Messenger isn't Reality | FF- Marcus & Martinus ✔️

🌟 10 🌟

Snažila jsem se přemýšlet o čem byla teď řeč, ale dlouho to netrvalo, protože už opět spojil naše jemné polštářky v jedny  a já přestala všechno vnímat.

Takže mi bylo úplně jedno, že nás může kdokoliv vidět nebo slyšet. Prostě jsem nic nevnímala, jen jeho a moje myšlenky.

Nechápu to, přes 10 let se nesnášíme a najednou jsem v jeho náručí a dávám mu ochutnat mé rty.

Nevím co se stalo...

Prostě mám pocit, že si zaslouží, abych mu dala alespoň jednu šanci. Asi se ve mě něco zlomilo.

***

Vešla jsem do našeho pokoje. Všechny holky přesídlili svoje pohledy ze svých mobilů na mou osobu.

Bylo to deprimujicí, ale pochopitelné. Je jasné, že to někdo mohl vidět a všem to říct. Nebo, že jim to mohl říct sám Martinus.

No, chtěla bych, aby to vydrželo v tajnosti... Ale myslím, že to dlouho nevydrží nebo už to možná navydrželo.

Sedla jsem si na postel a nechápavě pozorovala holky jak na mě jen mlčky civí a jsou jako duchem nepřítomné.

"Kde jsi byla?" Prolomila Karen ticho.

"Ale, Marcus semnou zase něco chtěl probrat.." snažila jsem se vymluvit.

"Tak Marcus, jo?" Ozvala se zase Polly.

"No jo" začala jsem být víc a víc nervózní.

"To asi těžko" řekla zase Karen.

"Proč?" Řekla jsem nechápavě.

"Protože tu před chvíli byl" mrkla na mě Betty.

"No však mě hledal a už jsme se našli" řekla jsem přesvědčivě.

"Ne, byl tady za Polly" řekla Mell.

"A to jako proč?" Zeptala jsem se nechápavě.

"Chtěl jí pozvat na rande" řekla spokojeně Karen.

"Ale holky, slíbili jste mi, že to nikomu neřeknete. Nechtěla jsem jí to říkat." Řekla rozhořčeně Polly.

"Myslela jsem, že jsme kamarádky" řekla jsem uraženě.

"Myslet znamená hovno vědět, zlato" odfrkla si povýšeně Karen a všechny holky jen přikývli.

Dotčeně jsem vyběhla z pokoje směrem k Tinusovi a samozřejmě jsem nezapomnělo silně prásknout dveřmi.

"Dobře, tak jsi tu sázku s tou vyznanou láskou bohužel zvládl, bro" zasmál se někdo z toho pokoje a ostatní se jen výtězně zaradovali.

Že by to byla všechno jenom pitomá sázka? Že by si ze mě Martinus udělal jenom obětního beránka pro klučičí srandu?

A já jsme si vážně myslela, že by to mohlo alespoň trošku klapnout. Že to opravdu myslel vážně.

Myslela jsem, že nám super přátele a teď i kluka, ale všechno byla jenom nějaká pitomá hra a já jsem teď psychicky na dně.

Došla jsem na konec chodby, kde jsem se následně sesypala k zemi a nechala volný přístup slzám a vzlykům. 

Brečela jsem tak moc, že už jsem ani necítila slzy které my tekly po tvářích.

Brečela jsem tak moc, že jsem ani nevnímala nic okolo.

Brečela jsem tak moc, že jsem si ani neuvědomovala, že mě někdo chytil svými silnými pažemi a tiskl mě v obětí...

Ahooj zlatíčka ❤️😇
Nevadí vám tenhle pozdrav?
No, doufám, že tohle vůbec ještě čtete. Pokud jo, tak rozhodně napište do komentářů V.I.P.
Nevím jak mě to zase napadlo, ale co už 😂😂
Do komentářů mi taky napište slovo, které použijeme příště v komentářích...

Hope youn like it! 🙏
💙 ILY 💙