sᴄʜᴏᴏʟ ʟɪғᴇ || ᴊɪᴋᴏᴏᴋ

이

"JIMIN, JIMIN, JIMIN!"

přiběhl udýchaný jungkookie do třídy. co se mu zase stalo? naháněli ho psi? venku prší nebo sněží? někdo po něm něco házel?

"CO JE, CO JE, CO JE?"

napodobil jsem ho. jen mě probodl pohledem a se slovy "tohle je vážný, jiminie" si sedl vedle mě.

"o co jde?"

natočil jsem celé tělo na něj, abych mu věnoval celou svou pozornost.

"dneska..."

nahodil svůj dramtický tón, aby to všechno víc zdramatizoval. typický jungkookie, histerka.

"dneska."

vydechl a mě už to začínalo štvát.

"tak už to řekni"

odfrkl jsem si a hlavu si podepřel rukou.

"dneska má nastoupit nová holka"

vydechl dramaticky a já se začal smát. on je fakt histerka, vždyť je to jen holka. jo, počkat. je to jungkook.

"a jí se bojíš? ty jsi histerka!"

nemohl jsem se nadechnout z toho záchvatu smíchu.

"znáš mě jiminie! a mimochodem, zítra je ten výlet na koupaliště, pamatuješ?"

smích mě hned přešel? jaké koupaliště? vždyť o tom učitelka vůbec nemluvila!

"cože? jaké koupaliště? stojí to něco? kam se jde?"

zasypal jsem jungkookieho svýma otázkama. byl jsem strašně zmatený.

"jdeme do aquaparku a nevím, kolik se platí. zeptej se učitelky, už tu je... a je tu s ní i ta holk-"

poslední větu málem vypískl a tak jsem mu pro jistotu zakryl pusu, aby nepřipoutal pozornost té nové holky. sjel jsem si jí spolu s jungkookiem pohledem a musím říct, že je opravdu hezká.

"park yoonah, sedni si... třeba sem do první lavice"

učitelka se vůbec nezdržovala představováním a rovnou ji posadila do volné lavice. na jungkookieho protesty jsem mu dal ruku z pusy a podíval se na něj. vypadá vtipně, když se bojí.

***

zatímco ostatní se s yoonah začali bavit a hádali se o to, kdo ji provede po škole, my se s jungkookiem odebrali společně s naším obědem, na střechu školy. oba tuhle část školy zbožnujeme. je tu výhled na dvůr školy, takže vidíme každé bitky, každý zamilovaný pár, každý dealy s jídlem, no prostě všechno. sedáváme zde každý den a jíme spolu náš koupený oběd, který je pokaždý stejný. a teď se tam ptám, to nás to ještě neomrzelo?

"jungkookie?"

lehce jsem do něj štouchl prstem. tak, abych získal jeho pozornost, ale aby neztratil balanc a nespadl. proboha, to bych si nikdy neodpustil.

"mhm?"

zamumlal s plnou pusou. jak já to nenávidím!

"sám se sebe ptám, jakto, že nás to společné jezení stejného jídla ještě neomrzelo?"

při vyslovení otázky nahlas jsem se musel zasmát, nahlas to zní vtipně.

"sendvič s dobrým kuřecím masem tě nikdy neomrzí hyung"

zasmál se se mnou, čímž mu zaskočilo. rychle jsem mu podal moji flašku s vodou a opatrně ho poplácal po zádech. když přestal kuckat, nehorázně se rozesmál. no mně to tak vtipné nepřišlo. mohl se udusit!

"nesměj se, mohl ses udusit!"

skřížil jsem ruce na prsou, aby bylo jasně vidět, že jsem naštvaný.

"ale houby! a kdo je tady ta histerka, mhm?"

zasmál se znovu a kousl si do jídla. protočil jsem očima a raději si dál prohlížel školní dvůr. nepoučitelný.

"a tady je střecha ško- oh. zase jsou tu ti dva"

spolu s jungkookiem jsme nadskočili, jak moc jsme se lekli. u dveří na střechu stál kluk, co nás přímo nesnášel a to jen díky tomu, že se prý chovámě dětsky.

"jak se jmenují?"

zašeptala yoonah. na to, že byli daleko, byla slyšet až sem.

"ten na levo je jeon jungkook a vedle něj park jimin. a teď pojď, není tu co vidět"

spolužák ji za ruku odtáhl ze střechy. nevím, co proti nám má. nic jsme mu neudělali. mrzí mě, že nás nemá rád. měli bychom se mít rádi a být všichni šťastní! ale to se asi nikdy nestane...