KLUČIČÍ TÁBOR (CZ)

🌻 3 🌻

Hodila jsem vše do tašky, otočila se a narazila do hrudi Jacka. Toho blbce z rána. Usmál se a sklonil se k mému uchu „Rád tě opět vidím McCollinsonová. Nečekal jsem, že přijdeš za mnou tak brzy." nepříjemně jsem se ošila pod teplem, které vyšlo z jeho úst.

„Přišla jsem sem jen nakoupit. Nemám důvod tě vyhledávat."

„Ale máš. Jen řekni, že jsem neodolatelný." ovinul svou ruku kolem mého pasu a vyvedl mě z obchodu.

„Tu ruku dej pryč, nebo ti ji nasekám do salátu." procedila jsem mezi zubama.

„Ani mě nehne kočko." mrkl na mě a já v šoku otevřela pusu, když mě políbil na levé líčko.

Vzpamatovala jsem se vcelku rychle a odstrčila ho. Vrazila jsem mu facku a odešla. Nebo spíš utekla, protože nabral vztekem červenou barvu a mně došlo, že by mohlo být zle.

„To bylo naposled McCollinsonová!!"

***
Ráno jsme vstali a rozloučili se s mamkou. Bratr se vydal na vlakáč a já na autobusák. Měla jsem na sobě jeho tepláky, černou mikinu a bílé tričko. Věděla jsem, že velký nápis na zádech jeho basketbalového týmu, mi udělá ze života peklo. V šatní skříni neměl nic jiného než věci s číslem 70. No aspoň že ne 69. To by mě celý tábor nadrženců asi zabil. Ale zabije mě, až zjistí, že basketbal hrát vůbec neumím.

S parukou v panském sestřihu, nenamalovaná a stáhnutá obvazem (aby nebylo poznat, že jsem holka, co má prsa) jsem došla na autobusák, kde postávalo už pár kluků u autobusu. Rozhodla jsem se vydat za nimi a zkusit nějak zapadnout. Nějak začít musím.

Fajn, nepokaž to!

„Nazdar kluci." snad si po celou dobu nevšimnou věcí, co dělají jen holky. Co já vím - jak se vlastně chová správný kluk?? No hlavně čůrá ve stoje. To nevím jak zahraju na veřejnosti.

„Čau kámo. Jsem Mike." řekl kluk, co byl trošku menší než já.

Tak ne asi, když měřím něco kolem 180 cm.

„Já Patrick." pozdravili jsme se ťukňutím pěstí. Ostatní mezitím šli pozdravit ostatní účastníky tohoto tábora.

„Škoda že tu nebude žádná holka." řekl Mike.

Jen kdyby jsi věděl, že ten kluk před tebou někde asi cestou ztratil prostatu, tak by ses asi divil chlapečku.

„Jo no, takhle budeme odkázáni jen na kluky a své ruce hoši." zasmáli jsme se s další horou svalů, která se k nám připojila. Jestli tohle špatně dopadne, rozmačkají mě ty krásné svaly na kaši.

„Já si stěžovat nebudu" zasmál se nějaký kluk s upraveným knírkem.

No aspoň nějaký gay, mám díky tomu větší šanci na přežití.

Připadala jsem si tam jak scvrklá švestka, mezi těmi svaly. Vedle holek jsem nikdy nebyla bábovka, ale jak se mám tady vyrovnat tak odlišné DNA a stavbě těla sakra ?!

Asi po půl hodině, jsem nejen zjistila většinu jmen, ale taky to, že je pouze 8 kluků o hlavu vyšších než já. A to je co říct, když svou výšku zdědíte po basketbalistovi (mohli si to u mě rodiče odpustit, ale dvojčata jsou dvojčata). Ještě že nemám přes dva metry, jako měl táta, ale "jen" nějakých metr osmdesát. Snad už neporostu.

Naši pozornost upoutal chlap zhruba kolem 35let.

„Nazdar kluci,"

Pche!! Já ti dám kluci ty škeble!

„vítám vás na letošním táboře. Jsem hlavní vedoucí tohoto tábora a jmenuji se Max Kane, stačí Maxi. Jedná se o klučičí tábor-"

Jak nečekané.

„zaměřený na věci jako každý jiný. Jen jste tu všichni mužského pohlaví-"

Bože, kdo tohle má poslouchat ?!

Naštěstí nemluvil moc dlouho a my se odebrali do autobusu. Seděla jsem s Mikem.

Me: Vše jde zatím podle plánu.
Patrick: To rád slyším, u mě taky dobrý, jsem na cestě.

„Máš holku?" vytrhl mě Mike.

Chtěla jsem se zeptat jestli vypadám jako lesba, ale pak mně došlo v jaké situaci teď jsem.

„Jasně že mám a ty??" koukla jsem na něj.

„No- teď ne. Rozešli jsme se."

Co se holka od kluka nedozví, tak mám jednu radu: vydejte se za kluka. No, třeba bych se tím mohla zkusit řídit po zbytek tábora.

„Vzájemný rozchod??"

„Jak se to vezme."

Co tím chce říct?? Beztak jí podvedl, stejně jako většina kluků.

Chápavě jsem přikývla a dál už bylo ticho. Každý jsme se věnoval něčemu jinému a nebo výhledu z okna autobusu.

Když jsme dorazili na místo, šli jsme si každý vybalit do chatek. Chatky byly po čtyřech a já skončila v chatce číslo D-5, což byla chatka pro ty nejstarší s červeným nátěrem (v barvě našeho týmu). Celkem byla 4 družstva. Nejmladší jsou v úseku A. Je to podle abecedy, takže A, B, C a D. Každý úsek má 5 chatek a svou barvu. Ty páté v daném úseku jsou vždycky pro ty nejstarší. Do oběda jsme pak měli volno a tak jsem zašla na záchody s mobilem v ruce. Chystala jsem si zkontrolovat paruku a taky se mi chtělo strašně na záchod. Proto jsem zalezla do kabinky a hned potom vytasila mobil s předním fotoaparátem.

Dobrý...paruka drží.

Na chatce jsme si měli rozdělit, kde kdo bude spát. Byla to menší chatka se třemi ještě menšími místnostmi. V jedné byla koupelna a v těch dalších dvou pokojích vždy dvě postele. Já si zabrala postel dále ode dveří a věci si nechala v kufru.

Nebudu tu spát s nějakým klukem, tu postel mu pěkně přestěhuju!

Seděla jsem na posteli a koukala se malým okýnkem z chatky ven. U hlavních dveří něco zarachotilo. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, než do jednoho z pokojů, kde jsem právě seděla já, vtrhli tři kluci. Říkáte si, a co je na tom?? Jenže to by nemohl být jeden z nich Jack, kterého jsem vyhnala z domu a potkala v tom obchodě. Drze se ušklíbl a já poznala, že válka začíná.

ZelvaM 🌻

📝 18. 2. 2021  (o p r a v e n o)

✔️

✏️ 958 slov