Veronica
Ráno nesnáším. Z jednoho prostého důvodu. Já zaspala, protože jsem si vypla budík. A teď běžím co mi síly stačí a letím do školy.
Před školou zpomalím a kouknu kolik mám čau a zjistím, že mám spoždění 15 minut a tak se rozeběhnu do školy, ale moc daleko se nedostanu, protože jsem se srazila s klukem.
A to bych nebyla já kdybych se nezačala omlouvat.
Omlouvám se neviděla jsem tě spě.... Jenže jsem byla přerušena tím nejlíbejznějším hlasem co jsem kdy slyšela. Neomlouvej se nic se nestalo. Jinak já jsem Niall a ty jsi. V-ve-ronica těší mě. Potěšení je na mé straně. A teď mě omluv spěchám na hodinu. Jakmile to dořekne tak se zazvoní, ale když se otočím je pryč. Ale ty jeho oči byli jako to nejkrásnější a nejmodřejší moře. A doufám že se s ním ještě někdy potkám.
Niall
Tak jo setkání proběhlo celkem v pohodě, ale teď začíná zábava.
Jelikož mám data pošlu ji žádost o přátelství na FB a jelikož vím jak na ni tak ji jdu napsat jako James Sparx.
Já: Ahoj
Veronica: Ahooooj😊
Já: Jsem rád, že máš radost že ti píšu.
Veronica: Jasně že mám radost.
Já: Co teď máte za předmět?
Veronica: Matematiku a ty?
Já: Tak to se máš, já mám Zemák, a je tu mega velká nuda.
Veronica: No jo no ve škole se člověk nudí furt, ale škola je důležitá. Co máte pak za hodinu?
Já: Dějepis a ty?
Veronica: Hudební výchovu, ale tam není aspoň taková nuda.
Já: Jo to je. My máme hrozně nudnou učitelku. Jmenuje se Kovářová
Veronica: Hele tu mám taky na Zemák!
Já: A copak děláte na matematice?
Veronica: Opakujeme a co děláte na zemáku?
Já: Taky opakujeme.
Veronica: Já se ani nedivím že opoakujeme, když je začátek školního roku
Na to jsem ji nestačil odpovědět, protože muselo zazvonit na přestávku. A naše třída jde do knihovny na nějakého spisovatele, kterého ani neznám. Nu což tak ji napíšu až příjdu domů.
Veronica
Je škoda, že už mi neodepsal, protože se zazvonilo na přestávku a mi máme hudební výchovu a máme zpívat písničku co jsme si vymysleli a co je nejlepší, že půjdu na 100% první.
Když jsme přišly do učebny tak jsme si sedlli, když se paní učitelka Farská zeptala kdo chybí. Když zjistila že nikdo nechybí tak začala volat první lidi k tabuli a jako na potvoru jsem opravdu šla první.
Když jsem začala zpívat v místnosti to utichlo a já se plně vžila do rytmu písně a ještě aby to nebylo málo tak jsme si museli sami k tomu udělat rytmus. Což pro mě není problém.
