Byl to obyčejný den jako každý jiný, vzbudil jsem se v 6 hodin. Už jsem nemohl usnout tak jsem sáhl po knížce, který ležela na stolku vedle postele. Knížka se jmenovala Sbohem armádo, četl jsem jí nejméně 100, protože ji považuji za jednu z nejlepších literárních děl v historii literatury. Kolem 8. hodiny jsem uslyšel řinčení, budili nás. "Vstávejte vy líný psi" zakřičel přes celou věznici. Jakmile došel na konec chodby zmáčkl tlačítko, které najednou otevřelo všechny cely. Všichni vězni šli ze svých cel a pospíchali do jídelny. Já jsem šel jako poslední a to se nelíbilo jednomu dozorčímu. Když jsem šel po schodech dolů strčil do mě. Naštval jsem se. Se zaťatou pěstí jsem vstal a praštil ho do obličeje až se svalil k zemi. Najednou jsem ucítil bolest která projížděla celým tělem. Padl jsem v bezvědomí na podlahu. Probral jsem se v té staré známé místnosti, kde nebylo vidět ani na špičku nosu.V tom jsem uslyšel zaklepáni na dvere od samotky 2x krátce 1x dlouze a znovu 2x krátce.To byla další věc kterou jsem poznal,byl to Jimmy.Jimmy byl můj dlouholetý kamarád, empaticky a velice hodný člověk, občas mám pocit,že do věznice nastoupil jen aby mě mohl vídat. "O můj bože co jsi to jen provedl?" řekl klepavým hlasem "Henry ten strážce, který ho si napadl se ti dneska kolem půlnoci přijde se svým kamarádem pomstít.Po tom co tě omráčili strhla se rvačka, jeden z nás umřel" po téhle větě se asi na minutu odmlčel. "Jeden vězeň do něj silně strčil,ten naboural hlavou do zdi a mrtvý se skácel k zemi".
"To je mi líto"
Neodpověděl.Najednou se otevřeli dvířka,která se používala na jídlo( i když nevím jestli se to tím dá nazývat). Objevila se v nich ruka která něco držela,světlo bylo matné ale poznal jsem že to byl kapesní nožík."Použij ho jen kdyby ti šlo o život, zhorší ti to trest,ale aspoň budeš žít". Zavřel dvířka a odešel. Zbývalo už jen čekat,nevím jak dlouho jsem byl mimo ale do půlnoci mohlo zbývat třeba 14 hodin. Vzal jsem kapesní nůž,opřel se o zeď s čekal než nastane půlnoc
ČTEŠ
Nákaza
Short StoryByl to den jako každý,furt ta stejná blbá rutina. Přišlo to znenadání,katastrofa kterou by nikdo nečekal. Přežívám už od začátku a od té doby si píšu tenhle deník.
