Kůže nemetvých byla měkká, takže kůži stačilo jen uchopit a zatáhnout. Kůži jsem odtrhl od těla, ze kterého vanul odporný puch. Jen z tohoto pohledu se mi zvedal žaludek a to jsem se tím musel potřít. Vložil jsem pravou ruku do nemrvtvého s nabral tekutinu do ruky, poté jsem si pomazal celou levou ruku,oděv a tváře.
Henry mezitím otevřel jiného nemrtvého a dělal to co já. Levou rukou jsem si pomazal pravou ruku a vstal. Dýchal jsem zhluboka a snažil se nepozvracet,Joe vypadal, že mu to nedělá problém. Vrátily jsme se zpět ke dveřím do bloku A a otevřeli je. Pomalu jsme vstoupili do bloku A, ani jeden z nás nevydal hlásku. Ti nemrtvý si nás nevšimali. Procházeli kolem nás jako kdybychom byli jedni z nich. "Kudy teď?" Zašeptal jsem.
"To jsem nedomyslel" a potichu se zasmál.
"Zkusíme najít odpočívárnu dozorců" dodal.
"V tom případě musíme po schodech na horu a potom furt rovně" a to jsme udělali pomalým tempem šli po schodech a poté rovně. Nemrtvý si nás pořád nevšímali. Nemohli jsme otevřít dvere. Byli uzamčené na ID kartu kterou měli dozorci u sebe. My jsme nemeli čas vracet se zpátky a zase sem. Dal jsem pěstí do ID čtečky, ale nic se nestalo dal jsem druhou a zase nic, až na potřetí se rozbila a zámek dveří se odemkl. Otevřel jsem dveře a vstoupil do dlouhe chodby . Procházeli jsme kolem zbrojnice, ve které jsem ještě před pár hodinami byl, pár metrů od ní byla odpočívárna pro bachaře. Otevřel jsem dveře a chtěl jsem vstoupit do místnosti. Uslyšel jsem výstřel kulka mi proletěla kolem hlavy a skončila ve zdi a ja instinktivně ucouvl zpět do chodby
"Do prdele člověče co je s tebou člověče?"
"P-promiň myslel jsem že jsi jeden z nich, pojd dál" odpověděl. Pomalu jsem otevřel dveře a vstoupil.
Vypadal mladě, mohlo mu být 23 let. Zřejmě ukončil vysokou školu a šel pracovat sem. Vlasy měl černé a krátké. Jeho oči byli modré. Nebyl moc dlouhý a na sobě měl uniformu dozorců jako všichni ostatní.
"Ty jsi vězeň?" řekl hned jak mě uviděl " chtěl jsem vás všechny pustit, když to vypuklo, ale těch věcí bylo hodně a jen pár z vás uteklo."
Nechal jsem ho při tom. Nemusel vědět, že jsem utekl už dříve. V tom jsem zase uslyšel ten známý mručivý zvuk. Došlo mi, že když jsem tu čtečku, umožnil jsem průchod i ostatním.
"Jak se vlastně jmenuješ" zeptal jsem se rychle .
"Harry".
Joe , který celou dobu mlčel náhle řekl: Harry hledáme tady mého syna. Měl tady mít službu , jmenuje se Henry."
ČTEŠ
Nákaza
Historia CortaByl to den jako každý,furt ta stejná blbá rutina. Přišlo to znenadání,katastrofa kterou by nikdo nečekal. Přežívám už od začátku a od té doby si píšu tenhle deník.
