Malfoy after the battle of Hogwarts

Kapitola 10.

Zanedlouho byly Bradavice jako nové. A my, jako by jsme byla malá dečka, jsme si tam udělali večírek. Šel jsem tam a doufal, že to nebude moc trapné.

A jak jinak - trapné to bylo už od začátku: „Drazí studenti, chtěla bych vám mockrát poděkovat za to, co jste pro tuto školu udělali a jako poděkování jsem pro vás, společně se všemi učiteli připravila večírek. Bavte se!" řekla McGonagallová a kopla do sebe prvního panáka, seděl jsem tam zcela sám, takže moje zábava byla pozorovat učitele, jak pijí.

Pil jsem taky a bylo to fajn, dokud nepřišla Grangerová, občas mám pocit, že je až moc přátelská. „Ahoj Draco, pojď taky tančit, je to zábava!" Asi si taky něco dala a na dýňovou šťávu to nevypadalo. „Můžeš se při tom vrtět, chápeš?" Jo, ta něco měla. „Půjdu až za chvíli." Spíš, nepůjdu tam vůbec. Za chvíli přišel Weasley: „Hermiono, ty jsi holka! Pamatuješ?" Řekl se smíchem. Ona se, kupodivu, začala smát taky. Potom se kolem mě seběhli všichni včetně Hagrida a chtěli abych tančil.

Nakonec mě k tanci přesvědčila Astoria, měla krátké červené šaty a kdyby to někoho zajímalo, byly tak krátké, že jsem viděl i její spodní prádlo. Byli jsme oba trošku napití, takže jsme vypadali jako hroch, který si zarazil třísku, ale bavilo mě to.

Po čtyřech rychlých písních přispěl závěrečný ploužák - pánská volenka. Stál jsem tam a sledoval ostatní, všichni kluci, s Longbottomem ve vedení, se rozběhli k holkám. Longbottom šel s Laskorádovou, Potter s Weasleyovou, Weasley s Grangerovou, Hagrid s McGonagallovou a ksakru Finnigan se blížil k Astorii. Něco ve mě mi říkalo, že ho mám předběhnout, a tak jsem neváhal a šel na to, ale pozdě, v momentě kdy jsem přišel, už ho objímala kolem ramen, byl jsem naštvaný tak jako ješte nikdy, proč Finnigan nejde s kýmkoliv jiným? Byl to poslední den, poslední tanec a pak se šlo spát, sice jsme spali tady na škole, ale já s ní chtěl tančit.

Sedl jsem si na zem a myslel na ni, když v tom na mně promluvila Weasleyová: „Já vím jak se cítíš. Harryho jsem měla ráda už od svých desíti a on o mně takhle přemýšlel poprvé až když mi bylo patnáct." Sice je hezké, že znám její tajemství, o kterém jsem věděl vždycky, ale nijak mi to nepomůže. „Promluvím s ní!" Chce s ní mluvit? Ne děkuji. „Jen to ne,bylo by to jen horší a navíc..." Nedořekl jsem větu, protože Weasleyová se zvedla a šla za Astorií.

Tak na to nemám. Odešel jsem ven a pozoroval hvězdy, Weasleyová je vážně blbá. „Ty jsi se mnou chtěl tancovat?" Ozvalo se za mnou. „Já, no... Asi, asi... Ano?" Odpověděl jsem koktavě. „Tak proč jsi za mnou nešel?" Přišla ke mně blíž. „Já jsem se bál, že ty bys nechtěla, když si myslíš, že jsem blbější." Říkal jsem popravdě. „Ale to byla legrace!" Řekla se smíchem. „V tom případě, chceš si teď zatančit?" Zkusil jsem to. „Ano." Objala mě kolem ramen a já ji kolem pasu, byl by to skvělý tanec, kdyby hrála hudba.

Přestali jsme se kymácet a chvíli jsme na sebe jen tak koukali a najednou z ničeho nic mě políbila. Sice jsem to moc nechápal, její jméno jsem znal asi měsíc, ale měl jsem ji radši než kohokoliv na světe. Ten polibek chutnal jako jablko. Když se ode mě odtáhla, čekal jsem, že řekne něco ve stylu "miluju tě" nebo "to bylo krásné", ale místo toho zavrávorala, opřela se o moje ramena, předklonila se a pozvracela mi botu. Bylo mi líto jak jí, tak i mojí boty. Vytáhl jsem hůlku a botu za pomoci kouzla vyčistil. „Kolik si toho vypila?" zajímalo mě. „Vcelku hodně."

Celý den jsem potom chodil s úsměvem na tváři, a když jsem potkal Weasleyovou objal jsem ji, ten pohled, kterým se na mě podívala, stál za to.

_____________________________________

Prosím neukamenujte mě za gramatické chyby a trapnost děje, psala jsem to doost dávno 😄😄 Jinak vám všem ze srdce přeji krásný, úspěšný rok plný knih ❤️❤️