KAIRA

\4/

Pomalu otevřu oči. Vzpomenu si, co se včera stalo, tak je zase rychle zavřu a přemýšlím nad otázkou 'jít nebo nejít do školy?'
Upřímně? Ne, nechce se mi tam jít. Aspoň dneska ne. V pyžamu vyjdu na chodbu a zjistím, že už jsem tu sama.
Kolik je vlastně hodin? Probleskne mi hlavou.
Nakouknu do pokoje, abych viděla na svůj budík.
9:24
"Sssakra!" vyjde ze mě. Zaběhnu si pres svůj pokoj do koupelny pro lososový župan a jdu se nasnídat.
Do misky kydnu bílý jogurt, nasypu na to müsli a hodim tam ještě maliny. Ze šuplíku vytáhnu lžičku, sednu si na gauč a najdu ovladač od televize.
Už mám jasno. Do školy nejdu.
Chvíli přepínám programy, ale pak to vzdám, protože nic nedávají.
Píp píp píp
Sáhnu si pro svůj hlasitý mobil, kde je na displeji napsáno "máma"

"Anooo?" zeptám se telefonu.

"Ahoj broučku, s tatínkem musíme ihned odject na chvíli zpátky do Chicaga, si ještě dodělat různý papíry. Promiň, jinak to nejde. Tak 3 dny tam strávíme určitě." ozve se mámin hlas z druhé strany mobilu.

"No jo, mějte se" otráveně odpovím, i když mám vlastně radost.
Sama doma jsem v Chicagu bývala často.

Celý den moc nic nedělám, spíš se tak nějak poflakuju po domě. Šla jsem se i převléknout. Hodila jsme na sebe vínovou mikču a černé rifle. Udělala jsem si hala bala drdol a jakštakš jsem ho zagumičkovala.
Ding Dong
Ozve se zezdola.
Neochotně se seberu a jdu otevřít. Cestou se pár pramínků vlasů uvolní z mého mistrovského drdolu a spadnou mi do obličeje, ale ignoruju to.
Otevřu dveře.

"A-ahoj Jasone" trochu sebevědomí Kai! Pokárám se ve svojí mysli.

"Ahoj Kai, proč jsi nebyla ve škole? Lekl jsem se že se ti něco stalo."

"Já tam dneska nechtěla jít."

"Je to kvůli tomu včerejšku?"
Tohle otázkou mě zaskočil, netušila jsem, že to na mě takhle vybalí.

"Hele Jasone, já ti za to děkuju, ale myslím, že bys měl už jít." nechci s ním trávit moc času. Až moc mi připomíná Sama.
Pomalu zavírám dveře a při tom se koukám na zem.

"Tak to prrr. Já tě zachránil a ty se zavreš doma?" strčí nohu do dveří a lišácky se zazubí.

"Nech mě. Prosím." řeknu a podívám se na něj skrz řasy.

Chytne mě pod bradou a začne mě líbat. Ale já nechci. Snažím se odtrhnout, nejde to, s tím asi počítal. Kousknu ho do jeho rtu a stisknu tak moc až ucítím na jazyku železitou chuť jeho krve. Sykne bolestí a povolí stisk, aspoň na tolik abych se mu stihla vysmeknout.
Vlepím mu facku a zakřičím na něj "Ty jseš takovej hajzl! Tys mě zachránil jen proto abys mě mohl mít dřív než Mike!" nechápavě se na mě dívá. To si posral, pomyslím si a zabochnu dveře.
Opřená zády o dveře sjedu na zem, a až teď si uvědomím co se vlastně stalo. Rozpláču se. A ano, celkem hlasitě. Celkem dost hlasitě.
Slyším jak někdo bouchá na dveře "Kai prosím otevři. Já nechtěl."
Neotevřu. Jemu už nikdy.

Ráno:
Vzbudím se a kouknu na budík.
6:14
'Super' pomyslím si.
Vstanu a obleču si tmavě zelené tričko, černé rifle, a riflovou bundu k tomu. Dojdu do koupelny, zapletu si 2 copánky a seběhnu po schodech dolů.
Sním chleba s nutellou a vyjdu z kuchyně.
Kouknu na hodinky.
7:08
Vykulím oči. To mi jako ranní příprava zabrala skoro hodinu?!!!!
No nic, času mám dost, ale do školy chci jít stejně dřív.
Do uší si dám sluchátka, pustím hudbu, obuju si bílé vansky a zamknu náš 'malý' baráček.

Vyrazím svižným krokem směr moje škola. Dojdu do vestibulu a zamířím k mé skříňce. Zadám čtyřmístný kód, skříní a cvakne, a otevře se. Vyndám si svoje učebnice na první hodinu, tedy učebnice dějepisu, mého nejneoblíbeného předmětu a skříňku zabochnu. Vydám se do naší třídy.
'Bingo!' pomyslím si když si sedám na svoje místo, protože tu zatím nikdo není.

Vyndám si z uší sluchátka a uklidím si je do batohu.
Alee neee. Do třídy přišel ten, kterého si teď moc nepřeju vidět.

"A-ahoj Kai, chtěl bych se ti omluvit, nevím co to do mě předevčírem vjelo" podrbe se na zátylku Mike.

Udiveně se na něj podívám. "No dobrý, ale už to nedělej....." zabrblám si pro sebe, ale asi to slyšel, protože odpověděl

"Jo už se to nebude opakovat. Teda pokud bys chtěla, taak..."

"Ne nechtěla." zarazím ho pohybem ruky a obrátím oči vsloup.

.

Ve třídě už je poměrně dost lidí. Já si tu už asi 10 minut kreslím do svého náčrtníku. Miluju ten pocit předjíždět prstama po starém papíru pomalovaném jen tužkou. Ano, nejraději kreslím jen tužkou. Často používám tužku s měkkostí 8B.
Z mého soustředění mě vytrhne člověk, který si sedá vedle mě.
'Ale neee..., Jason přišel'
Mlčky se na mě podívá a sedne si. Je nějaký divný. Vždycky se snažil navázat konverzaci. Třeba má černý svědomí, co já vím.

Po skončení dnešního vyučování:
Celý den se se mnou Jason nebavil. Mě to tak vyhovovalo.

"Kai?" řekne skoro neslyšitelně ten dement vedle mě.