\5/

13 3 0
                                    

"Noo?" Řeknu otráveně, bez jediného pohledu na něj a pokračuji v dávání učebnic do svého batohu.

"Můžeš jít se mnou na chvíli na chodbu prosím?"

"To jako abys mě tam mohl znova zneužít a vidělo to co nejmíň lidí nebo co?" Neodpustím si to.

"Prosím" koukne se na mě prošebně.
Teď už se na něj dívám.

"Urgggh" vydám ze sebe, vstanu a na Jasona hodím pohled něco jako 'proč pořád sedíš, chtěls na chodbu'.

Zvedne se a následuje mě. Opřu se o zeď a počkám na něj. S otráveným pohledem ho pozoruji.

"Hele Kai, moc se ti za včerejšek omlouvám. Nechtěl jsem to udělat, j-já myslel, ž-že. .. ..."

"Co sis myslel?! Že budu jako všechny ostatní a bude se mi to líbit?! Že se nechám zneužít už podruhý za dva dny a budu tě za to oslavovat? To sis myslel?!!"

"Ne, Kai. Já myslel, já myslel, že mě máš ráda" řekne až s ledovým klidem.

Tak tohle mě dopálilo.
"Ty jseš fakt naprostej idiot! Známe se 6 dní a ty sis myslel, že tě miluju?! Nebo sis to myslel proto, protože jsi mě zachránil před znásilněním, abys mě pak měl jen pro sebe?!"

"Ne, já...
Můžeš mě to prosím nechat vysvětlit?"

"Ne, nemůžu protože tohle nejde vysvětlit! Jseš prostě arogantní deb.."

Nedořeknu to, protože mě na tváři strašlivě zaštípe. Nechápavě se podívám na Jasona a chytnu se za svou tvář.
On.
Mi.
Dal.
Facku.

Mike mi jí taky dal to jo. Ale od Jasona to bylo jiný. Nevím proč, ale měla jsem větší vztek než u Mika.

Otočím se 'na podpatku' a chystám se odejít pryč, když v tom mě chytne za ruku Jason a sykne:
"J-já nechtěl, odpusť."

Asi mu to bylo líto. Ale jak mám vědět jestli mě nezneužije nebo mě nepraští znova?

"Pusť mě!" podívám se na něj skrz řasy.
On mě opravdu pustil.
Odcházela jsem ke skříňkám a cítila jsem na mě jeho pohled. Ale nešel za mnou. To jsem věděla určitě.

Nasupeně dojdu ke skříňkám, jenže jak jsem rozčilená. Upadne mi penál a moje pastelky se rozsypou po zemi. Začínám to sbírat, když za mnou uslyším hlas.

"Počkej pomůžu ti" říká Mike. Ani nevím proč, ale teď jsem ráda, že ho vidím.

Otočím se na něj, ale v jeho tváři se vystřídá nespočet různých vyděšených grimas.
"Co se ti stalo" vydá ze sebe.

Moje tvář se už asi stihla vybarvit, když si toho všiml a jeste je tolik zděšený.

"To je jedno" povzdechnu si a smutně se na něj usměju.

Mike si umí dát dvě a dvě dohromady, protože se z něj ozve: "to je kterén!"
Dřepne si ke mě a začne si prohlížet mojí červenou tvář.

"To si ty ale taky" ušklíbnu se.

"No dobře, ale on ti dal větší, já tě aspoň šetřil" ušklíbne se se mnou.

"No jo" smutně se usmějia začnu sbírat ze země obsah mého penálu.

Mike se ke mě přidá, a při tom pokračuje v naší konverzaci "A co se stalo?"

"Hele to je jedno"

"No dobře" na tady máš, podá mi to co nasbíral a já mu poděkuju. Uklidím si věci do svého penálu a jdu ke skříňce.

"Nechceš doprovodit domů?"

"Jestli chceš" pokrčím rameny.

Jdeme k naší vile a cestou neprohodíme ani slovo.

Zastavím se u naší branky a začnu vytahovat klíče.
Pak se otočím na Mika.

"Děkuju" usměju se na něj.

"Za co prosimtě?" odpoví pobaveně.

"Za pomoc, prostě za všechno cos pro mě kdy dobrýho udělal" pokrčím rameny.

Chci se otočit, ale chytí mě za ramena. Ani nevím jak dlouho se díváme navzájem do očí, když se v tom Mike přiblíží, opře si svoje čelo o moje čelo a nakloní se ke mě.
Já ho odstrčím.

"Miku, prosím, ne." dívám se do země a trochu se třesu.
Ano, bojím se ho. Teď ano.

"Dobře, když nechceš, tak ne." usměje se a poodstoupí ode mě. Když se na mě podívá, řekne něco co jsem nečekala.
"Ty se mě bojíš?"

Pořád se dívám od země a přemýšlím co odpovědět. On to ví. On ví že se ho bojím. Jen se ujišťuje, jestli je to pravda, proto přikývnu.

Cítím, jak zesmutněl. Mrzí ho to.
Přistoupí ke mě a obejme mě.

"Prosím, neboj se mě. Já vím, že jsme nezačaly nejlépe, ale nechci aby ses mě bála. Prosím..." šeptá mi do ucha.

Vysmýknu se z jeho objetí a kouknu se mu do očí.
"Dobře" vykoktám ze sebe a odemknu dveře od domu. Rychle zapluji dovnitř a zavřu za sebou. Bez rozloučení.

Mám v tom teď zmatek. Potřebuju si to v hlavě trochu urovnat.

*****
Ahoj! Děláte mi strašnou radost! Už jsme 97. v #teenfikce z 520 příběhů! Děkuju moc!
Mějte se hezky! 😍😊🤗❤❤

KAIRAKde žijí příběhy. Začni objevovat