KLUČIČÍ TÁBOR (CZ)

🌻 10 🌻

Lovci Pokladů, četla jsem list přede mnou. Informoval nás kdo s kým je ve skupině. Proklínala jsem všechny, kdo ho sestavil, protože samozřejmě-

„No princezno, osud asi vždycky chtěl abychom byli spolu. Začínám tomu opravdu věřit." objal mě kolem ramen a vtiskl mi polibek na levé líčko.

Co s tím furt má ?!

„Ne, podle mě tady jenom někdo někoho podplatil, aby mi mohl dál sužovat život." sundala jsem jeho těžkou ruku z mé paže a chtěla odejít, jenomže mě zachytil a přitáhl si mě zpět. Dost blízko na to, aby mě políbil.

„Pleteš se, já umím život druhým jen a jen osladit. Brzy se mnou budeš jistě  souhlasit." zkousl mi ušní lalůček a já mu musela dát za pravdu v jednom. Byl neobyčejně všímavý.

„Nebuď naivní, nechci ti ublížit," uchechtla jsem se a odešla do jídelny, kde nám měli rozdat nějaké věci.

„Panstvo, uklidněte se!“ okřikl nás nějaký vysoký vedoucí a my se ztišili. Bolela mě z těch menších kluků už hlava.

„Máme tu pro vás nějaké věci na přípravu a na samotnou hru. Tak si je rozebereme. Přijde vždy jeden za celý tým. Jména jste si mohli přečíst na papíře u jídelny na nástěnce. Vyvolám vždy barvu týmu a vy si přijdete.“ vysvětlil nám Max a my postupně přicházeli pro dvě menší krabice pro každý tým. Ten náš přišel na řadu hned jako druhý.

„Modří,“

„Tady jsem,“

„Chloe, buď tak hodná a vezmi klukům tohle, vypadá to, že si šli odpočinout na chatku a nechali tě tu čekat samotnou“ podal mi Max dvě krabice a dál rozděloval ostatním věci. Otočila jsem se a zjistila, že je to pravda. Vzala jsem je tedy na chatku a těšila se, až se podívám, co je uvnitř a jak mi bylo už řečeno, celý můj tým opravdu čekal na můj příchod na chatce. Nepřekvapovalo mě, že mě tam nechali a mezitím se zašili. A jak jsem předpokládala, byli natěšení stejně jako já.

„No konečně,"

„Hej, kdyby jste nebyli tak líní, měli bychom to dřív," položila jsem jednu krabici na svou postel a druhou dala klukům na zem. Sotva jsme se do toho  jednoho pokoje všichni vešli.

„Podíváme se, co je uvnitř ??" promluvil nějaký menší kluk, kterého jsem neznala.

„Jasně kámo," Ryan. Ano ten. Podívala jsem se na celý svůj tým a uvažovala o sebevraždě.

Ryan, zloděj.
Lucas, takovej ten co musí být prostě u všeho.
Ten menší kluk, tipovala bych mu kolem 15 let. Světlá pokožka, pihy. Zrzek jak vyšitej, odzbrojil všechny svým bílým úsměvem, překvapivě i mě.
Jack. Ano bohužel on, jak jste už jistě pochopili.
No.. byli tu ještě další čtyři, které jsem neznala. Noah, Kevin, Nelson a Alex, jak jsem si přečetla předtím u jídelny.
No a třetí, děláte si prdel ??
Tyler. Takže dneska se ti dva tady už doopravdy pozabíjí.

Je nás deset. Aneb jak devět párů koulí rozdrtilo jednu malou Chloe.

„V pohodě ??" naznačil mi jemně Tyler, když si všiml mého pohledu. Kývla jsem na odpověď, že ano a navzájem se na sebe usmáli. Vduchu jsem se však smála nad tím, co jsem to zase vymyslela...

„Souhlasíte všichni ??" zeptal se kdosi a já po něm hodila zmatený pohled.

„Chloe, poslouchala jsi nás ??" provinile jsem se usmála a zakývala hlavou ze strany na stranu. Dotyčný si povzdechl a začal vysvětlovat náš plán znovu.

„Fajn, já Mike mám na povel náš tým, Ryan zůstane na naší základně, což je naše chatka, a bude čekat na náš návrat. Když se nevrátíme do tří hodin, začne nás hledat s ostatními týmy. Ty jsi byla dána jako navigátorka, orientuješ se dobře v mapě ??" podíval se na mě a já kývla na souhlas. Měla jsem zkušenosti ze školy, z geografie a zeměpisu. Na školním výletě jsem nás vždycky dostala na správnou cestu. Ale plánování nějaké taktiky, to mi nikdy moc nešlo. Včetně mého života ...

„Super. Budeš nás vést," podal mi přeloženou mapu a hledal něco dalšího v krabicích, „a tady máš kompas. Do večera se zorientuj a urči směr. Hledání pokladu je dál bez mapy, budeme moct mít pouze ten kompas."

„Dobře, chápu," povzdechla jsem si. Bude to těžké se zorientovat někde, kde to neznám, ale nějak to snad zvládnu.

„Ale neboj, měli by být na stromech nějaké značky.“

„Na stromech? To je mimo areál-“

„Přesně tak,“ huh, tak to bude ještě těžší, když to sotva znám tady.

***

„Jsi připravená?“ zeptal se mě Jack, když jsem si zapnula černou mikinu až ke krku. Ano, bude tropická noc, ale nesmějte se mi jo?

„Ano,“ vydechla jsem a vzala si poslední věc z pokoje před odchodem.

„Chloe, máš všechno? My jsme už připravený, můžeme jít na nástup,“

„Mám všechno, povedu vás,“ zazubila jsem se na Tylera a přijala jeho nabídnuté rámě.

„Hej,“ protočila jsem očima, když nás doběhl Jack a udělal to samé, akorát že se na nic neptal. Takže jsem šla zavěšená mezi těma dvěma, jak kdybych neuměla chodit.

„Dejte mě zpátky na zem,“ nemohla jsem se přestat smát když mě nadzvedli do vzduchu a běželi se mnou k hlavní bráně. Lepší příchod jsem si nemohla přát. Díky hoši.

„Jste tu všichni?“ zeptal se nás Max a odpovědí mu bylo naše skoro sborové „ano“.

“Dobře. Začíná hra Lovci pokladů. Měli jste několik hodin na to, se jako tým domluvit a naplánovat si svou taktiku. Každý máte ve své skupině deset hráčů. V každé skupině je jeden hlavní lovec, jeden střelec, jeden navigátor, jeden strážce úkrytu a jeden zrádce. Spolu s ostatními se vydáte do lesa směrem, který si pamatujete z mapy. Máte k dispozici kompas, a kdyby jste se náhodou ztratili, strážce úkrytu vás půjde s dalšími týmy hledat s pomocí mapy, kterou opatruje společně s vaší vlajkou na vaší hlavní chatce. Mapy tedy zůstanou pro začátek hry zde. Vraťte se do dvou hodin, jinak bude váš poklad vyzrazen a odhalen ostatním týmům a tým, který se vrátí jako první zpět do tábora, sem na hlavní stanoviště, dostane nějaké odměny. Budete to mít letos těžké, jelikož zrádce vás může navést na jinou cestu, nebo schovat pomocnou značku s barvou vašeho týmu, kterou střelec má za úkol označit a vzít s sebou až do cíle.  Pochopili všichni?“ nikdo neřekl ani slovo, tak nás seřadili po barvách vedle sebe jednotlivě hezky za sebou. Musela jsem se pousmát, jak nad malými kluky a jejich hlasitým nadšením, tak i nad sebou, jak moc jsem byla natěšená a napnutá i já.

„Nepodvádějte a dávejte na sebe pozor. Ve vašich kompasech je schovaná malá GPS, kdyby se něco stalo, najdeme vás. Je čas,“

„Připravte se! Na tři!“

Začalo společné odpočítávání. „Tři, dva, jedna ...,“ chvíli nás napínali než řekli „teď!“ a jakmile to dořekli, všechny týmy se daly do pohybu, rozběhli se každý jiným směrem a tak začala hra. Hra, která se zdála pozdě v noci být velmi nebezpečná. A taky že měla být ...

Kniha pořád probíhá opravami, ale máte tu další kapitolu, ať tu není taková velká pauza. Čas v karanténě strašně moc rychle utíká, důkazem je moje kniha. Mám pocit že je teprve podzim, že začíná zima, a ne že tu už březen klepe opět na dveře, stejně jako před rokem ...
Buďte hlavně zdraví a opatrujte se ♡
Vaše ZelvaM 🌻

✏️ 1 185 slov 🖇️