Caramel macchiato [Vkook FF] {pozastaveno}

I.

Taehyung

"Tak to bude 4200 wonů prosím." řekl jsem. "Tady to máte, děkuji." Usmála se na mě slečna menšího vzrůstu, zatímco si brala svoje kafe a malou sušenku. "Nashledanou."

"Ta sem chodí čím dál tím častěji." zasměji se pro sebe, jakmile si odejde sednout ke stolu a můj nadřízený jménem Jin projde kolem mě. Zrovna maturoval, když jsem nastoupil na střední a bydlel přes ulici, takže se známe už celkem dlouho. Když jsem po čtyřech letech zjistil, že vlastní malou kavárnu, rozhodl jsem se pracovat zde.

"Asi se jí líbíš." uchechtne se na mě. To mě trochu zarazí.

"To určtitě." povím ironicky.

"Opravdu! Podívej se na ní, pořád se kouká tvým směrem. Zkus s ní promluvit, kdo ví, třeba se z vás stanou přátelé. Možná i něco víc."

Tak teď jsem se mu musel hlasitě vysmát.
"Já a flirtovat? Prosímtě, vždyť mě znáš, já na tohle nejsem. A navíc jsem moc zaneprázdněný na to, abych s někým chodil."
Je to pravda. Poslední dobou se toho děje hodně a já nevím, co dřív. Mámin zdravotní stav se nijak nezlepšuje, a tak všechny finance musím zařizovat já. Táta nás opustil, jakmile zjistil, že má jeho manželka rakovinu a nechal nás samotné. Od té doby jsem o něm nikdy neslyšel a popravdě, ani nechci.

"To sice ano, ale nemůžeš být takový pořád. Hele, nechci znít jako tvoje máma, ale ono to opravdu takhle nejde. To si chceš schánět holku, až když budeš mít pleš? Kámo, to nebude tak lehké jako teď, když jseš ještě mladej a hezkej." řekl trochu vážněji, ale po chvíli se zas usmál.
"Ale je to tvůj život, nemůžu ti do toho zasahovat. Dělej, jak chceš." a odešel opět do zadu dělat kávu.

Podíval jsem se směrem k neznámé dívce sedíc u okna s hrnkem horké kávy v dlaních.
Je pohledná, to ano, ale nevím, jestli bych se jí líbil. Kdykoliv jsem s někým chodil, skončilo to po pár týdnech.
Na střední jsem byl zprva vcelku oblíbený, po nějaké době jsem ale zjistil, že tomu bylo tak, jen díky mému vzhledu. Nikdo se nezajímal o to, jaký jsem uvnitř, takže jakmile jsem začal s nějakou holkou chodit, opustila mě kvůli mé povaze.
Proto už ani nezkouším s někým randit. Všichni ode mě očekávají, že budu tím drsným přítelem se kterým se můžou chlubit ostatním, i když to jediné, o čem sním je najít si někoho milého, s kým si budu moct normálně povídat a kdo mi bude rozumět.

Z mých myšlenek mě však vytrhl starší pán, jenž se dožadoval malého capuccina a já mu tak musel vyhovět.
Po zaplacení jsem se rozhodl, měl bych to zkusit. Moc přátel nemám a nebylo by na škodu se seznámit s někým novým. Když jsem se ale otočil směrem k oknu, ta dívka už tam nebyla.
No nevadí, oslovím ji zítra...

🌸

Ahooj~ 💕
Tak jsem se konečně rozhodla vydat první kapitulu, yay!
Vím, že toho není moc, ale byla bych ráda, kdyby jste mi dali vědět, co si o tom zatím myslíte ^^