Princess of Vampires III - Their Adventure [DOKONČENO]

[25] Final battle

Ještě než začneme mám tu jednu věc... Jak už podle kapitoly víte, tohle je něco jako poslední kapitola, myslím tím úplně...

Tím chci říct tohle. Je to věnováno Vám všem, lidem, kteří mě tak dokonale podporovali, miluji můj příběh a tak dál...
KateTomlinson6917, agronka, kokoanicka, JaneTheCrazyCZ, virus236,NiciChalusova, Sylva-Trak-Tess, KristnaJanurov a mnoho dalších, toto jsou lidi, kteří mi psali tak úžasné komentáře, že jsem měla víru a psala dál a dál.

Rozhodně kapitolu věnuji i těm, kteří mi dodávali podporu pomocí hvězdiček, i tohle byla pro mě velká čest mít tolik votes. Díky vám jsem na sebe hrdá.

Doufám, že si poslední kapitolu užijete, teď už se pusťte do čtení.
PS. Pusťte si k tomu písničku...
So, enjoy it!...

„ Mami?“ otočila jsem se za hlasem. Stephanie se mi dívala do očí, nečekala jsem, že vyroste tak rychle, ale bylo to tak. „ Zvládneme to," pověděla jsem své sedmnáctileté dceři. Věděli jsme všichni k čemu se chystá, kdo přichází, ale nikdo z nás neví jak to všechno dopadne. „ Myslíš?" zeptala se mě. I když byla skoro dospělá, i tak se bála. „ Věřím v to," řekla jsem jí a ona se pokusila o úsměv. Tak moc jsem doufala, že to pro nás dopadne dobře.

Akademie se zdála mnohem temnější než jak jsem jí znala. Obloha byla tmavá, ani kousek slunce jsme neviděli. Vystoupili jsme z auta a rozhlédli se okolo. „ Už je blízko," řekl Adrian, který potáhl ze své cigarety. Podívala jsem se na ní, pořád mě udivovalo, že nekouří už ty nezdravé, ale pořád si kupuje tu značku, co jsem mu kdysi dala k Vánocům. „ Tohle bude velký," řekla jsem a pomalu se rozešla na louku k akademii.

Než jsme k louce došli začala bouřka a pršet, opravdu divné. Dokonce jsme zjistili, že tu vůbec nikdo není. „ Ať se stane cokoliv, vždycky vás budu mít ráda, jste moje rodina,“ řekla jsem a znovu nečekala skupinové objetí. Byli to ty nejlepší lidé, které jsem mohla mít a na všechny krom fazolky jsem si vzpomínala, jak jsem je poznala.

,, Nevypadá to, že by při...,“ zasekl se Adrian neboť na kopci na louce uhodil blesk a po světle se tam zjevila velká bytost v černé. Okolo nohou měla černou mlhu, jako kdyby byla duch nebo něco takového. „ Jdu si pro ni,“ slyšeli jsme a Adrian se zasmál. „ Jen přes naše mrtvoly!“ zakřičel na ní a já zavřela hlavou. I v téhle chvíli musel mít smysl pro humor. Smrt najednou zmizela z kopce, kde zůstala jen mlha a my jsme se rozhlíželi okolo sebe. „ Nechtějte vědět jak umřete,“ znovu ten hlas a ona se najednou objevila za Sydney. Chytla ji za hlavu a Syd vykřikla. Její oči ztmlavly a ona byla celá v tranzu. „ Sydney? Lásko!" Zkusil na ní zavolat Adrian. „ Pozná, co jsem zač, poznáte to všichni,“ řekla a tentokrát se objevila za Zachem. Ani on nestihl uskočit a smrt ho chytla za hlavu. S tmavými oči se dostal do tranzu stejně jako Syd a já s Adrianem nevěděla co dělat. „ NECH. JE. BÝT!“ vykřikla moje dcera, která najednou ze svých rukou vyšlehla oheň přímo na smrt. Ovšem ta uhnula a otočila se na fazolku. „ Jsi moje,“ zašeptala a pomalu se blížila k ní. „ Zkus si mě chytit,“ řekla Stephanie a se svojí rychlostí někam zmizela. Smrt se na chvíli zastavila a rozhlížela se okolo sebe. Taky jsem nevěděla, kde je moje dcera, tedy aspoň do té doby než zpoza nedalekého stromu letěla další ohnivá koule. „ Získám tě,“ řekla smrt a teleportovala se za strom, kde zřejmě byla Stephanie. Dech se mi zadrhl, ale pak jsem uslyšela smích na druhé straně louky. „ Nemyslíme si!“ křikla a roznesla velkou vlnu ohně. Myslela jsem, že by to smrt aspoň trochu zastavilo, ale ona se jen zatočila do kolo a roznesla temntou mlhu do ohně, což oheň zastavilo. „ Nemůžu prohrát!“ zavolala a zvedla ruce. Chvíli jsme nechápali, ale pak se temná mlha roznesla všude po louce a z ní začaly vylézat podivný tvorové. „ Nemrtví,“ řekl Adrian. „ O těch nám Merlin říkal,“ pověděla jsem a rychle se sklonila, neboť mi jeden šel po hlavě. „ Bude to těžší než jsem čekal!“ zavolal Adrian, který taky jednomu uhnul. „ Ne!“ zakřičela Sydney a hned na to i Zach. Najednou se jejich oči vrátily do původního stavu a oni prudce dýchali. „ Máte až moc silná srdce,“ řekla smrt. „ Je mi jedno jak umřu! Udělal bych cokoliv pro ochranu své dcery!“ zakřičel Zach a vrhl se do skupiny nemrtvých. Neměly tváře, jen velkou pusu se špičatými zuby. Byly asi dva a půl metru vysocí, modrošedý se čtyřma rukama a na každé několik drápů, dlouhých a ostrých. Spojila jsem ruce dohromady, moje oči se změnili a v rukou mi začalo svítit modré světlo. Mohla jsem to použít jen párkrát, ale jinak jsem nevěděla jak se bránit. Bylo jich moc a nás jen pár, aspoň do té doby než se ozvalo vytí vlka za kopcem. Nevěděla jsem co to bylo, nechápala jsem. Nemrtvých přibývalo víc a víc a my jsme pomalu nestíhali. Možná byl náš konec, možná jsme se podceňovali, ale i tak jsme bojovali dál. Museli jsme porazit smrt a zachránit tak mojí dceru, která má tolik před sebou. Najednou se přede mnou obejvil další nemrtvý, který byl rychlejší než ostatní, a tak jsem nějak nestihla postřehnout to, že se obluda napřahovala svými drápy. Už jsem si myslela, že je to můj konec, ale najednou se ozvala dvě vlčí zavytí. Všechno ustalo, dokonce i nemrtvý. Když se po chvíli nic nedělo znovu začal náš boj. Neměla jsem už sílu, všechnu si ji vzal éter a já to použila tak brzy. Zavřela jsem oči, protože jsem se nechtěla dívat na tu obludu, co se mi chystala rozdrásat krk. Naposledy jsem se nadechla, ale drápy nepřišly, místo toho se ozval strašný křik a zvuk dopadu čtyř nohou. Nemrtvý byl na zemi a pomalu umíral, zatím co jsem otevřela oči a podívala se na udiveně na vlka, který v tlamě držel jednu z ruk nemrtvého. Není za co. Ozvalo se mi v hlavě a já poznala Freyu. Nikdy jsem nečekala, že se ke mně připojí, že přivede další vlky. „ Za královnu!“ zakřičel nějaký muž, který se zdál indiánského původu a pak se změnil ve vlka. „ Za královnu!“ zakřičel další muž s bledou kůží, který se ti zničeho nic obejvil jako dalších několik lidí. Hned mi došlo, že to jsou upíři, ale kdo je sem přivedl, to jsem nevěděla. „ Haha! Tak jsi přeci jen přišel! Dlužím ti ten nejlepší australských drink!“ zakřičel radostně Adrian a hned na to jednomu nemrtvému urval hlavu. „ To ty?!“ křikla jsem po něm a on se ještě víc usmál. „ Já ho jen nalákal. To ty. Všichni tihle lidi jdou za tebou, ne za mnou," řekl Adrian a já se usmála. „ Děkuji," řekla jsem šeptem, ale přesto mě přes tu dálku slyšel. „ Není zač, vaše veličenstvo,“ řekl a sám se rozeběhl po dalších nemrtvých. Obíhal je svojí rychlostí, smál se jako šílenec a hbitě uhýbal. Teď byla ta pravá naděje, že vyhrajeme.

Saltem vzad jsem uhnula zubům, podlezením obludy jsem se vyhla drápům, otočkou a výskokem jsem vyskočila na hřeb nemrtvého. Cukal se sebou, ale já mu chytla hlavu a ladným zakroucením mi hlava zůstala v rukou. Vedli jsme si dobře, přišli jsme sice o dost lidí, ale jejich ztrátu budu uctívat. Hlavu jsem odhodila na zem a pak jsem to uslyšela. Křik. Bleskově jsem se podívala na Zacha, Syd a Adriana. Všichni přikývli a rozeběhli jsme se do kopce. Adrian vzal Sydney na záda, hned jak si uklidila meče. Byla s nimi fakt dobrá.

Během chvíle jsme byli na vrcholu a Sydney seskočila ze zad. „ Vaši bojovnici zemřou,“ řekla a zjevila se za námi, kde byl výhled na bojiště. „ Ne, tebe zničíme,“ řekla jsem. Smrt zvedla ruce a já jsem ucítila velký tlak. Otočila jsem se dokola a snažila se to všechno pochopit. Vítr cuchal větve mrtvého stromu, ale ne tak rychle. Podívala jsem se na bojiště, kde se už nebojovalo, ale všichni stáli, dokonce i nemrtvý. „ Co se to děje?“ zeptala jsem se přátel ale ani oni nevěděli. „ Váš konec přichází,“ ozvala se znovu. „ Ne to ten tvůj!“ křikla z ničeho nic Stephanie a vyšlehla další oheň. Byl to ten největší, který jsem kdy viděla, který kdy dovedla udělat. Vyšel z jejího nitra, varoval jsem tě ať to nedělá, nedokáže to. Merlin mi promluvil v hlavě a já konečně pochopila před čím nás varoval. Smrt část pohltí a tak otočí oheň proti ní a má vlastní dcera umře. Rozeběhla jsem se, když se okolo smrti udělala ještě větší temnota a oheň se pomalu otáčel proti Stephanie. Byla šokovaná z toho, co se stalo, z toho že oheň jde proti ní. Byl tak blízko u ní a já skočila. Nevím jestli jsem slyšela vlastní křik plný bolesti, nebo někoho jiného, ale věděla jsem co to pro mě znamená. Tohle je moje poslání, pro tohle byl můj život předurčen. Smrt si nevzala mojí fazolku. Nevzala si ji, protože já splnila svůj účel. Byla jsem připravená, připravená aby moje dcera mohla žít a já v klidu odejít.

Zach
,, Ne!“ vykřikla Stephanie a vběhla do dýmu. Všechno se stalo tak rychle, nikdo nestihl nic udělat, nikdo ji nemohl zastavit. Sydney si překryla ústa a slzy ji začaly téct po tvářích. Adrian tam stál, ale hned po tom co začal couvat, zakopl a spadl na zem. Nohy si přitiskl k hrudníku a brečel. Brečel, jeho tělo ovládly vzlyky a on to ani neskrýval. A já? Stál jsem tam a cítil to, jak se moje srdce zastavilo a pomalu se rozpadá na malinké kousky. Cítil jsem jak mi tečou slzy, klepal jsem se kvůli vzlykům. Stál jsem tam, proto jsem se nemohl pohnout. Přišel jsem o ní, protože to ona zachránila svoji dceru. Kass, pokud mě slyšíš, jsi ta nejlepší matka na světě. Navždy tě budu milovat.
To bylo moje rozloučení s tou nejlepší osobou, která nasadila život pro svojí dceru.
################################
Myslím že už někde po domě nebo bytě hledáte něco, čím byste mě zabili. Eh... Nevím co na to říct? Jak mě mohlo napadnout, že Kass umře? Lehce. Ne každá kniha končí šťastným koncem a zrovna když jsem měla náladu na nic (nezáleží na tom, že ji mám skoro pořád), jsem se rozhodla, že prostě Kass umře. Nejspíše umřu teď i já, ale stálo mi to za to. Myslím, že se mi to povedlo, popravdě? I já ta co to psala, uronila nějakou tu slzu, nedivte se mi. Jsem hodně citlivá a tohle bylo pro mě těžký. Přeci jen Kass je moje postava už od úplného začátku mého psaní, a teď si budete říkat proč jsem ji zabila. Zabila jsem ji protože taková ona je. Obětavá, klidně i pro své přátelé, aby je zachránila. No a teď nastal její čas a zachránila tak dceru.

Klidně si taste zbraně, aspoň umřu spokojená, že se mi triologie POV povedla. Jen prosím do hlavy, nechci tu chodit jako zombie a nějaký pěkný místo, kde bych mohla odpočívat, hehe. Snad mě opravdu nechcete zabít 😅.

Ještě nás čeká jedna kapitola a Epilog možná i jedno oznámení, ale u toho si nejsem tak jistá.

Navždy s vámi
Kass a její přátelé.
Zach a Stephanie.
A v neposlední řadě já podle vás nadaná spisovatelka (což si nemyslím)
#JustBee#