Nemocnice

7 0 0
                                    

Probudila jsem se v nemocničním pokoji vedle mě byla Viky . Přede mnou byla Rose která asi vyčerpáním usnula
Ťuk ťuk ťuk
Byla to zdravotní sestra zakoukaná do blgu přet sebou se slazama
Sestra: Paní je mi líto ale podle výpočtu pulzu vaše dcery to  nepřežijííííí
A vypýskla což probudilo jak Rose tak Viky a přivolalo pana doktora .
Rose : Max ! Viky! Holky moje
Objala nás se slzama v očích .
Já : Co se stalo ?
Sestra : Vedle v domě udělaly nehlídaný oheň který jim podpoálil dům a pak i ten váš dům ... naštěstí hasiči váš dúm uhasili velive rychle . Ale kdo vás zachránil když jste tam spaly byla vaše matka kteará nás hnedka zavolala
A usmála se na nás . Sice si niv  nepama tuju ale co si určitě pamatuju je Merry a ty pojistky ! Viky vypadala že taky
Já : Děkujeme Rose ... Děkujeme všem za záchranu . Že Viky
Viky: Díky moc ! Já se hrozně bojím smrti !
Doktor: Sice je vám dobře ale i tak by jste měli odpočívat , měly kste opravdu na mále
Sestra : Pojdtě paní holky potřebují klid
Jak se zabouchly dveře mi s Viky se na sebe podívaly a vyptávaly se navzájem
Viky: Že to tak nebylo?
Já : Taky si to pamatuju jinak
Viky : A ta Merry
Já : Už jssm ji kednou viděla ... ale kde ?
Viky : Hmmm já vím !
Já : Kde?
Viky : V tom snu jak jsme si měli vybrat stála v tom bílém kruhu a podala nám ruku
Já : Tak v tom mém snu jsem tohle teda neviděla já jsem ji vidila na konci tý knížky
Obě jsme se nadechly s hrůzou
Viky: Ta kniha kde je ?!
A začala mačkat sesterský čudlík
Sestra: Ano děvčata ?
Viky : Měli jsme takouvou knihu ...
Já : .... Náš denúk cest a zážitků
Viky : Zachránili jste ji?
Sestra : Ne bohužel
Obě jsme sklesly
Sestra: Ale nějaká paní vám posíla tohle psaní
Obě jsme ho čaply a četly

Dívenky moje
Vše cenné mám já
Včetně knihy
Přeji ať se brzy uzdravíte

Ps: Schopnosti elektřinou rostou
                                                             Merry

Já : Děkujeme
Sestra : Není za co ale spěte než příjde oběd
A odešla
Viky :Co tam je?
Podala jsem jí psaní a koukla se na hodiny
Viky : Uf ! Počkat ! Jak jako elektřinou schpnosti rostou ?
Já : Mám takoví dojem ... že už tu knihu nebudeme potřebovat když už všechno umíme
Viky : Umíme?
Zkusila jsem nechat rozkvést kvétinu na balkoné co zvadla , pak jsem ji utrhla a přes okno dala do vázy v pokoji
Viky : Ty se hold předvádět musíš !
A daly jsme se do smíchu v tom nejlepším přišla sestra s obědem . Nebylo to špatný . Měli jsme uzený maso a bramborovou kaši .

Takhle uběhl asi týdem a my už se hrozně nudily

Přišla do pokoje sestra a řekla že už nás za 2 dny může pustit domů
Viky : Za dva dny?!!
A praštila hlavou do polštáře
Sestra : Ano 2 dny , ale přemístíme vás na oddělení kde už můžete normálně vstát z postele a sem dáme jinné akutní případy
Já : Dobrá a kdy se přemisťujeme ?
Sestra : Teď
Sice nás dali do jinných pokojů ale nesměli jsme se tam přemístit sami vezli nás na tech lehátkách alespoň nám dali jiný pyžamo než ty košile z papíru . Dali nám normální látková s nohama . Ten pokoj byl celkem malí tak jsme tam měli palandu a takoví modrý koberec s červenýmy autíčky a na proti postely byla telka ale byl tam jen disini chanal . Bylo ale už 8 večer a my byli po večeři a za půl hodiny byla večerka . Ješté chvilku jsme se s Viky koukaly na telku a povífaly si ale jinak byla nuda . Už bylo těsně před večerkou a já byla unavená ... i tak když jsme zalehli Viky hned usla a já se mohla snažit sebevíc nemohla jsem usnout furt sem na něco myslela nakonec jsem al už usnula ..... KONEČNĚ !

Či Kde žijí příběhy. Začni objevovat