LOUIS POV
"Mluju te," opakoval stále Harry a přitom se natahoval k mým rtům. Asi si k těmto dvěma slovíčkům už stihl vytvořil Pavlovův reflex a čekal, že za ně dostane odměnu.
"Já tebe taky, ale to se neříká furt, koťátko moje," trochu jsem si s ním pohodil v náručích, abych ho náhodou neupustil a dospěli jsme k hranici obytné plochy s lesem. Už odtud jsem cítil vůni přírody a slyšel zvuky rozmanitých zvířat.
Jakmile jsem se dostal na dosah ruky k prvnímu stromu, Harry začal mňoukat a packou se snažil dotknout se stromu. "Počkej, ty idiote," zasmál jsem se mu a utrhl mu jeden lístek a dal mu ho do rukou. Hybrid ho chvíli zkoumal rukama a nakonec si do něj kousl. Tvář se mu zkřivila do šklebu a všechny kousky hnědé hmoty ihned vyplivl.
Zakroutil jsem nad ním hlavou a pohladil ho po tváři. "Koukej," utrhl jsem jednu z fialových květin, které jsem nevěděl jak se jmenují a přičichl si k ní. "Teď ty." Sklonil jsem kalich květiny k Harrymu a ten do něj zaujatě strčil celý čumák a pak mu skončila v ústech.
Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo plakat. "Tak asi příroda tě nezaujala, kotě," podrbal jsem ho mezi ušima a koukl jsem se pod nohy. Když jsem se ujistil, že na zemi nejsou žádné ostré předměty, položil jsem hybrida na zem a začal ho drbat po celém těle. Harry se rozvrněl a začal se mýt a někdy chytl mou ruku a taky ji olízl. Jazyk měl hrubší než obyčejný člověk a mě začali napadat hříšné myšlenky....třeba jak jeho jazyk bude příjemný na mým ptákovi.
"Boo?" Kotě si všimlo mé chvilkové nepozornosti a zastavení mé ruky. Sladce se zasmálo a objalo mě. "Boo," olízlo mi tvář a schovalo se do mé náruče.
"Taky tě miluju," zasmál jsem se a doufal jsem, že se mi moc nebude otírat o klín.
"Mluju te!" Vykřikl na to on a jako opravdové kotě si se mnou začal hrát a opatrně mě kousal.
A najednou jsem uslyšel hvíznutí a bolest v ruce. Hned jsem věděl, co to je. Postřelili mě, našli nás. Rychle jsem sebral hybrida do náruče, nedbal na střelné zranění a běžel z lesa, musíme pryč. Slyšel jsem za sebou křik a střelbu a děkoval komukoliv, kdo mě slyšel, že mě netrefila kulka....tedy ne na dlouho.
S bolestí v lýtku se mi podlomily nohy a já se musel na chvíli opřít o strom. Podíval jsem se Harrymu do očí a viděl oči rozšířené strachem. "Nic se nám nestane, slibuju. Miluju tě." Zašeptal jsem a znova se rozeběhl. Musel jsem se rychle dostat do bytu, sbalit a odjet. To že jsem byl postřelený teď nebylo důležité.
Už dávno byl důležitý jen můj malý hybrid. Harry.
----------------------------------------------------------------
Konečně jste se dočkali, sorry :D
Snad už to budu stíhat O:) btw. těště se brzo na další jednodílovku :P
Vaše AMAYAHKat ^-^
ČTEŠ
Kittens & games - L.S.
Fiksi PenggemarZelená očka si mě prohlížela a hybrid udiveně švihal ocasem. Když znovu zazněla střelba, stáhl uši k hlavě a vyděšeně zakňučel. "Klídek malý," konečně jsem rozmrzl, přešel jsem k němu a podrbal jsem ho ve vlasech. Spokojeně zavrněl. "Běž zpátky do m...
