Nákaza

Společník

Vzbudil jsem se a ihned jsem se chtěl podívat do druhé místnosti  a tak jsem odsunul skříň a šel ke dveřím od druhého pokoje.Otevřel jsem je a vešel do místnosti.První čeho jsem si všiml,byla brokovnice pověšená na zdi. Přišel jsem k ní a sundal ji.Ihned sem si ji dal kolem krku, protože byla pověsená za kožený pás. Prohledal jsem všechny šulpliky ale bohužel jsem našel jen 6 nábojů. Znovu jsem uslyšel ten mručivý zvuk a přeběhl mi z toho mráz po zádech. Hledal jsem něco ostrého abych zbytečně neplytval náboje, šel jsem do kuchyně, abych se porozhlédl po noži, ale žádný jsem nenašel. Tak jsem šel směrem ke dveřím a při tom jsem nabijel brokovnici. Rychle jsem otevřel dvere, otevřel jsem je prudce a to jsem neměl dělat. Ten mrtvý byl už za dveřmi a když jsem je otevřel vrhl se na mě. Váha jeho těla mě strhla na zem a on spadl na mě. Chytl jsem ho pod krkem , aby mě nemohl pokousar a ja neskončil jako on. Napsadlo mě ze bych ho mohl na te zemi kolenem kopnout do rozkroku a tak jsem to udělal. Bylo to k ničemu, jakoby to necítil. Už jsem pomalu ztrácel síly a slyšel jsem další pomalé kroky v trávě. Priblizoval se k mému obličeji a tak jsem pomalu zavřel oči a smířil se s tím co mě čeká. V tom jsem uslyšel zvláštní zvuk hned u mě a mrtvák na mě bezvládne spadl. Otevřel jsem oči a nade mnou jsem viděl stát muže. Byl starší prošedivělý s krátkými vlasy a v ruce měl ostré nůžky.
"Jsi v pořádku?" Řekl mile a podal mi ruku.
"Ano děkuju , že jsi mě zachránil" odpověděl jsem, shodil jsem ze sebe mrtvolu a taky jsem mu podal ruku a zvedl mě.
"Jmenuji se Joe a jak říkají tobě synku?"
Udivil jsem se,že mě nepoznal, moje tvář byla tehdy ve všech novinách, využil jsem toho a zalhal jsem.
"Jmenuji si Thomas"
"Rád tě poznavám Thomasi" ale teď jeho hlas nezněl mile ale odměřeně.Pomyslel jsem si proč tak najednou změnil tón a pak jsem si uvědomil,že mám na sobě furt vězeňskej mundur.
"Joe nemusíš se mě bát, nejsem nebezpečný"
"Promiň ale jak ti můžu věřit? Jak můžu vědět, že nejsi mnohonásobný vrah?
" Nemůžu ti to nijak dokázat, musí ti stačit mé slovo, a i kdybych vrah byl zachránil jsi můj život a ten teď dlužím tobě."
Usmál se, bylo vidět, že mi uvěřil, byl jsem rád protože tentokrát jsem mu říkal pravdu.