Messenger isn't Reality | FF- Marcus & Martinus ✔️

🌟11 🌟

Pohled Marcuse:
Kluci tam řešili moji sázku. Do konverzace jsem se moc nezapojoval, jelikož už jsem byl dost naštvaný, že jsem musel 'vyznat' lásku holce o kterou nestojím a taky nikdy stát nebudu...

Řekl jsem si, že se půjdu projít, chtěl jsem totiž nad vším tak trochu zapřemýšlet. Když jsem zavíral dveře od našeho pokoje uslyšel jsem hlasité vzlyky...

Podíval jsem se do rozsáhlé chodby a spatřil ji. Spatřil tu nádhernou dívku, která mě vždy dokáže rozesmát, hlavně když je naštvaná, protože jí to sluší.

Došel jsem potichu k ní a objal ji kolem ramen. Nevěděl jsem co se jí stalo, ale docela mě to zajímalo. Sice se mi naštvaná líbila, ale když jsem ji viděl smutnou tak mě to bolelo. Bolel mě pocit vidět ji tolik brečet.

"Co se stalo?" řekl jsem zvědavě a trochu zařaženě.
Nic mi, ale na to neřekla. Taky není divu, když mě zřejmě nenávidí.
"Co se stalo?" Zeptal jsem se znovu, ale o něco potišeji.
Tentokrát zvedla pohled k mým očím.

Její pronikavě uslezené modré oči se zabořily do těch mých. Byl to zdrcující pohled vidět ji nešťastnou. Chtělo se mi z toho křičet na toho, kdo jí to způsobil.

"M-Ma-Mar-Marcusi j-já" snažila se mi něco říct, ale kvůli stálým vzlykům, které ze sebe vydávala to nebylo moc jednoduché.

"Můžu ti nějak pomoci?"přerušil jsem její vzlyk.

"T-To asi n-ne" řekla už o něco klidněji.

"Hele, Nico" odmlčel jsem se.
"Řekni mi prosím co se stalo" řekl jsem klidně.
"Já mám prostě pocit, že se mi teď otočil svět zády" řekla vážně, ale hned na to pronikla opět v hlasitý pláč.

Drtilo mě vidět ji takhle, kdybych neseděl, tak asi spadnu...

Tak jsem ji silně objal a po chvíli jsem ucítil chlad na právem rameni, byly to její slzy. Slzy které se ji nekontrolovaně dráhy ven...
Za chvíli se ode mě však odtáhla a hlavu si složila do dlaní.

"Prvně holky, pak vy" řekla po chvíli ticha sama od sebe.

"Jak to myslíš?"zeptal jsem se nejistě.

"No... holky se proti mě zpykli a pak i Marti" nestihla to doříct protože jsem ji skočil do řeči.

"Co ti ten debil udělal?" řekl jsem vážně a bouchl naštvaně rukou do zdi.

"Myslela jsem, že to co mi řekl myslel vážné a pak jste řekli, že je to sázka..." zamyslela se.

"Počkej..." zamyslel jsem se tentokrát i já. Zrovna jsem ji chtěl všechno vysvětlit, když v tom se rozletěly jedny ze dveří a na chodbě se objevilo v zápětí několik postav, které na nás naštvaně hleděli...

Takže je tu po strašně, ale fakt po strašně dlouhé době nová kapitolka ❤️
Strašně se vám omlouvám, ale dávala jsem si menší pauzičku, která právě teď skončila a touhle kapitolou začínám být zase plně aktivní... 💛🔒
Čte to tu ještě vůbec někdo?
POKUD ANO NAPIŠ TENTOKRÁT SLOVO ANANAS 🍍

👍🏻🍍HOPE YOU LIKE IT! 👍🏻

🔒❤️ ILY ❤️🔒

JINAK JEŠTĚ JEDNOU VŠEM DĚKUJU ZA 100 FOLLOWS...💜💜💜

MŮJ IG: terinka_ilcik 💙