🌻 1 🌻

5.4K 172 38
                                    

U mé hlavy se ozve ten nejhorší zvuk co všichni moc dobře známe. Víme, že ho musíme vypnout, jinak by nám otravoval po celý zbytek našeho času náš život. V posteli najdu svůj mobil s rozbitým displejem a zjistím, že jsem jako vždy zaspala. Dnes je poslední den, co jdeme do školy, takže jen vyzvednout vysvědčení a dva měsíce prázdnin už klepou na dveře... Stejně jako můj bratr Patrick.

„Vstávej lenochu! Něco na sebe rychle hoď a už pojď, nestíháme opět-“

„No jo no jo, mluv pomaleji, ještě mi nefungují všechna kolečka co mám,“ zakňučím a pomalu se hrabu z postele.

Jestli si myslí, že hned začnu lítat, tak to se plete. To ať radši přijdu pozdě.

Vstanu a přejdu do koupelny, kde si umyju oči od ospalků, abych poznala na zastávce svůj autobus a nespletla si ho, jako před týdnem. Jela jsem bez zastavení půl hodiny někam, kde jsem to neznala. Jelikož cesta autobusem netrvá tak dlouho jako cesta pěšky, do školy jsem utíkala doslova hodinu.

To bylo fakt excelentní stát v tom narvaném autobuse mezi malými uřvanými dětmi. Ano, byl to nějaký školní výlet, ale nee, mně to prostě nemohlo hned dojít ...

Otevřu velkou bílou skříň a zarazím se.

Něco je tu jinak, ale co?

Najdu modré minikraťásky, bílý crop-top a riflovou bundičku v barvě kraťásků. Řasy si namaluji řasenkou, popadnu mobil se sluchátky (funguje jen jedno) a seběhnu schody do kuchyně. U jídelního stolu už sedí můj drahý bratr.

„No konečně ty moje šípková Růženko," ušklíbne se a dál se věnuje svému jídlu.

On by vyměnil cokoli na světě za jídlo.

„Čauvec." vytáhnu si z ledničky řecký jogurt s jahodami se kterým se odeberu ke stolu na místo vedle kluka se stejným face jako mám já.

„Ty. Ty mi na to nic neřekneš?“ je udivený, ale kdo by teď nebyl vyvedený z míry.

„Ne, protože ještě spím, tak mě nech být, nebo to schytáš se vším všudy,“ na to jen zvedl ruce nad hlavu a olízl talíř.

Patricku, doufám že tohle neděláš i ve školní jídelně ...

„Těšíš se?“

„Jo, protože je poslední den školy,“ zazubím se na něj, zvednu se s prázdným kelímkem od stolu a zamířím do předsíně, kde si nazuji své černé conversky, dám si sluchátka do uší a ještě popadnu svůj skateboard.

„Čau po škole brácha!!" zabouchnu za sebou dveře a vyjedu na skatu do školy. Zřejmě očekával že s ním pojedu autem, ale jak mě zná, usnula bych mu tam a on by měl problém mě na školním parkovišti vzbudit. Jednou se to stalo, ehm, tedy chci říct, že pokaždé, páč jede jak šnek, ale jsem ráda, že je opatrný. Jenom, mě pak prostě budí a když to nejde, nechá mě tam spát. Ano, mám velice starostlivého bratra ...

Před školou spatřím Amy. Vydám se tedy k ní a sluchátka schovám do kapsy u bundy. „Ahoj Amy,“ řeknu směrem k menší brunetce s hnědýma očima.

„Chloe!" zavříská mi do ucha, když mě obejme a já jako vždy nákrčím nos nad svým vlastním jménem. Vždy jsem se chtěla nechat přejmenovat. Společně jdeme ke skříňkám, ve které nechám skateboard a vydáme se do třídy, kde se posadíme do poslední volné  lavice u okna ke zbytku třídy.

„Víš jak jsem ti říkala o tom klukovi?“ přikývnu „Tak si představ, že má za měsíc párty a řekl mi, že by mě tam moc rád uviděl. Mě i mou nejlepší kámošku - tebe.“

KLUČIČÍ TÁBOR (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat