KAIRA

\3/

"Zase ten otravnej zvuk" zasténala jsem ještě z polospánku. Zastavila jsem svůj budík a sedla si na postely. Dobelhala jsem se ke své bílé skříni a chvíli se tam prohrabávala. Nakonec dneska vyhrál takový 'podzimní' outfit. Byl to běžový svetr, modré rifle s ohrnutými nohavicemi u kotníků a tmavé hnědé kožené boty.
Pak jsem šla do koupelny ze sebe udělat trochu člověka. Učesala jsem se, ale nechala jsem si rozpuštěné vlasy. Namalovala jsme se tak trošku.
Proběhla jsem svým pokojem, v běhu si vzala ze země tašku a přehodila si jí přes pravé rameno.

Tentokrát chci být ve škole včas. Nemyslím si o sobě, že jsem šprtka to ne. Ale nejsem zase lajdačka. Mám ráda věci pod kontrolou, tak chci být ve škole hezky včas, všechno si v klidu připravit a tak dále.

No nic. Rychle jsem snědla ovesnou kaši jahodama a banánem, co mi 5u přichystala mamka i se vzkazem:

Ahoj broučku,

omlouvám se, ale s tatínkem jsme museli brzo do práce.

Hezký den!

Protočím nad tím očima, "jak jinak" řeknu si pro sebe. Rychle zhltnu kaši, pak ještě vypiju malinový čaj a jdu. Zamknu ještě dveře od vily a svižným krokem jdu do školy. Ještě si dám sluchátka do uší a šlapu do rytmu hudby.

Po asi 10 minutách chůze dorazím ke škole. Jsem tu brzo, ještě tady není moc lidí. U své skříňky si sluchátka vyndám a uložím si je do tašky společně s učebnicema na biologii, kterou máme mít hned první hodinu. Celkem se těším, protože biologii miluju!

Mlčky si sednu do své lavice a kreslím si. Jsem tu sama, ale není divu když je teprve 7:38. Za chvíli uslyším kroky tak vzhlédnu a směřuji můj pohled ke dveřím.
"Ahoj" pozdravím Jasona.
"Ahoj Kai co tak brzo?" odpoví mi.
Trochu se ušklíbnu, protože Kai mi říkají jen dobrý kamarádi a rodiče. Asi nic nepoznal, protože se pořád tváří jako sluníčko.
"Chtěla jsem tu být dřív, aby jsem se tu ještě stihla porozhlédnout a trochu se tu rozkoukala."
"Aha, tak to jo" utrousí Jason.

Hodí svůj batoh na židli vedle mě a někam odejde. Pokrčím nad tím jen rameny a kreslím si dál.

Po škole:
Dávám si věci do svojí žluté skříňky, když v tom se vedle mě někdo opře. Zvednu hlavu a kouknu se na něj. Je ti ten kluk co se na mě včera tak divně lišácky usmíval.
"Čau kočko!" nasadí (podle něj) přitažlivý a přidzlý úsměv najednou.
"Čau a neříkej mi kočko" zamračím se na něj.
"Ale notaak, přece vy ses na mě nezlobila" u téhle věty mě placne po zadku a lehce ho zmačkne.
Moje ruka se vymrští, ozve se hlasité *plesk* a tomu drzýmu klukovi co mě před chvílí osahával, zůstane na tváři červený otisk mé ruky.
Zlověstně se na mě podívá a už nejde rozpoznat kde je obtisk mé ruky, protože celý obličej mu zrudne vzteky.

V očích se mu nebezpečně blýská a já začínám mít strach. Chytne mě tak pevně za zápěstí, že syknu bolestí. Tajné mě někam pryč.
"Pusť mě!" zařvu ne něj.
"Tohle si ke mě dovolovat!" řekne bez jediného pohledu na mě a pořád mě táhne někam pryč.
"Máš cos chtěl!" zamračím se na něj.

On se na mě podívá a ještě víc sevře mojí ruku a zrychlí krok. "Když nechceš po dobrým tak to bude po zlým!" Slyším ho říkat si pro sebe.
Zahne za nějaký roh, kde vůbec nejsou žadní lidé.

Svým tělem mě tam přimáčkne ke zdi. Už jsem se nadechovala, že zakřičím "Pomóct!" Ale on spojil naše rty v jedno a tím můj hlas utlumil. Vzpírala jsem se, ale marně, byl moc silný. Asi musel cítit jak se snažím utéct, prostě se do polibku usmál.

Něco mě napadlo. Začala jsme s ním spolupracovat, a on pak povolil stisk. Nečekaně jsem se mu vymanila a chtěla utéct pryč. Už mi plán vycházel. Jenže on mě chytil za zápěstí a už se napřahoval, že mi jednu vlepí. Na mé tváři jsem ucítila štiplavou bolest. V tu chvíli jsem věděla, že už mám skleněné oči. Udeřil do mě ještě jednou a já spadla na zem.
"Tohle si nedovoluj!" sykl na mě.

Už, už mi chtěl chytit ruku a vytáhnout nahoru,když v tom jsem uslyšela pro mě už známý hlas.
"Miku! Nech ji být!" zakřičel z dálky Jason a Mike odběhl pryč. Asi se Jasona bál. Já dál ležela na zemi. Obě tváře mě pálili, a taky jsem byla v šoku.

Jason ke mě přiběhl.
"Kai jsi v pohodě? Co se stalo?"
"On-nn, onnn mě l-llíbal a p-ppak k-když js-sssem necht-tttěla mm-mmě z-zzmlátil-ll..." klepal se mi hlas.
Měla jsem červené oči od pláče.

Jason mě obejmul a vytáhl zpátky na nohy "To je kterén, bude to dobrý Kai"
Až pak si uvědomil co vlastně dělá, tak se rychle odtáhl.

Doprovodil mě domů, ale neprohodili jsme ani slovo. Jenom až když jsme se loučili.
"Tak zítra Kai, měj se" smutně se na mě usmál.
"Ahoj a děkuju" jsem řekla a rychle jsem zmizela v domě. Proplížila jsem se do svého pokoje a ten den už nevylezla ven.....

***

Ahoj tak snad se vám kapča líbila 😊m
Mějtese hezky! ❤