Vyvolená/Avengers

15.KAPITOLA

O dva roky později 

Za ty dva roky mi vyndaly ty dva reaktory a zbyl mi ten pod vlasy. Dokončili ten pokus do konce a právě mě převážejí na jinou základnu kde ze mě mají v plánu udělat jejich tajnou zbraň. Zrovna jsme nad Tichým oceánem když se mi hlavě zrodí nápad.

Sice mám rukavice abych nemohla používat schopnosti a kartu má strážník který sedí vedle mě ale přece jenom jsem byla v Rudé komnatě takže se ochráním i tak. 

Začnu počítat do deseti a pak můj plán odstartuji. Vezmu strážníkovi pistoli a zastřelím všechny v místnosti. Vezmu si kartu a přiložím ji k pravá rukavici. Ty se mi povolí a spadnou na zem. Rozejdu se k těm co řídí quinjet a zastřelím je. Sednu si na jedno místo a obrátím kurz přímo do oceánu. Otevřu dveře a vyskočím ven. Nechám si objevit křídla a koukám jak se quinjet potápí.

Přemístím se na základnu Hydry kde mě 2 roky věznili a jdu přímo do laboratoře zničit séra. Kohokoliv potkám zabiju nějakou svou schopností. Tímhle způsobem dojdu do laboratoře kde stojí ten vědec. 

,,Co tady děláš nemáš být jinde?" V

,,Přišla jsem zničit séra." 

,,Budu upřímný a to se nestává často. Ta séra nelze zničit pouze vstřebat. Byly taky navrženy. " V

,,Děkuji velmi jste mi pomohl." 

A s tímhle ho pošlu do bezvědomí. Dojdu ke nějaké věci kde skladují séra. Zatím jich moc nemají ještě nezačali dělat další jelikož to na mě museli všechno odzkoušet. Vezmu kufr, který ani nevím kde se vzal, a všechna séra do něj naskládám.

Vydám se zpět k východu a venku způsobím všem v budově takové bolesti že po chvílí skončí v bezvědomý. 

Pak se začnu soustředit na oheň a tak začne hořet celá základna. Vydám se směr k lesu. V lese oheň pošlu až k chemikáliím a tím pádem celá budova vybuchne.

Já se vydám do města nedaleko odtud. Před koncem lesa si vykouzlím na sebe oblečení a vlasy si mírně pročísnu a nechám volně. Zamaskuji si tetování, kruhy pod očima, jizvy a vpichy po jehlách, změní si barvu očí na modro a vlasů na černo.

Nejprve zjistím kde to jsem a pak si pořídím nějaké auto a dostanu se co nejdál odtud.

Dojdu k jedné paní a zeptám se jí kde jsem. Ona se na mě chvilku dívá zvláštním pohledem ale pak odpoví že se nacházím ve Washingtonu DC. S poděkováním se otočím a jdu k místu kde je plno aut. 

Dojdu k jednomu co se mi líbí a telekinezí si odemknu a hned se rozjedu směr New York.

Jsem asi v polovině cesty kdy se zastavím na Benzínce. Zhmotním si nějaké peníze, natankuji, koupím si kolu a bagetu, zaplatím a vydám se k autu jenže mě prostě musel někdo zastavit.

,,Hej ty nevíš čí je to auto?" 

A přitom ukáže na auto kterým cestuju.

,,Náhodou vím."

,,A kdo to je. Jelikož bych s ním rád uzavřel obchod."

,,Auto ti nedám ani za 1 000 babek."

,,To je tvoje?"

,,Ne asi Dědy Mráze."

,,Tak to půjde po zlém." 

Chce mi dát pěstí ale já jeho ruku chytnu a menší ale přesto silou mu ji zmáčknu až se jeho pohled zkřiví bolestí.

,,Tak si to ujasníme. Zaprvé dívky se nemlátí, zadruhé nedovoluj si na menší a zatřetí to auto je moje takže odpal nebo ti tu ruku zlomím."

On jen přikývne a hned utíká pryč. Fakt hrdina jako. Znovu nasednu do auta a pokračuju v jízdě. 

Asi po dvou hodinách konečně dorazím do New Yorku ale něco není v pořádku lidi odtud utíkají. Jedu dál když mi na auto spadne Kapitán Amerika. Rychle z něj sleze a zase někam běží. Vylezu tedy z auta a běžím za ním. Doběhnu do jedné ulice kde jsou Avengers a bojují proti nějaký ženský.

,,Tak co Starku řekneš mi kde je naše dcera?"

,,Říkám ti že nevím a i kdybych věděl tak ti to neřeknu." TS

V tom po něm něco vystřelí tak se před něj přemístím a schytám to za něj. Dostane mě to na kolena ale nic jiného tak se znovu postavím a podívám se ženě do jejích překvapených očí.

,,Jak to že stojíš to není možné!"

,,Myslíš." 

Hned na to se začnu měnit do své pravé podoby jen bez kruhů pod očima, jizev a vpichů. 

,,Kdo jsi?"

,,Zajímavá otázka ale špatná já bych se spíš zeptala. CO jsi zač?"

,,Tak co jsi zač?"

,,Vaše zkáza."

Začnu přivolávat stíny, temnotu, světlo. Zvednu ruku a z umírající armády ženy vysaji zbytek života. Vše dám dohromady a pošlu proti ní. Ona omdlí a začne padat na zem tak jí chytím telekinezí a položím na zem. 

Dám jí pouta z vibránia s jednou složkou aby nemohla používat svou moc. Pak se otočím na ostatní a oni na mě koukají s ohromeným výrazem.

,,Nazdar. Chyběla jsem vám."

To mě táta silně obejme začne štěstím brečet. Taky ho obejmu. 

,,Myslel jsem že ti ublížili." TS

,,Už na to nebudeme myslet ano?" 

Se smíchem přikývne. V tom sem přiběhne kluk co si vzal mé srdce.

,,Lus!"

Rozběhne se ke mě a udělá něco o čem se mi jen snilo. Políbí mě. Začnu mu polibek oplácet ale po chvíli se musíme odtrhnou. 

,,Tohle jsem měl udělat už dávno." B

Uměju se na něj a chci odpovědět ale začne se mi motat hlava a podlomí se mi kolena. Bucky mě chytí těsně nad zemí. Začnu vidět mžiky před očima a poslední co si pamatuji je jak mě někdo bere do náruče a někam nese a poté omdlím.

Dneska delší kapitola. Omlouvám se že jsem dlouho nevydávala kapitoly ale nebyly nápady 

Vaše Mikina;-)