Malfoy after the battle of Hogwarts

Kapitola 5.

Další den ráno jsem šel zase do Bradavic. Tentokrát jsem si s sebou, ale vzal alespoň jablko na svačinu. Bylo zvláštní, že jsem tam včera nepotkal ministra, tak doufám, že dnes tam bude a uvidí, jak se snažím.

Když jsem došel na místo, ješte tady nebyl téměř nikdo ani Weasleyovi, ani Potter, ale místo nich zde byl Kingsley Pastorek, stál vedle McGonagallové a mluvil s ní, chtěl jsem aby si mě všiml a tak jsem šel za nimi. „Paní profesorko, s čím můžu pomoct?" zeptal jsem se a zeširoka se při tom usmíval, musel jsem vypadat jako úplný idiot. „Pane Malfoyi, vy jste tady znovu?" Ach bože, ona se ptá, jestli tady jsem, když stojím přímo před ní. „Ano, s čím můžu pomoct?" položil jsem svou otázku znovu. „Víte, začínáme až za dvacet minut, ale můžete tady počkat, ti nejrychlejší jsou tady než řekněte famfrpál. A poté, co dorazí všichni, si řekneme, co dnes máme v plánu." Konečně jsem se dočkal odpovědi. Když už jsem chtěl odejít o kus dál a posadit se do trávy, zastavil mě hlas Kingsleyho Pastorka: „Pane Malfoyi, nepozdravíte mě?" Já ho vlastně ani nepozdravil, tak dobře udělám to teď. „Dobrý den." Usmál jsem se na něj. „Víte pane Malfoyi, vás bych tady nečekal." Taky bych sem nepřišel, kdyby mi nehrozil Azkaban. „Rád pomůžu." Řekl jsem naprosto neupřímně. Ministr už neodpověděl a tak jsem odešel.

Za chvíli tady bylo spoustu lidí, všichni se sešli kolem McGonagallové a poslouchali plán dnešní stavby. „Pořád nemáme ani základy hradu, bojím se, že to do září nestihneme. Pokračovat můžete tam, kde jste včera skončili."

Dělo se to stejné jako včera: mávání hůlkou, mávání hůlkou a zase mávání hůlkou. Potom přišla pauza, kterou jsem dnes i já mohl využít k svačině. Sotva jsem se ale zakousl do jablka, přišla ke mě tmavovlasá dívka a zeptala se mě: „Nevíš kde je McGonagallová?" měl jsem plnou pusu a navíc jsem nevěděl kde McGonagallová je. „To nevím. Proč ji hledáš?" zajímal jsem se. „Ale nic chci jí říct, že jsem si zlomila hůlku." Řekla a vytáhla z kapsy hůlku, která byla na půlky. „Jak se ti to povedlo?" řekl jsem se smíchem. „Spadla jsem a ona se zlomila." Odvětila naštvaně. „Ty jsi blbá." Smál jsem se jí. „A ty ješte blbější." Řekla a půlkou hůlky mě praštila do čela. „Au, budu mít bouli!" Teď mě ale vážně naštvala. „Tak ať máš dvě!" řekla a bouchla mě ješte druhou půlkou. Nána pitomá, beztak přecitlivělá Mrzimorka. Já se k ní choval více méně hezky a ona mě praští... dvakrát! Dojedl jsem jablko a šel k Potterovi, seděl tam s ním Weasley, jeho sestra a Grangerová. „Ahoj." Pozdravil jsem a bez pozvání si k nim přisedl. „Ahoj." odpověděl Potter. „Hele Harry, nesnaž se být milej, prostě tomu pitomci řekni ať vypadne!" vypálil Weasley. „Rone, nepamatuješ si co Harry říkal, Draco to teď má těžké!" sdělila mu potichu Grangerová.„Promiň." Řekl Weasley ironicky. Než to ale dořekl, bez přemýšlení jsem se rozkřikl: „Nech mě ty idiote. A mimochodem nepotřebuju aby se mě zastávala mudlovská šmejdka!" V ten moment kdy jsem to dořekl mi přiletěla facka od Weasleyho. „Víš co Malfoyi? Teď už mám hůlku v pořádku. Žer slimáky!" rozkřikl se a namířil na mě hůlkou. V puse jsem cítil sliz, bylo to nechutné. Když vytáhla hůlku i Grangerová lekl jsem se a otevřel pusu s tím že vykřiknu, místo toho mi z ní vypadl slimák. „Finite Incantatem!" zakřičela Grangerová. V tu chvíli zmizela veškerá odporná chuť slizu. „Díky." Řekl jsem potichu a odešel.

Chtěl jsem ješte pomáhat se stavbou, ale cítil jsem se tak špatně, právě ze mě před čtyřmi lidmi vypadl slimák. A tak jsem odešel úplně.