Princess of Vampires III - Their Adventure [DOKONČENO]

[20] In Paris only help.

Kass
„ To je nějaký vtip ne?" zeptala se mě Sydney. „ Ráda bych to tak brala, ale je to jediná možnost jak jí zachránit," řekla jsem. „ Pochopím, když řeknete, je ti velmi šílené," dodala jsem a podívala se na zem. „ Jsi moje nejlepší kamarádka. Byla jsi se mnou, když si o mně vymýšleli hnusné věci. Zachránila si mi život, přivedla mi Sydney. Byl jsem vždy po tvém boku a budu při tobě i při hledání Merlina," řekl Adrian a já se slzou na tváři se na něj podívala. „ Pomáhala jsem ti v Rusku, zřekla jsem se rodičů. Navíc vždycky jsem byla šílená, tak proč to měnit? Jdu s tebou," pověděla Sydney a objala mě. „ Pro tebe a naši rodinu bych klidně i zemřel," řekl Zach a já se malinko usmála. „ Za dva dny pojedeme do Ruska," řekla jsem a pak hekla, neboť mě zabalili do skupinového objetí, které bylo pevné jako naše přátelství. „ Vzhůru porazit smrt," vydechla jsem a podívala se na ně.

Two days later

„ Proč jedeme do Ruska?" zeptala se mě Stephanie. „ Vidíš tohle?" zeptala jsem se ji a ukázala ji ruku s jizvou. „ Ano, už jsem to viděla," pověděla s kývnutím hlavičky. Pak natáhla opatrně ručku, a když se dotkla mé ruky, pohltilo mě teplo. Její ruka začala zářit a její oči se změnily v oranžové. Dívala jsem se na svojí ruku a na její ručku, ze které vycházelo teplo a světlo. Pak jsem cítila, jak se mé oči změnili a poté jsem viděla jen temnotu.

„ Halo? Je tu někdo?" zavolala jsem do tmy okolo mě, ovšem bez odpovědi. „ Hej?" zkusila jsem to znovu. „ Tak moc mě to mrzí," ozval se hlas odnikud. Najednou se přede mnou rozlilo světlo, které osvítilo temnotu a ze světla vyšla postava vypadající tak na sedmnáct let. „ Kdo jsi?" zeptala jsem se. „ Copak mě nepoznáváš mami?" ozval se hlas a mně se zarazil dech. „ Stephanie?" zeptala jsem se a konečně jí poznala. „ Však si ještě dítě!" dodala jsem překvapeně. „ V tomto místě čas utíká pomalu," pověděla. „ Co tě mrzí?" změnila jsem téma stále překvapená. „ Všechno tohle se děje kvůli mně. To po mně jde smrt," řekla a já jsem poznala, že se jí klepe hlas. „ Ne to je blbost," odpověděla jsem a šla blíž k ní. „ Nejsi. Jsi moje dcera," řekla jsem. „ Nebudu mít kamarády, jen protože jsem hybrid, který ovládá oheň!" teď už plakala. „ Ať jsi jakákoliv, budou tě mít rádi. A kdyby ne, máš nás," řekla jsem a objala ji. „ Nechci propásnout tvoje ani jejich dětství," pověděla jsem ji do ramene. „ Chápu to, i oni to pochopí. Budu jim vyprávět, že ty, táta, strejda a teta jste ti největší hrdinové," řekla a já se usmála. „ Mám tě moc ráda, fazolko," řekla jsem a ona se odtáhla. „ Já tebe taky mami," pověděla a pak začala mizet stejně jako temnota okolo mě.

„ Opravdu to chápeš?" zeptal se Zach. „ Ano, i maminka to ví. Pověděla jsem ji to," odpověděla Steph. „ Jsi velmi chápavá," dodal Zach. „ Hlavně maminku ochraň jako správný rytíř," řekla. „ Maminku ochráním před čímkoliv," řekl Zach a já se musela usmát. „ Máme úžasnou dceru," řekla jsem, a když se přesunula do sedu, oba se na mě podívali. „ Můžeme jet?" zeptal se Zach a já jsem přikývla.

„ Budeš nám chybět," řekla jsem a pevně objala Stephanie. „ Budete mi volat?" zeptala se. „ Každý den," odpověděla jsem s úsměvem. „ Pohlídám brášku i sestřičku," řekla a já jsem ji pohladila po dlouhých vláskách. „ Jsi statečná," pověděla jsem a dala ji pusinku na čelo. „ Děkuji, že je tu můžeme nechat," řekla jsem směrem k Dianě. „ Neděkuj, jsou rodina, vždy tu maté dveře otevřené," řekla a objala mě. „ Hodně štěstí," pověděla mi do ucha a já jen kývla. „ Děkuji," řekla jsem a pak se přesunula k holkám. „ Hlavně ať vše vyjde," řekla Sonya. Neví o našem plánu, ví jen to, že je to důležité pro Steph. „ Máme tě rádi," řekl Zach Stephanie, zatím co já jsem se loučila s dvojčátky. „ Tak moc mě mrzí, že nebudu s vámi při vašich nových věcech. Ale vím, že to pochopíte. Musíme zachránit vaší sestřičku. Milujeme vás," řekla jsem a oni se na mě dívali, jak kdyby mi rozuměli. „ Mama," pověděl Johnatan a já se nanovo rozbrečela. Jeho první slovo zrovna při odjezdu. Když jsem brečela, natahoval ručky, jak kdyby mě chtěl uklidnit. „ Tata," a Ellie byla hned za ním. I Zachovi se leskly oči, pro nás oba bylo velmi těžké opustit naše tři děti, ale museli jsme. „ Musíme jít," řekl Adrian a já jsem přikývla. „ Sbohem," řekla jsem a utřela si slzy. Náš čas je tu.

In Paris

„ Našli jste něco?" zeptal se Adrian, ale všichni zakroutili hlavou jako negativ. „ Možná!" zavolala Sydney. Dostali jsme se do království nadpřirozena. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že zámek, kde otec seděl na trůnu, bude ukryt kouzlem a uvidí ho jen upíři a vlkodlaci svojí druhou tváří. Na to přišel náhodou Adrian. Krmil se u opuštěného kostele, a když se mu pod očima zjevily žilky ztuhl v pohybu a začal se smát. Přesně tak ten kostel byl zámek. „ Co jsi našla?" zeptala jsem se hned, neboť jsem použila svojí rychlost. „ Není to deník. Teda ne ten co hledáme. Tady jsou napsané jen souřadnice. Nevím, co to znamená," řekla Sydney a prohlížela stránky. „ Ukaž," řekl Zach, vzal deník a šel k světové mapě na starém stole. Chvíli listoval, pak se díval do mapy a pak znovu do poznámek. Pak sáhl po tužce a do mapy udělal puntík. „ Hele. Jsou to zeměpisné polohy," řekl a já přešla ke stolu. „ Poloha čeho?" nechápala jsem. „ To nevím, ani to tu není napsáno," řekl. „ Co když to jsou místa, kde tvůj otec žil?" zeptal se Adrian, který měl skleničku s nějakým alkoholem v ruce. Kde ji stihl sebrat? „ Jaký je první bod?" zeptala jsem se Zacha. „ Francie, Paříž," řekl a udělal puntík na Paříž. Podívala jsem se na mapu. Deník, který jsme tu hledali, tu nebyl. Ale našli jsme aspoň nápovědu. Nadechla jsem se a zeptala se: „ Kde je druhý?" Zach se znovu podíval do deníku a pak hledal dané souřadnice. Podíval se na mě, na Adriana a na Sydeny a pak řekl náš další cíl: „ Naše cesta pokračuje do Bruselu."
#############################
Dobrodružství nám začíná!!
Nevím co víc na to říct. Možná to, že jsem dostala na páté místo!! Děkuju vám!!
Lovuju vás
Vaše
#JustBee#