Nákaza

Nová známost

Uplynul den od doby co jsme s Harrym opustili vězení. Moc se toho nestalo, Harry mi ukázal ještě jednu místnost se zbraněmi, vzali jsme cestovní tašku a zbraně i s náboji do ní naložili, padl mi do oka obušek, tak jsem si ho vzal s sebou. Dále jsme potřebovali nějaké zásoby, které sme naštěstí sehnali, když je budeme dobře dělit moho nám vystačit i na měsíc. Naše zásoby tvořily konzervy ( konzervované maso, konzervované fazole a jedna plechovka konzervované kukuřice) a jeden krajích chleba. Neměly jsme žádný cíl kam půjdeme, já rodinu neměl už dlouho a Harry zřejmě taky, o nikom nemluvil a kam jít taky nenavrhl.
Po dni  chůze jsme dorazili do města. Do dnešní doby sme míjely jen vesničky.
"Obejdeme to město nebo půjdeme skrz?" Zeptal se.
"Půjdeme skrz, zkusíme najit obchod s oblečením a sehnat si něco nového na sebe."

Došli sme k obchodnímu centru, skleněné dveře byly rozbité. Prošli sme skrz rozbité dveře do obchodního centra. Většina obchodu byla vyrabovaná, nebo to aspoň tak vypadalo. Připravil jsem svůj obušek, jelikož jsem čekal nepříjemnosti. Šli jsme potichu, nechtěli jsme na sebe přilákat něčí pozornost. Po naší pravici byl obchod s oblečením. Vstoupily jsme dovnitř a já jsem ihned zahlédl co si vezmu. Krátké triko a tepláky, nic extra ale stačí to. Zahlédl jsem mikiny, přistoupil jsem k nim a po krátkém prohlížení jednu vzal. I když to bylo zbytečné, šel jsem do kabinky a převlékl se tam. Když jsem vyšel, Harry už byl převlečen a stál před kabinkou.
"Tohle ti sluší víc než ty předchozí" řekl a zachechtal se. Najednou jsme uslyšeli ženský křik. Nerozmýšleli jsme se a rozeběhli se za zvukem jejího hlasu. Byla několik metrů od nás v dalším obchodě, byla to lékárna.Když jsme tam dorazily viděli  jsme prázdné police, rozhlížely jsme se ale žena nikde. Běžel jsem k pultu a tam byla. Nemrtvý na ni ležel, hlavu kterou mu držela, měl blízko jejího krku. Přeskočil jsem pult, chytil ho za boky a hodil ho do skleněné vytríny. Vytrína se rozbila a já sebral větší kus střepu, který jsem mu ihned zabodl do hlavy. Zvedl jsem se a ženě jsem podal ruku, chytla ji a zvedla se. Měla zrzavé vlasy, zelené oči a pihatý obličej. Na sobě roztrhaný černý naťělník, džíny a tenisky. Mohlijí být něco kolem 25-ti let,
"Děkuju" řekla jemným hlasem a usmála se.
"Krvácíš." dodala. Z dlaně ,ve které jsem držel střep, pomalu proudil potůček krve.
"Počkej našla jsem tu něco co ti pomůže" popošla o kousek dále, kde ležel batoh. Otevřela ho a vytáhla z něho nějakou lahvičku,nahlédl jsem do batohu a viděl, že byl skoro plný. Všiml jsem si ještě toho, že má u sebe pouzdro s nožem, musel se mít na pozoru, sice jsem jí zachránil život, ale kdo ví lidé jsou různí. Vrátila se zpátky ke mě a nakapala mi kapek z lahvičky na ruku. Štípalo to a začlo pěnit, byl to peroxid.
"Tohle ber jako poděkování a příště až zas budeš zachraňovat někoho koho neznáš dávej větší pozor" zasmála se. "A teď už musím jít, třeba se zase někdy potkáme." Dořekla to a odešla, nepustila mě ke slovu , tak jsem se s ní aspoň rozloučil.
"V to doufám, že se ještě potkáme.Ahoj."
Harry tam stál, koukal a předtím se ani nezkusil vmísit do hovoru. Po té co odešla ke mě přistoupil a řekl: " Proč si jí neřekl ať se k nám přidá? Nebo jestli má skupinu mohl jsi se zeptat, jestli by nás nevzala s sebou."
"Určitě měla skupinu" odvětil jsem "Tolik léků nemohla mít pro sebe. Nezeptal jsem se ji na nic z toho, protože by mohlo být riskantní věřit lidem, ale dřív nebo později určitě někoho k sobě najdem. A teď pojd prozkoumat poličky jestli tu něco nezbylo."