Poberti a Uličnice - Prepisuju❤️

7.

Stála jsem před kabinetem profesorky McGonagallové dvě minuty před půl desátou a nervózně přešlapovala na místě. Čas od času mi ruka vystřelila ke dveřím, ale pak opět spadla dolů, protože má nervozita zatím vítězila. Podívala jsem se na své hodinky, které mi věnovala máma před odjezdem do Bradavic. Na tu vzpomínku jsem se usmála.

BUM!

Zničeho nic ležím na zemi a cítím, že na mně někdo leží. Zavrčím na důkaz toho, že až dotyčnou osobu spatřím, přetáhnu jí po hlavě nejbližším svícnem, kterých je tu všude dost.

"Slez ze mě ty idiote!" zavrčím a v tu ránu tíha z mých zad začne opadávat. Někdo ke mně natáhne ruku a já ji váhavě přijmu. Podívám se do obličeje člověku, který za to všechno může a nevidím nikoho jiného než Siriuse Blacka. Vytrhnu ruce z jeho sevření jako bych šáhla do nějaké břečky. Mé obočí se stáhne ještě víc k sobě v naštvané grimase a stále hledí do Blackovi tváře. Najednou za ním uslyším uchechtnutí.

"Siriusi, vážně Sparkleová? Čekal jsem, že pojedeš po Andersonové, ale Sparkleová?" Zubil se za ním James a já bojovně zavrčela. Nenávidím tyhle cápky.
"Klid. Ať mě tady Sparkleová nesežere. To mi připomíná, co tady děláš?" Otočí se Black směrem ke mně a já pod nátlakem jejich pohledu zrudnu.
"Mám trest." Zamumlala jsem tiše a sklopila pohled ke svým hodinkám. Za chvíli mělo být půl desáte.
"Jakpak může naše sladká Sparkleová být po škole hm?" ušklíbl se s neskrývaným zájmem Potter, jakoby se s Blackem doplňovali.
"To není vaše věc." řekla jsem s odporem v hlase k nim a dal se jim nevěnovala.

Napřáhla jsem ruku ke dveřím, abych mohla zaťukat, ale ty se náhle rozletěli.
"U Merlinových vousů, co to tu provádíte!" vykřikl naštvaný hlas profesorky McGonagallové a já věděla, že to bude horší než před tím.
"Víte, paní profesorko, tihle dva-" začala jsem, ale Potterův hlas mě přerušil.
"Já a Sirius jsme tu na ten trest." ušklíbl se a prohrábl si vlasy. Moc mu to nepomohlo ba naopak, vypadaly ještě rozcuhanější.
"Ano, jistě. Prosím, všichni tři pojďte za mnou." vyšla profesorka ze dveří a zavedla nás do Vstupní síně. Tam čekal starý vrásčitý muž s lehkým chmýřím na hlavě místo vlasů a s naprosto podrážděným výrazem ve tváři. U jeho nohou seděla vypelichaná kočka, která svýma žlutýma očima pozorovala všechny v místnosti.
"Na školníka Filche si určitě pamatujete z hostiny. Dovede vás k Hagridovi, který se postará o dozor vašeho trestu. Váš dnešní trest vám záda až Hagrid. Jediné co vám v tuto dobu mohu sdělit je, že budete v Zapovězeném lese." po této větě jsem sebou trhla. Jak nás můžou poslat do Zapovězeného lesa?! Vždyť je to proti školnímu řadu!
"Ale paní profesorko vždyť je to proti- Au!" rychle jsem zdvihla nohu a obličej se mi zkřivil do bolestné grimasy.
"Tady Sparkle chtěla říct jen to, že jsme si trestu plně vědomí, že Siriusi?" úšklíbl se ten kretén Potter na Blacka.
"Samozřejmě Jamesi." úšklebek mu opětoval a pak už jsme byli vysláni na pospas Filchovi.

Školník nás vedl přes školní pozemky až na pokraj Zapovězeného lesa a přitom celou cestu povídal o jakých si mučících nástrojích v jeho kabinetu a o starých dobrých časech. Po pár minutách jsem ho přestala poslouchat. V tu dobu se po mé pravici objevil Black a po levici se objevil Potter. Snažím se ignorovat jejich blbé kecy a jdu dál.
"Hm co myslíš Jamesi, za co je po škole naše malá Sparkleová?" zamumlal Black a udělal přemýšlivý výraz. Už teď jsem věděla, že z něj vypadne nějaká ptákovina.
"No já ti nevím kolego Blacku, co když si udělala srandu z naší Minervy?"

"Nebo obarvila Filchovu kočku?"

"Nebo si udělala srandu z obrazů!"

"DOST!" vyštěkla jsem po návalu naprostých hovadin, které tihle kluci vymysleli. "Prostě to nechte být jasný? Merline já tu tak být nechci! A ještě když je dnes úplněk..." zahuhlala jsem do bundy, kterou jsem si přitáhla ještě víc ke krku.

Kluci se jen začali hystericky smát mým obavám. Odfrkla jsem si, když se najednou školník zastavil před takovou chatou. Filch zaťukal na mohutné dveře chaty. Ve dveřích se objevil obrovský vysmátý obličej může, který si něco pošeptal se školníkem. Filch potom odešel a nechal nás Hagridovi a jeho obrovskému psovi Tesákovi.

Ahoj mý drazí milí čtenáři!❤️
Opět jsem tu s novou kapitolou mé fanfikce. Doufám, že se vám bude líbit a že mě nesníte za to, že vydávám po tak dlouhé době.😅😅
A také bych vám chtěla popřát krásný podzim🧡🍂

S nehynoucí láskou
Lady Lupin❤️🐺🍫