I Remember You..

21

,,Stalo se něco Baekkie?" Zeptal se Chan a posunul se blíž ke mě,aby měl možnost mi vidět do telefonu. ,,Ne nic" odpověděl jsem,a mobil uzamkl. Nechtěl jsem aby to řešil. Přece jen je to můj problém. ,, Nelži, viděl jsem tvůj výraz" povytáhl obočí a podepřel si hlavu. Jedním okem jsem na něj koukl,ale pak jsem se přetočil na druhý bok. ,, Říkám, že se nic nestalo.. prostě mi psal.. Sehun, že zítra píšeme písemku z matiky" vymluvil jsem se a doufal, že mi to zbaští. ,,Aha..já myslel, že to písem až příští týden". ,,Hehe..noo třeba se Sehun spletl" zasmál jsem se a nervózně se podrbal na zátylku. ,,To se mu podobá" zasmál se on,a já si pořádně oddychl. ,,Fajn tak dobrou" zamumlal jsem a zavřel oči. ,,No..dobrou" šeptl a přivinul si mě k sobě. To teplo z jeho hrudi ve mě vyvolávalo hrozně příjemný pocit. Otočil jsem se čelem k němu a přitiskl se na jeho hruď.

Z poklidného spánku mě vzbudila vybrace mobilu příchozího hovoru.
Neznámé číslo.. Zvedl jsem to a čekal kdo se ozve na druhé straně. ,, Čekám venku. Pokud nepřijdeš do 5ti minut,tak se můžeš rovnou rozloučit s celou tvou famílií." A hovor tipl. Co mám k sakru dělat? Koukal jsem do blba, než jsem se sebral a začal  se oblékat. Pomalu jsem zamířil ke vchodu a nervózně si kousal ret. Udivilo mě když jsem vyšel z domu a nikdo tam nebyl. Pak ale někdo vyšel z rohu a k ústům a nosu mi přiložil kapesník po kterém jsem nejspíš usl.

Větší shitku jsem napsat opravdu nemohla 😂 sorrrrryyy