Poberti a Uličnice - Prepisuju❤️

2.

Rychle trhla s dveřmi a do našeho kupé vpadla partička čtyř kluků.
"Kluci, rozdrtíte mě!" vykřikl kluk, na kterého se všichni svalili. Špinavě blond vlasy mu teď padaly do očí.

Klekla jsem si k nim a snažila se jim pomoct se zvednout. Úplně na vrchu ležel hnědooký kluk s brýlemi spadlými nakřivo. Byl moc pěkný a mně znachověly tváře. Vzala jsem ho za předloktí a pomohla jsem mu se zvednout.
"Ahoj, jsem James Potter," zazubil se a mně znachověly tváře.
"Lucy Sparkleová, těší mě," zamumlala jsem a snažila se pomoct druhému chlapci s platinově blond vlasy.

Pomněnková malá očka mu párkát vylekaně zamrkala a pak se také s mou pomocí zvedl. Byl trošku širší než ostatní kluci, ale mile se usmál a s plnou pusou zahuhlal:
"Já se jmenuju Peter Pettigrew."
"Těší mě," usmála jsem se nazpět a už zvedala dalšího.

Byl ze všech kluků nejkrásnější. Jeho křivý úsměv prozrazoval o tom, že to nebude žádný andílek. Když jsem ho zvedala, dlouhé kudrnaté vlasy mu stále padaly do bouřkových očí.
"Sirius, aaa, příbuzná," podíval se za mě na dívku, která ho zabíjela pohledem. Adell úplně rudá vzteky ho odtáhla na chvíli stranou a něco si šuškali. Sirius se na ní pak překvapeně zadíval a odešel zpět k nám.

Sehla jsem se k poslednímu chlapci, který stále ležel na zemi.
"Nestalo se ti nic?" zeptala jsem se s ruměncem na tvářích a zahleděla jsem se mu do nádherných čokoládově hnědých očí.
"Ne, jsem v pořádku. Jmenuji se Remus John Lupin." Usmál se na mě a také jemně znachověl. Až teď jsem si všila jeho nádherné tváře. Měla jsem chuť mu prsty přejet po každém záhybu jeho klučičích rysů, které mu podle mého názoru ani při nejmenším neubíraly na kráse, ba naopak, byl mnohem roztomilejší.

Všiml si mého pozorování a odtáhl pohled směrem k ostatním klukům.
"Dámy, krásné dámy. Jen jsme vám přišli říct, že za chvíli vystupujeme." ušklíbl se Potter.
"A ty ses mi ještě nepředstavila, krásko," usmál se křivě Sirius, chytil Jamie za ruku a jemně ji políbil.
"Nešahej na mě!" Vytrhla svou ruku z jeho sevření. "Jsem Jamilyn Carollová. A doopravdy nemám čas ani náladu povídat si tady s nějakým neinteligentním hňupem."
Všichni na ní obdivně zírali.
"A ty," ukázal na Adell, "Siriusova příbuzná, co si zač," začal žvatlat Potter a Adell se zamračila.
"Co já jsem zač? Jsem kouzelnice, řekla bych." Založila si ruce na hrudi a zvedla hlavu. Potter se usmál.
"Dostanu pusu na tvář, vznešená princezno?" Adell se zhluboka nadechla a pak hlasem jemným jako samet dodala.
"Ovšem, že ano. Jen musíš zavřít oči." párkrát vyzývavě zamrkala a usmála se. Potter celý unešený zavřel oči. Všichni se na ně překvapeně dívali, když v tu ránu...

PRÁSK!

Potter si mnul zarudlou tvář. Peterovi spadla čelist až na zem. Remus ho ihned vyvedl z našeho kupé a Sirius nezaujatě odešel za nimi.
"Nejsem žádná princezna!" zakřičela za ním Adell, když zabouchla dveře. V tu chvíli jsme všechny dostaly nezastavitelný záchvat smíchu a svalily se na zem.

Po tak dvaceti minutách jsme se konečně uklidnily a začaly se převlékat do hábitů. Já si přála při svém prvním rozřazování vypadat více... svoucná. Okolo pasu hábitu jsem si ovázala svou oblíbenou krvavě rudou košili a do pusy jsem si strčila párátko.
"Lucy, co to má znamenat?" vyhrkla na mě Jamie a vzala mou hlavu do dlaní. "Co ty šmouhy od barev a proč máš u Merlina za uchem tužku?" Zastyděla jsem se a zrůžověla pod nátlakem jejího pohledu. O tempeře a o tužce jsem nevěděla. Doma jsem ještě před odjezdem malovala a tak nějak na to zapomněla. Vlak s cuknutím zastavil a my se svalily na protější sedačku. Kolem nás prošli ti kluci a smáli se nám jak pominutí. Jen jsem protočila očima a zvedla se. Jediný kluk co chvíli zůstal stát a přemýšlel, jestli se nám nic nestalo.
"Tak pojď, Reme!" ozval se Peter ze předu a Lupin je s cuknutím následoval. Tímhle začala válka mezi jimi a námi...

Ahoj přátelé!
Opět vás tu zdravím s novou částí. Pokud se vám líbí tato ff budu ráda za každý komentář a také za votes🌟 děkuji za veškerou podporu, kterou od vás mám❤️

Lady Lupin ❤️🍫🌕🐺