Messenger isn't Reality | FF- Marcus & Martinus ✔️

🌟 8 🌟

"Martinusi?" Chtěla jsem začít rozhovor, jenže mě přerušil...

"Nechci o tom mluvit" řekl a podíval se pryč ode mě.

Celou cestu jsme pak ani jeden napromluvili. Za což jsem byla celkem ráda...

*

"V kolik máme ten sraz?" Prolomil Martinus ticho asi po pátém sjezdu na lanovce.

"Asi o půl dvanácté, fakt nevím" odpověděla jsem nejistě.

"Aha" řekl a zase ode mě odvrátil pohled.

"Hele, já už se nechci pořad hádat" řekla jsem a vylezla z lanovky, protože byla právě konečná.

**
"Můžeš na chvilku?" Odchytila jsem si Martinuse na chodbě.

"Já musím.." snažil se vymluvit.

"Hele, potřebuju s tebou mluvit" skočila jsem mu do řeči a odtáhli si jo do nějakého pokoje.

"Hele mám už dost toho, jak mě ignoruješ, můžeš mi prosímtě říct proč?!" Začala jsem po něm křičet.

"Fakt chceš vědět proč?! Proč se ti snažím vyhýbat?!" Začal křičet taky.

"Jo, docela dost by mě to zajímalo!" Pokračovala jsem, protože mě to fakt celkem dost zajímalo.

"To protože tě prostě MILUJU!" Zařval přes celý pokoj.

"Už asi od 5 třídy..." pokračoval.

Nevěděla jsem co na to říct, tak jsem chytla jeho bradu mezi své drobné prsty a spojila naše rty v jedny.

Nevím proč, ale přišli mi tak sladké... Byly naprosto jiné než ty Marcusovi.

Abych pravdu řekla, chutnali mi. Byly tak jemné.

Chci je cítit ještě vícekrát...
A držet se s ním za ruce a mazlit se s ním... Ježíši, co to melu?!

Tak je tu po dlouhé době nová kapitolka. Mě by zajímalo co si teď o tom myslíte... Určitě napište dolů do komentů 👇🏼

Jinak mám novou knížku, takže se nezapomeňte na ní podívat.

Hope you like it! 👌🏼

ILY 💕