Či

Konečně venku !

Já: Viky? Viky?!
Nic . Začínala sem se o ni tak bát že sem úplně přehlídla to že už jsem venku ! To ne , tak KNIHA ! Pořád ji mám v ruce . Hodila sem s ní o zem ta se lroměnila ve svitek nebo kus papíru? Nevim . Duležitá je Viky, tak sem si ten papír dala do kapsy . Neviděla sem ji nikde ani v jeskyni.
Já : Viky?!!
Nic pořád nic . Až teď mi došlo že sem venku zpátky u vody . VODY !! VIKY LEŽELA V ŘECE VE VODĚ ! Dýchá?!
Běžela sem k Viky a vyndala ji z vody. Byla úplně ledová a pulz? Byl tam! Byl ale hrozně slabý a chvílema přestával . Kapsa mi začala svítit . Svitek začal ke mě mluvit!
SVITEK: Ožlanó zaroka.
Řekla sem to taky ale se slzama na krajíčku.
Viky rychle se postavila a jednu mi vrazla pak se mi začala omluvat a přitom kuckala a vyplyvovala vodu.
Já : Viky ty žiješ !
Viky: Jo asi jó!
S radostí sme se obě objaly .
Viky: Bože můj
Já : Co se děje ?!
Viky : Hodiny, máma, čas . V tý jesky ni jsme byly moc dlouho !
Rychle sem s Viky tasila mobil z kapes . Po přečtení času sme se s Viky na seve obě podívaly vykulenýma očima . Neuběhla ani minuta! Stalo se to vůbec ? No muselo ! Odkud bych vzala ten svitek? A kdybychom byly omráčeny čas by utíkal . Svitek se zpátky peoměnil v knihu - Max a Viky deníček . Jak ta kniha věděla jak se jmenujeme ? S Viky jsme se na sebe podívaly .
Viky : Taky si pamatuješ tu jeskyni?
Já : Ano
Viky: A jako co budeme teďka dělat?
Já : To nevím . Co myslíš ty ?
Viky : Nevím proto se ptám tebe .
Já : Asi bych navrhla pokračovat v cestě .
Viky : To je dobrý nápad .
Cesta domů byla v pohodě šli jsme podél vody . Voda je nadherá miluju vodu jsem v ní taková svobodná . I tak mám radši oheň.
Škoda jen že to nedokážu ovládat . Už jsme došli k vlakové stanici .
Já : Pojedem zbytek cesty vlakem ?
Viky : Jo asi jo sem unavená .
Já : To by si radši stála 30 min ve vlakové stanici a pak jet dalších 30 min domů nebo jít jen 30 min pěšky a ješě neco zažít ?
Viky : Máš pravdu jdeme pěšky.
Já : To je moje holka!
Obě jsme s Viky zapyštěly a objaly se . Bylo 17: 52 když jsme dorazyly domu (k Viky) a tam jsme se rozvalily na pohovku byly jsme dost polámaný a unavený.
Viky máma : Jsze utahaný co ?
Jen jsme se na sebe s Viky podívaly a začaly se smát (nic proti její mamě)
Já: Ne výlet jsme si moc užily .
Viky máma : To je dobře .
Viky : Mami půjdeme do pokoje si lakovat nehty nevadí to ? Neboj použiju svoje.
Viky máma : Ne když tvoje tak ne .
Viky : Díky . Pokď Max!
Jen sem za níšla jak pejsek na povel . No co je to můj hostitel na celý víkend . Jako vždycky . Před Viky mamkou (mimochodem jmenuje se Rose) sem knihu schovala do batohu a měla jsem připravenou výmluvu že : Je to náš denník o našich výletech ale že je to.tajné a soukoromé i pro matky .
Viky : Vyndej tu knihu
Já : Nechceš nejdřív .......