𝗖𝗔

II.

SEDÍ NA PŘEDNÍCH sedačkách v autě společně s její mamkou a jedou do San Francisca na letiště. Čeká je hodinu a půl vzdušná cesta, kterou má Nora v plánu prospat, aby zbytek dne mohla strávit u moře. Její mamka neustále mluví o tom, že se konečně uvidí se svou nejlepší kamarádkou z vysoké. Jedou tam vlastně jen díky ní a i když Nora nebyla ze začátku nadšená, tak až zjistila, že Damon jede autem, ve kterém se on a jeho otec budou střídat za volantem, do Los Angeles, měla sbaleno do pěti minut.
Letí v noci a tak jsou na letišti v Los Angeles ještě před rozedněním. Tam si Nora a její matka půjčily auto a do půl hodiny jsou v samotném středu Long Beach.
Nora je na horko zvyklá, ale v Long Beach ji vzduch připadá sušší a těžší. A tak se hned na pokoji převlékne do plavek a šatů.
„Mami?" zavolá ze svého malého pokoje v hotelu. Hotel není úplně obrovský, ale je moc hezky zařízený. Hlavní sál má černou mramorovou podlahu a žluté sedačky s plochou televizí. Jejich pokoje jsou ve stejném duchu, ale Nora se rozhodla v hotelu strávit, co nejméně času. „Mami?" zkusila to znovu a vyšla z pokoje. Její mamka právě FaceTimeovala přes svůj Mac s její kamarádkou.
„Jasně, Lizo." řekla její mamka počítači. „Budu tam do hodiny. Jen se osprchuju a dám si kafe."
„Na kávu si zajdeme spolu."
„Mami?" ozvala se Nora tiše a ona konečně vzhlédla.
Její mamka se rozzářila. „Noro, pojď sem. Představím ti Lizu."
Nora popošla k laptopu a usmála se na zrzavou mladou ženu s červeným tílkem. Jasně ji šly vidět kostnatá ramena a kost klíční. „Dobrý den, já jsem-"
„Panebože!" vyjekla mamčiná kamarádka Liz. „Ty jsi tak nádherná! Tanya říkala, že jsi moc hezká, ale takhle krásná. Úplná maminka." usmála se na ni Liz. „Pak spolu musíme někam zajít."
„Lizo!" okřikla ji mamka a Liz se potěšeně usmála.
Noře se hned máminá nejlepší kamarádka zalíbila. „Někam zajdeme." přikývla. „Mami, já už půjdu na pláž."
Tanya přikývla. „Jasně,"
„Na shledanou." usmála se Nora na počítač.
„Ahoj," usmála se na ni Liz a pak se hned pustila zpátky s Tanyou do náruživé konverzace.

...

Písek na pláži příjemně Noře prokluzoval mezi prsty. Nora měla své jediné žabky v rukou a šaty ji vlály do letního lehkého vánku. Bylo přibližně sedm hodin ráno a kolem pláže se začali hrnout lidi. Nora poznala, někdy jen díky jejich přízvuku, že jsou to turisti. Všichni si chtěli zabrat nějaké hezké místečko.
Nora došla až k molu, kde ji přivítala cedule Belmont Veterans Memorial Pier. Nějaký starý pán si právě stavěl rozkládací rybářskou židličku a mezi mezerami v kovovém plotu si dal prut. Došla až nakonec, kde si sedla na zem, protože lavičky byly zašpiněné od racků, kteří poletovali nad ní, a opřela se o budovu na molu. Chvíli pozorovala moře a jak se zmítají v tom lehkém vánku vlny. A pak najednou zase usnula.
Probudilo ji lehké tahání za vlasy. Otevřela pomalu oči a chtěla své mamce říct, že dnes nevstává do školy, tak ať ji nechá spát, jenže hned potom ji došlo, kde usnula a že její mamka s ní není. Prudce se posadila, protože ve spánku se rozvalila přes molo, a od hlavy ji odletěl racek, který ji zacuchal vlasy.
„Zkurvení racci. Žerou vlasy." zamumlala si sama pro sebe a pak se rozhlédla kolem. Slunce už jasně svítilo. Její kabelka naštěstí pořád ležela vedle ní. Ve vnitř měla mobil a kartičku od pokoje v hotelu. Bylo půl jedenácté dopoledne a neměla žádný zmeškaný hovor od její matky, takže to brala jako dobré znamení, že se nic neděje. Až když se postavila na nohy, uvědomila si, že její žabky nikde nejsou. A pak si všimla jednoho racka jak okusuje její botu na kraji mola na kovovém plotu. „Pojď sem, ty debile." řekla si sama pro sebe a udělala opatrný krok směrem ke své botě a zkurvenému rackovi. Posunula se ještě o kousek a ještě o kousek - potichu jako myška. V tom zazvonil její telefon a Nora zaklela až se racek vylekal a vyletěl nahoru, přičemž sejmul botu do moře. „Jo," zavolala směrem k tomu rackovi. „Díky! Jsi fakt kámoš, ty podělanej kreténe. První se mi hrabeš ve vlasech a teď jsi mi hodil botu přes palubu!" řvala na něj.
V tom se někdo za jejími zády začal smát.
Nora se prudce otočila. Její mobil stále vyzváněl, ale ona to nezvedla. „Co je?" sykla.
Kluk s hnědými vlasy v plavkách a bílém tričku se na ni zářivě usmál. „Klidně bych ti pomohl, kdybys řekla."
„Zvládla bych to i sama." řekla a telefon utichl.
Kluk se zašklebil, podíval se směrem k rackovi. Pozvedl obočí a Nora zakoulela očima. „Jasně, určitě bys to zvládla i sama."
Nora otevřela pusu, aby už něco namítla, když v tom se ozval její mobil znovu. „Jo," usmál se na ni kluk. „Tak někdy jindy."
„To určitě." řekla pobaveně a podívala se do kabelky, kdo ji volá. Damon.
„Proč by ne?" zeptal se ji, když kolem něj procházela. „Jak se jmenuješ?"
Nora se za ním otočila a křikla na něj: „A ty?"
„Dylan!"
„Těšilo mě, Dylane." řekla a při odchodu, kdy konečně přijala Damonovi hovor, zhoupla boky.

...

Damon už byl v Los Angeles, ale s Norou se ještě pořádně nedomluvili, kdy se uvidí. On chtěl, aby ona přijela za ním a ona, aby on přijel za ní, protože Damon má narozdíl od Nory řidičák. Damon na ni celý zbytek dne naléhal a ji to začalo lézt na nervy. Moc dobře věděla, že ji Damon miluje a chce s ní strávit každou volnou chvilku, ale ani jeden pořádně nevěděl, jak to mezi nimi je. Byli nejlepší kamarádi. To ano. A hodněkrát se líbali a chodili venku v Oaklandě za ruce, ale když se ji někdy Damon zeptal, jestli spolu už budou konečně chodit, Nora svou odpověď vždycky nějak obešla, protože mu nedokázala říct po několikáté ne, přestože chtěla. Nedovedla si předsatvit, že půjde na vysokou a bude mít kluka, který bude od ní několik kilometrů daleko. Nemohla si ani představit, že by Damon byl její kluk. Sama nevěděla, co chce, i když si byla jistá, že Damon by ji to dal, jen kdyby mu dala šanci a přestože se celý zbytek dne zaobírala Damonem a jeho neustálým dotíráním, tak večer, když si lehla do své postele se žlutou přikrývkou a oknem nechala proudit dusný vzduch z venku, se ji přemítala ta událost ze dneška.
Dylan byl rozhodně hezčí než Damon. Damon je hubený a citlivý kluk se srdcem na dlani, který si vezme jakoukoliv urážku, kterou myslí Nora třeba jen z legrace, strašně k srdci a pak brečí nad Titanikem, u kterého ji píše depresivní zprávy.
Dylan byl větší. Nebyl tlustý, ale mohutnější - svalnatější. Celkově jeho rysy a taky příliš velký úsměv na to, aby se mohl vlézt na obličej, byly hezčí než Damonové malinké rty. Kluk z mola musel být i starší než ona a proto se Noře i více líbil - protože ona se v tom případě nemohla líbit jemu.