Uběhl další měsíc, který byl plný stresu a příprav na soud, jak s matkou, tak i s Potterem. A tohle je ten den. Den kdy jdu k soudu. „Draco, drž se, to dokážeš, jsi nevinný." Matka mě pevně objala.
Došel jsem na místo a čekal, soud mi začal až v osm hodin a já tady byl už v sedm, neměl jsem žádného svědka, a tak jsem si byl téměř jistý tím, že půjdu do Azkabanu.
Přesně v osm hodin jsem už seděl ve velkém děsivém křesle a naproti mě byl sám ministr. Soud probíhal hrozně, myslel jsem, že je konec, že půjdu do toho nejhoršího vězení pod sluncem, když v tom někdo vešel. „Dobrý den, jsem tady abych dosvědčil, cokoliv co pan Malfoy říkal před mým příchodem." Byl to Potter, měl být na pohřbu, tak co dělá tady a proč se chová jako úplný idiot? „Pane Pottre, vyměňte si místo na sezení s panem Malfoyem." Řekl ministr, a tak jsem Pottera pustil na to odporné křeslo. „Pane Pottre, jse schopen dosvědčit pomoc pana Malfoye v bitvě?" Potter se pořád usmíval nechápu proč. „No ano, hodil mi hůlku, je to borec." To je idiot. Ministr ale nevypadal, že by mu Potterovo chování vadilo. „To je skvělé." Řekl ministr. „ Víte pane Pottere, přišel jste velmi pozdě už končíme. „Já vím, ale musel jsem se osprchovat než přijdu před soud ne?" pořád se usmíval.
Ješte nějakou dobu se bavili a potom soud rozhodl. O mé nevinně! „Jo!" zakřičel jsem a vyběhl ze soudní síně. Za mnou běžel i Potter. „Hej Malfoyi, kam jdeš?" zeptal se mně. „Jdu napsat matce dopis, že jsem vyhrál, protože ješte nechci domů. Mimochodem co že se tak směješ?" zajímalo mně. „Felix Felicis." Odpověděl stručně Harry.
Než jsem sehnal sovu, která by byla ochotna odnést můj dopis, bylo deset hodin. Weasleyho pohřeb začíná až za hodinu, asi se tam zajdu podívat.
Stál jsem za velkým stromem a poslouchal proslov Weasleyho matky. Byl vcelku dojemný, takže i mně se udělalo smutno, úplně mě, ale dorazila řeč George, nebyla vtipná a ironická jako obvykle, byla depresivní a pravdivá.
Přemýšlel jsem nad tím, co George říkal tak dlouho, že všichni ostatní už domluvili a teď jen držely své hůlky rozsvícené vysoko nad hlavou. „Lumos!" zašeptal jsem a taky tu svou zdvihl.
Po pohřbu jsem se vrátil domů, kde mě matka nadšeně přivítala: „Upekla jsem ti dort miláčku, úplně sama bez kouzel!" Sama? To asi proto vypadal tak odporně, když jsem ho ale ochutnal byl skvělý, čokoládový, a prostě dokonalý.
ČTEŠ
Malfoy after the battle of Hogwarts
Fanfiction!!!VAROVÁNÍ!!! Nejedná se o Dramione příběh. Některé věci se mohou lišit od původního příběhu, upravila jsem je aby se mi příběh psal líp. Příběh jsem napsala už veeelmi dávno, takže s ním nejsem na 100% spokojená. Kapitoly jsou psaný kratší a jiným...
