Byl jsem ve ventilační šachtě a pomalu jsem se plazil směrem ke zbrojírně.Cesta to byla dlouhá pro svoji bezoečnost jsem vlezl do první šamchty kterou jsem uviděl. Stačila jen židle , kterou jsem našel ve vedlejší místnosti a hrubá síla, která otevřela polozrezivělou šachtu.Tady nahoře jsem byl v bezpečí, tam dole se epidemie rozšířila,skrz mříže jsem občas zahlédl nějaké obludy a občas bachaře,vetšinu na útěku a hrstka se snažila je zabít.Marně,nevěděli totiž že mají mířit na hlavy a zničit jim mozek.Po několika metrech jsem byl u cíle. Otevřít to zevnitř nebylo tak těžké, stačilo jen trochu zatáhnout a bylo to.Neobratně jsem seskočil dolů a uviděl jsem něco co mě nenapadlo i když to bylo to zřejmé.Zbrojnice byla prázdná.Jediná zbraň,která tam ležela byl Revolver Magnum. Vzal jsem ho a ihned prohledával šuplíky, v naději že najdu náboje a ty jsem taky našel.Celé dvě krabičky. Přesunul jsem stůl k ventilační šachtě a vylezl nahoru.Řekl jsem si,že nejbezpečnější bude vejít do kanálů přes samotku.Doplazil jsem se k místu kudy jsem sem vešel a vylezl odtamtud. Při seskoku jsem shodil židli a jen tak tak jsem nespadl s ní.Bežel jsem ke schodum k samotkám, když v tom jsem zpomalil. Uslyšel jsem ten známý zvuk, vyndal jsem revoler a nabil ho.Potichu jsem šel vpřed se zbraní zamířenou. Sestoupil jsem po schodech, na konci schodů stal další znetvořený člověk.Vystřelil jsem a s ""prostřelenou hlavou se to skácelo k zemi a já si jen pomyslel čím to,že jich je tu tolik.Uviděl jsem dalšího a během sekundy bezvládně padal k zemi vedle Henryho, který se opíral o zeď a zhluboka dýchal. Ztratil barvu,byl celý bílý a rána na ruce mu hnisala.Na konci byl další netvor ,který si nějakým zázrakem Henryho nevšímal.
"Pomoc mi" ozvalo se tiše
Já jsem kolem něj bez mrknutí oka prošel,ale Henry prosil dál. "Prosím skonči to" ,ale já sem si ho nevšímal a zabil jsem obludu na konci chodby,která spadla na víko od kanálu.Chytl jsem ji za nohy a odtáhl pryč.Snažil jsem se otevřít víko ale bylo tam zaseklé. Zvedl jsem hlavu a na druhém konci chodby odkud jsem před chvíli přišel se objevilo 5 těch oživlých mrtvol a pomalu se blížili ke mě. Tahal jsem za víko ale to se ani nehlo,vzteky jsem do něj bouchal.V tom se z cely ozvalo"Haló, je tam někdo?" Zněl vystrašeně.
"Jo někdo tady je"
"Co se to tam děje? Pomoc mi odtud"
"Pomůžu ti ale pak pomůžeš ty mě platí?"
"Platí"
Cesta k Henrymu pro klíč byla nebezpečná a tak jsem se znovu vrátil do samotky,ze které jsem utekl,prohledal mrtvolu bez hlavy a našel klíče od cel. Běžel jsem k cele,ve které ten člověk,kterému jsem slíbil pomoc.Strkal jsem klíč do zámku,ale nebyl to ten správný a těch pět mrtvých se přibližovalo.Na druhý pokus jsem se náhodou trefil a odemkl dveře.Vyšel z nich kluk mohl mu být tak okolo 20-ti let.
"Pojď mi pomoct rychle zvednout to víko" řekl jsem a běželi jsme k víku.Už byli skoro u něj.
Oba sme chytli víko a zatáhli za něj,víko se pohlo ale nezvedlo se. Zopakovali jsme to a povedlo se.
"Rychle jdi první" řekl jsem a kluk bez namitků šel. Šel jsem hned za ním a posouvá víko abych za námi zavřel. Víko zacvaklo a všude kolem mě byla tma.Tohle jsem nedomyslel nevzal jsem s sebou baterku ani sirky. Kluk na mě čekal dole.
"Půjdeme po směru vody" řekl jsem. Klekl jsem si a dal ruku do vody abych zjistil jakým směrem teče.
"Jdeme rovně" řekl jsem a šli jsme za svobodou,krerá byla jen pár kroků před námi.
ČTEŠ
Nákaza
Kısa HikayeByl to den jako každý,furt ta stejná blbá rutina. Přišlo to znenadání,katastrofa kterou by nikdo nečekal. Přežívám už od začátku a od té doby si píšu tenhle deník.