Messenger isn't Reality | FF- Marcus & Martinus ✔️

🌟 3 🌟

Nezmohla jsem se na nic jiného než se sarkasticky usmát a napsat další zprávu... Protože mi mezitím pípla další zpráva.

Mystery Boy: Jak se vůbec máš?

Já: Úžasně, protože mi píšeš...

Mystery Boy: Ooh boy, vážně?

Já: Ne.

Mystery Boy: Ty jsi taková drsná holka, co?

Já: Ani ne.

Mystery Boy: Vidím...

Já: Ale já ne.

Mystery Boy: Určitě jsi moc šťastná, že si s semnou píšeš, že?

Já: Určitě...

Mystery Boy: Tak to jsem rád.

Já: Nepoznáš sarkasmus?

Mystery Boy: Právě, že jo...

Já: Tak to jsi teda borec.

Mystery Boy: Já vím.

Já: Ego up?

Mystery Boy: Možná...

Já: 100 procentně

Uběhlo asi 10 minut a záhadný kluk, pořád nic nenapsal. Ne, že bych si s ním chtěla nějak extra psát. Ale nudila jsem se, protože holky si mě moc nevšímaly.

Nevím, možná neměl slov nebo už ho nebavilo si semnou psát. Moc bych se tomu nedivila...

Opřela jsem se o okénko, a zavřela oči. Ano zřejmě jsem usla, protože, když jsem otevřela oči holky na mě civěly s otevřenou pusou, ať vylezu...

Tak se i stalo. Vylezli jsem z autobusu, vzala si svůj kufr. Najednou jsem uvítala něco studeného na mém obličeji.

"Jako vážně Ethane?!" zařvala jsem naštvaně. "To jsem nebyl já, to Martinus" řekl nevinně a usmál se.

"Promiň" řekl Martinus a setřel mi sníh z obličeje. Já jsem se na něho jen vražedně podívala a opět naštvaně zakřičela: "Nech mě!!" a odkráčela si to do budovy, kde na mě už čekaly holky se smíchem.

"To není vtipný" zabila jsem je všechny pohledem. Jenže to s nimi nic neudělalo a dále se smáli jako blbé...

Takže nová kapča, snad se líbí. Už se to začíná pomalu, ale jistě rozjíždět... Možná. Nevím. No snad mi napíšete nějaký pěkný koment a doporučíte mi nějaké příběhy o Macovi a Tinusovi. Určitě si je všechny přečtu nebo se na ně, alespoň podívám a ohodnotím...

Hope you like it! 🌟