Nákaza

Svoboda?

Už jsme byli na konci cesty byla tma,ale zjistil jsem to tak,že o tváře mi bičoval vzduch.Na konci byli dvě krysy, první byla mrtvá, ta druhá byla u  ní,vypadalo to,že ji žere.Byl jsem v té tmě dlouho, tudíž jsem částečně viděl.Když jsme šli blíž,krysa se rozeběhla směrem k nám.Napadlo,že ten virus zřejmě parazituje i zvířata.Namířil jsem zbraň,kterou jsem pořad držel v ruce a střelil.Vedle.Byla moc rychlá střelil jsem ještě 2x ale obě rány byli mimo.Už byla u mě,tak jsem zvedl nohu a celou silou jsem na ni dupl.Už jsem si pomalu zvykl zabíjet tyhle živý mrtvý.Šel jsem dopředu a dupnul i na další krysu,nechtěl jsem riskovat že by ožila.Vyšli jsme z kánalu a náhle jsem to pocítil.Bylo to všude kolem mě.Svoboda.
"Děkuju ti"  ozval se kluk,který byl celou dobu zticha " bez tebe bych umřel v tý cele"
"Nemáš za co, za téhle situace by sme si měli všichni pomáhat"
"Máš někam namířeno? Já půjdu za svojí rodinou zkontrolovat jestli jsou v pořádku."
"Já taky půjdu za svojí, to znamená, že se naše cesty tady rozdělí. Bůh tě opatruj... jak se vlastně jmenuješ?"
"Jmenuji se Peter"
"Bůh tě opatruj Petere, možná se ještě někdy uvidíme"
"Doufám že ano, svět je malý a o náhody tu není nouze.Sbohem" řekl a odešel.
Já ještě chvíli zůstal,přebil jsem si zbraň. Poté jsem šel furt rovně a po několika minutách jsem uviděl v dá-li nějakou chalupu.Šel jsem směrem k ní. Zblízka vypadala zchátrale,vešel jsem dovnitř.Uvnitř to nevypadalo tak hrozně jen strašně staře. Vázy, nádobí a nábytek jako z první poloviny minulého století. Šel jsem se podívat do kuchyňky, byla tam malá lednička a vedle ní kredenc. Naproti oknu byl stůl ,ale u něj nebyla ani jedna židle. Otevřel jsem ledničku, bohužel byla úplně prázdná,tak jsem otevřel kredenc v ní byl jen chleba, který byl napůl plesnivý,ale pořad lepší bez vězeňská strava . Rozbalil jsem ho a snědl neplesnivou část.Poté jsem otevřel dveře do pokoje,byla postel.Napadlo mě,že se vyspím a další místnost prozkoumám až zítra. A tak jsem taky udělal. Zablokoval jsem dvere skříní abych měl jistotu,že mě nikdo nepřekvapí,potom jsem si lehl do postele a spal.