odpověděla jsem.

"Takže, já jsem Marcus, syn mafiána a prostitutky. Když mi bylo 8 mého otce postřelili. Byl jsem za ním v nemocnici a těsně před smrtí mi řekl "Máš bratra." Nebylo to možné ale já mu stejně věřil. Odvezli mě do děcáku. Můj otec mi ale nechal všechen jeho majetek včetně jeho novostavby. Ta novostavba je Vila. Když jsem dospěl a už mě propustili z děcáku, tak jsem se odstěhoval do Vily. Byla už celá hotová ale to mě nezajímalo. V tu chvíli jsem bratra nutně potřeboval a tak jsem se ho vydal hledat. Trvalo mi asi dva roky než jsem ho našel. Jmenoval se Drake. Když jsem ho našel a zjistil jsem že nemá kde bydlet, nechal jsem ho bydlet u sebe. Potom jsem ale odjel na rok vyřídit tátovi dluhy. Když jsem se vrátil byl Drake pryč. Sebral mi asi 100 000 Kč ale to pro mě zase nebil takový problém. Prostě jsem se na něj vykašlal a nechal ho být."

"A ten Drake nejmenoval se náhodou Drake Elliot?"

"Ano, jak to víš ty jo znáš?"

"Ano. Ale jak tento příběh souvisí s tím co tam schováváš?" Řekla jsem to už klidným hlasem.

"No, za tu dobu co tu byl Drake se tu nic nezměnilo a to mi přišlo divné no a už vidím že tu opravdu je něco co tu předtím nebylo."

"Jsou tam dívky. Spousta vyhublích dívek které jsou zavřené v klecích."

"Hned zítra je pustím slibuji."

"Ale počkat, pokud ti Drake utekl jaktože jsou ty dívky ještě na živu? Někdo je musí krmit. Ale kdo by to tak mohl být? Jo a jak jsi vůbec věděl že tam něco je? Vždyť jsi odsud viděl jen zeď. Chceš říct co jsi myslím? Někde jsi slyšel že jsem se v parku měla sejít s Drakem.... Teda ty jsi to asi neslyšel ale přečetl sis moje textový. Já si prostě myslím že o tom moc dobře víš a že jsi to chtěl na Drake svézt."

"A proč bych si to vymýšlel. Sama jsi mi řekla že víš co tam je no a tak jsem věděl že tam asi něco je. A tvoje textovky jsem si stejně nečetl. Nezajímáš mě. Jsi tu jen kvůli mě takže mě neštvi jinak tě taky můžu dát zabít. Jo a s tím krmením. Naše služka se při večeři vytratí. Možná jim chodí dávat jídlo ale nechce to říct protože si myslí že ji zabiju. A teď spi!"

Ahojík 💖 Kapitola je trochu delší má 761 slov💜👍
Vaše Johanka Strouhanka💜💖