Nevyřčená pravda
Plná osamělosti
Tato zahrada vykvétá
Plná trní
Uvízl jsem v tomto hradu z písku
Jak se jmenuješ?
Máš kam jít?
Můžeš mi to říct?
Viděl jsem tě se ukrývat v téhle zahradě
A já vím,
Že tvá vřelost je pravdivá
Chci držet
Tvou ruku trhající tu modrou květinu
Je to můj osud
Neusmívej se na mě
Sviť na mě
Protože nemůžu přijít k tobě
Není jména, kterým by jsi mohla říkat
Víš, že nemůžu
Ukázat ti sebe
Dát ti sebe
Nemůžu ti ukázat tu zuboženou část mě
Opět si nasadím masku a jdu za tebou
Ale stále tě chci
Kvetoucí v zahradě osamělosti
Květina, která se ti podobá
Chtěl jsem ti ji dát
Po té, co si sundám tuhle pitomou masku
Ale já vím,
Že to nemůžu nikdy udělat
Musím se skrývat,
Protože vypadám strašně
Bojím se
Jsem tak žalostný
Bojím se
Že mě na konec stejně opustíš
Opět si nasadím masku a jdu za tebou
To co mohu udělat
V té zahradě
V tomto světě
Vypěstoval jsem krásnou květinu, která vypadá jako ty
A dýchá jako já, kterého znáš
Ale stále chci tebe
Stále chci tebe
Možná tehdy
Trochu
Jen maličko
Kdybych dostal odvahu stát před tebou
Bylo by všechno jinak?
Pláču
Ztracený
Zlomený
Opuštěný hrad z písku
Dívajíc se na zlomenou masku
A stále tě chci
Ale stále tě chci
A stále tě chci
Ale stále tě chci
