KLUČIČÍ TÁBOR (CZ)

🌻 2 🌻

„Tohle bude mít dohru má drahá. Ještě jsme neskončili, zkrotím si tě," řekl a práskl dveřmi ...

Podívala jsem se naštvaně na svého bratra „takže ty jedeš v drogách ?!"

Díval se všude jinam, než na mě. Byl nervózní. „Jo" to bylo jediné, co vypustil ze svých úst.

Musela jsem se zhluboka nadechnout. „Tomu nemůžu uvěřit! Můj jediný bratr, bratr co se chová až moc slušně bere drogy?! No to mě poser !!Chci vysvětlení Patricku!!"

„Nebudu ti nic vysvětlovat, seš normální ?! Baví mě to. Co bych k tomu měl asi tak dodat." vpálil mi přímo do obličeje a šel do svého pokoje. Nezapomněl ani pořádně třísknout s dveřmi, nestihla jsem na to nic říct. Takže jsem tam jenom tak stála a přemýšlela.

Můj bratr Vs. drogy 0:1
Já Vs. bratr s drogami 0:1
Měla bych něco začít dělat ...

***
„Patricku, Chloe?! Jsem doma!" zavolala mamka z kuchyně. Stopla jsem si rozkoukanej film a seběhla schody do kuchyně za mamkou.

„Ahoj mami."

„Ahoj zlatíčko, kdepak je Patrick?"

„To nevím. Eh, už jde."

„Ahoj synku. Tak co vysvědčení děti moje??"

„No...já mám samé jedničky-" řekla jsem.

„To ti nevěřím." přimhouřila mamka oči.

„Fajn..."protočila jsem všema očima co jsem zrovna měla a přiznala se „čtyři trojky a pět dvojek."

„A ty, Patricku??"

Ano, mamka mi na to už radši nic neříká.

„Jedničky, dvě dvojky a moje první trojka." poškrábal se na zátylku a hodil po mamce nevinný pohled.

Pche, nevinný pohled. Není tak nevinný jak jsem si o svém dvojčeti po celý svůj život myslela.

„Mám pro vás překvapení děti." usmála se na nás mamka.

„Ty Patricku pojedeš na tábor a ty-" namířila na mě prstem mamka „ty pojedeš k babičce a dědečkovi."

„To je super!! Počkat- co??!!"

To nemyslí vážně!

„Užijete si to." řekla mamka. Jak já nechci k babičce a dědovi. Mám je ráda, jenže být tam na tři týdny?? Patrick se taky moc šťastně netvářil, a to jede na tábor. To není fér!

„A nešlo by to přehodit??" zeptala jsem se a brácha přikývl.

„Nejde, protože Patrick pojede na klučičí tábor. Co by jsi tam dělala, Chloe?"

***

„Můžu??" zaťukal mi brácha na dveře.

„Jo," pozdechla jsem si. Vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Posadil se vedle mě na postel. Dlouho bylo ticho, které po chvíli přerušil.

„Chci se ti omluvit za to, že jsem na tebe tak vyjel," podívala jsem se na něj a čekala až se nadechne „je toho teď na mě nějak moc. Jsem v tom nový, ten matroš je u mě, protože Jackovi rodiče mu často prohledávaj pokoj kvůli tomu, že dřív bral drogy. Jenže jaksi nedodržuju stanovený podmínky a tu sračku mám u sebe už dlouho. Nevěřil jsem, že by sem přišli. Vyhrožovali mi, že pokud jim ji nevydám, tak ti ublíží. Mrzí mě to Chloe." díval se na mě se smutkem. Nevěděla jsem co na to říct.

„To je v pohodě Patricku. Já jen...eh, to je jedno." usmála jsem se.

„Takže všechno v pohodě ??" nejistě si prohlídl můj obličej.

„No, pokud to nebereš tak jo." podívala jsem se na něj smrtelně vážně. Hlasitě polkl.

„Patricku!!"

„Dělám si srandu ježíš. Samozřejmě že ne. V tom si ponechám svou nevinnost s dovolením."

„Dobře," zazubila jsem se na svého brášku a rozcuchala mu učesané vlasy. Taky se na mě usmál a rozcuch mi oplatil.

To ale neznamená, že ti v nejbližší době nevyluxuju ten tvůj malý plešatý mozek, aby jsi do ničeho podobného už nikdy nestrkal ten tvůj dlouhý špičatý nos!!

„Upřímně?? Nechce se mi tam." přiznal se a sklopil hlavu.

„Mně taky ne." přiznala jsem i já.

„Jak já bych chtěla na tábor."

„Asi to vážně nejde vyměnit." povzdechli jsme si.

„Ikdyž, šlo by to," Patrick ke mně zvedl oči a přikývl, abych pokračovala. „šlo by to tak, že bych se tam vydala místo tebe. K babičce pojedeš vlakem a já autobusem na tábor. Mamka přeci zítra ještě před naším odjezdem odjíždí na služební cestu. Takže by nám to mohlo vyjít. Navíc jsme si dosti podobní. Jen mi sehnat paruku. A taky - babičce s dědou to můžeš říct, ale jen pod podmínkou, že nic neřeknou mamce. Takže sbalíš kufr i mně." zauvažovala jsem nahlas.

Patrickovi se ihned rozšířili nadšením zorničky „To je geniální, Chloe!!"

„Já vím." mrkla jsem ze srandy na něj.

***
Odpoledne jsem zašla do lékárny pro nějaké obvazy a vybrat s Patrickem paruku. Potřebovala jsem nějakou, která nebude moc nápadná a neprozradí mě. Výběr moc velký nebyl, ale naštěstí po hodině chození po obchodech jsem našla tu správnou.

Vzala jsem ji a šla zaplatit k pokladně. A hádejte co!! Přímo přede mnou stál ten idiot kterého jsem ráno vykopla z našeho domu.

„26 dolarů"

„To je dobrý, zbytek si nechte"

Jak šlechetný debil.

„Děkuji ti Jacku, stav se někdy zase, pápá." natřásala se před ním prodavačka zatímco mě se z těch jejích silikonů zvedal kufr.

Tak Jack prej jo??

„Zvážím to, měj se." sbalil si svých pět švestek a odešel. Měla jsem štěstí že mě neviděl.

„Dobrý den, jen tuhle paruku prosím."

„Dobrý,"

Nákup mi namarkovala a řekla si o 15 dolarů, které jsem jí pohotově předala. Chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou.

Hodila jsem vše do tašky, otočila se a narazila do hrudi Jacka. Toho blbce z rána. Usmál se a sklonil se k mému uchu „Rád tě opět vidím McCollinsonová. Nečekal jsem, že přijdeš za mnou tak brzy." nepříjemně jsem se ošila pod teplem, které vyšlo z jeho úst.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

ZelvaM 🌻

📝 24. 6. 2020 (o p r a v e n o)

✔️

✏️ 919 slov