Poberti a Uličnice - Prepisuju❤️

5.

Až teď jsem si uvědomila, že tam stojíme dobrých 5 minut. Zatahala jsem Jamie za rukáv hábitu a hlavou jsem naznačila, že by jsme měly všechny už jít.
"Adell? Proč si nám to nechtěla říct? Rodina člověka nedělá." jemně se na ní usměji a vydám se po schodech až před portrét obtloustlé dámy v růžových šatech, která se snaží vyzpívat vysoké C. Až teď si uvědomím, že mě holky nenásledovaly. Povzdechnu si a chci se vydat za nimi, ale cestu mi zastoupí čtyři chlapci.
"Á slečna Sparkleová, přidrzlá dívenka jde nečekaně poslední. Ale nandala si to McGonagallový teda suprově." opřel se brýlatý kluk o stěnu a já hned poznala o jakou partičku se jedná.
"Pottere, nechte mě projít." zamumlám s pohledem na špičkách bot a zhluboka se nadechnu. Teď když tu není ani Adell ani Jamie je to jen na mně.
"Náhodou ti to moc sluší Lucy." zamumlal do ticha Remus s teď již lehce nachovými tvářemi. Zrudla jsem jako chilli paprička a jemně ústy naznačila tiché 'děkuji'.
"No páni, Sparkleová, že by ses styděla?" pohrdavě si ušklíbl Black a všichni se tomu zasmáli.

Už otevírám pusu abych odpověděla, když si přede mě stoupne jakási postava.
"Hele bratránku, dej si odchod. Lucy nepotřebuje tvoje dementní komentáře k životu, ostatně" dělá jako by se zamyslela má nejlepší kamarádka Adell, ale je na ní poznat, že není "my taky ne. Sami jste si tu válku rozpoutali tím, že ste šmírovali před naším kupé, tak tady ji máte." řekla vzdorovitě Adell a já do ní ze zadu vrazila.

"Víš, Adell, je to od tebe moc pěkné, a-ale já se stydím před l-lidmi. Nemohli bychom jít?" zamumlala jsem tak, že to slyšela jen ona. Podívala jsem se na druhou osobu přede mnou a vidím, jak v ruce drží tenkou mudlovskou knihu. Celá Jamie.

"Počkat, počkat, počkat" řekla Adell hlasitěji než by možná bylo vhodné "neříkej mi, že jsi nervózní z určité osoby?"
Podtón otázky v jejím hlase byl nepřeslechnutelný. Hned jak to dořekla, tak jsem musela být rudá až za ušima. No jo, znamení raka se pozná. Skousla jsem si z nervozity ret, jako to dělávám vždy a dloubnu začtenou Jamie do zad. Ta jen vyjukaně vzhlédne od knihy a vyslechne si moje prosebné zakňučení: "Jamie... pomoz mi."

Však v tom se před Adell objeví už napružený James a s jiskřičkami v očích začne:
"Slyší mé dokonalé uši sladká slůvka nervózní... určitá osoba... tak Sparkleová, kdo je to?" řekl Potter přesvědčivě a na vteřinu jsem šlehla pohledem po Remusovi a po tváři mi sjela jediná slza.

Rychle jsem obešla celou skupinu lidí a směrem k Buclaté dámě (jak jí říkají i ostatní), zamumlala tiše heslo. S hlavou skloněnou jsem procházela chodbou, která se mi otevřela za podobiznou. Mé myšlenky byly tak zamotané a já vlastně ani nevědela kam jdu. Až když jsem narazila do nějaké osoby jsme si uvědomila, jakou jsem udělala chbu, že jsem nedávala pozor na cestu.

Zvedla jsem hlavu, protože žena (jak jsem zjistila) byla o hodně vyšší než já. Její naštvaný obličej mi sdělil, že teď už z toho nevyváznu s pohým uklidněným počítáním. Žena jenž se nade mnou tyčila nebyl nikdo jiný než profesorka McGonagallová.

Tadááá!
Profesorka McGonagallová nám sehrála perfektní roli. Vím, že tyto kecy nikoho nezajímají a tak to zkrátím.

Děkuji❤️

Lady Lupin ❤️🍫🌕🐺