„Draco, kde jsi byl? Měla jsem strach." Zeptala se matka hned po mém příchodu domů. „Byl jsem se podívat na Bradavice." Nechtěl jsem přiznat úplnou pravdu, tak nějak jsem se styděl za to, že já Draco Malfoy jsem šel dobrovolně pomáhat. „Miláčku, když někam jdeš, musíš mi to říct." Matka si asi myslí, že jsem malé děcko. „Tak dobře, zítra tady taky nebudu...půjdu se projít, jen tak..." vážně jí nechci říkat, že jim tam pomáhám. „Ale dávej na sebe pozor! A teď už pojď jíst." Potom už jsme nemluvili, jen jsem se najedl a šel do pokoje.
Dnešek byl fajn, i když si to nerad připouštím. Úplně ze mě opadl smutek, strach a stres. Ale štve mě že jsem se nebavil s Potterem, protože byť si to nerad připouštím, tak jeho pomoc potřebuju.
Šel jsem se osprchovat a převléct, lehl jsem si do postele a přemýšlel nad dneškem v ten moment jako by mě osvítilo: Bellatrix ho zabila! Hodila po něm nůž. Jak jsem na to mohl ksakru zapomenout? Ješte nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel, ale potom jsem toho nechal.
Sáhl jsem pod postel a vytáhl svou školní tašku, hned nahoře byla učebnice Dějin čar a kouzel, prolistoval jsem si ji a až poté mi došlo, že je tři roky stará. Byla tam kapitola o domácích skřítcích, nevím ale přesně o čem, viděl jsem jen obrázek, v tu chvíli jsem si zase vzpomněl na Dobbyho, ne že bych ho litoval, ale byl v podstatě nevinný. Je zvláštní, že i nad hloupým skřítkem jsem přemýšlel víc, než nad svým otcem, který právě teď sedí v Azkabanu.
Zavřel jsem učebnici, lehl si do postele a prostě usnul.
ČTEŠ
Malfoy after the battle of Hogwarts
Fanfiction!!!VAROVÁNÍ!!! Nejedná se o Dramione příběh. Některé věci se mohou lišit od původního příběhu, upravila jsem je aby se mi příběh psal líp. Příběh jsem napsala už veeelmi dávno, takže s ním nejsem na 100% spokojená. Kapitoly jsou psaný kratší a jiným...
