𝗖𝗔

VI.

DŮM SÁNCHEZŮ JE velikánský a nečekaně v mexickém stylu. Dům má žlutou barvu a všude jsou obloukovité trámy a dřevěné stojany. Zelené květiny, velká dřevěná okna a nábytek z tmavého dřeva. Má několik balkónů a připomíná menší vilu.
Až později od Liz Nora zjistí, že její manžel, pan Sánchez, má z prvního manželství dvě děti. Jedno z nich už je dospělé a má dvě děti, které zde žijí taky. S Liz mají jedno dítě, kterému je sedm a má nějaké klučičí mexické jméno. Nora si nedokázala zapamatovat, jak se ty děti jmenují, protože ji všechny mexická jména přišla stejná. Kolik Mexičanů má příjmení Sánchez? Každý druhý? ptala se sama sebe.
    Měli na večeři výběr ze čtyř druhů jídla a jedno z nich bylo burrito, které, jak Nora zjistila, je Dylanovo nejoblíbenější. Během večeře se konverzace točila hlavně okolo Oaklandu a Los Angeles.
    „Odkud vlastně jsi?" zeptala se Dylana Tanya, která se už necítila tak špatně v jeho přítomnosti díky rozhovoru, který na pláži se svou dcerou vedla. „Nora mi to neřekla."
    Jakmile Dylan poprvé uslyšel Nořino jméno, zbrkle se k ní otočil a povytáhl obočí. Potom hned odpověděl její mamce: „Moje mamka žije v Hollywoodu."
   Tentokrát po něm hodila pohled Nora a překvapeně se na něj zadívala. Tanya spokojeně zabroukala. „A čím se živí?"
    „Připravuje natáčecí studia. Zařizuje, aby všechny kamery byly plně funkční a bylo všude uklizeno. Osvětlení a takové věci okolo toho."
    Pan Sánchez se s mexickým přízvukem zeptal: „To se asi dobře platí, co?"
    Dylan přikvýne. „Nemůžeme si stěžovat."
    „A co děláš tady v Long Beach?" zeptá se zvědavě Liz.
    „Přes léto často cestuju. Ne moc daleko, abych kdykoliv mohl přijet domů." odpověděl a kousl si do burrita. „V Long Beach jsem už po třetí. Mám tu přátelé, tak se vždycky aspoň můžeme sejít." pokrčí rameny.
    „To je hezké," usměje se na něj Tanya a Nora si oddechne. Čekala, že její mamka bude proti Dylanovi něco mít, ale zatím ji přijde všechno v pořádku. „A kolik ti je, Dylane?"
    Dylan dožvýkal a řekl: „Dvacet jedna."
    Nora málem upustí vidličku do chili con carne. Bylo ji jasné, že je starší, ale ne že o tolik.
    „Jsi na vysoké?"
    „Ano," přikývl. „Dostal jsem stipendium na Harvard."
    Všichni obdivně zamručí. „To jsi asi chytrý." podotkne pan Sánchez.
    „No právě, že ne." usměje se na všechny Dylan a dodá: „To jen díky fotbalu."

...

Po večeři šla Tanya pomoct Lize s nádobím a pan Sánchez někam zmizel. Nora a Dylan spolu zůstali sami a vydali se na jeden z mnoha balkónů. Bylo kolem osmi večer a venku bylo pořád horko. Nora na sobě svou džínovou bundu neměla, ale i tak se potila.
    Dylan se opřel o kovové černé zábradlí . „Takže Nora?"
    Přikývla. „Takže ti je dvacet jedna a jsi z Hollywoodu a studuješ na Harvardu?"
    Přikývl a stáhl rty do úzké čárky.
    „Něco je špatně?" zeptala se ho a opřela se taky. Teď měla výhled na Long Beach. Lizin dům stojí totiž na kopci s krásným výhledem.
    „Vlastně jo," připustil.
    „A co?" zajímala se. „Co může být špatného na legálním pití alkoholu, Hollywoodu a Harvardu?"
    Pokrčil rameny, ale promluvil. „Nikdy se mi velká města nelíbila. A bydlím v Hollywoodu. Jako jasně, mohlo být hůř, ale Hollywood!" zaúpěl a Nora se pobaveně zasmála.
    „Proč Hollywood ne?"
    „Je daleko od takových městeček jako je Oakland."
    Nora si odfrkla. „Oakland je... není to nic extra. Věř mi."
    „Ale jsou tam extra holky."
    Nora zvedla jeden koutek rtů do úsměvu. „Zase to tvoje nabalování cizinky?"
    „Už vím, kde bydlí tvá teta, v jakém hotelu bydlíš ty, odkud jsi. A bacha, Kalifornie." při tom oslovení se Nora usmála úplně docela. „Vím i celé tvé jméno."
    Nora protočila očima. „A co ten Harvard?"
    „Dostal jsem se tam jen díky fotbalu." řekl a narovnal záda. Pořád se ale rukama držel za zábradlí. „Prostě mi to tam nesedí."
    „Přece neskončíš v polovině."
    Znovu pokrčil rameny. „Vlastně ne, ale mohl bych." řekne čímž zopakuje skoro přesně to, jak mu Nora odpověděla na to, jestli s Damonem chodí. Tu vážnou chvíli mezi nimi přeruší sám Dylan, když drcne do Nory bokem. Nora to nečekala a tak zavrávorá a skoro spadne. Dylan ji ale zachytí.
    „Zvládla bych to i sama." řekne, ale Dylan ji pořád nepostavil na nohy. „Držím se, můžeš mě pustit."
    A pak si Nora všimne, že Dylan pohledem pomalu zklouzne k jejím rtům. Noře zacukají koutky a Dylan se ji podívá znovu do očí.
    V tom se otevřou dveře. Dylan Noru pustí, ale ta se už nedržela a tak dopadne na bronzové kachličky, přičemž si málem zlomí podpatek. „Sakra, Dylane."
    „Promiň, Kalifornie." zasměje se ji - další vážná chvilka je pryč.
    „Nechci vás vyrušovat v pokusech o sebevraždu, ale prý jedete domů." řekne pan Sánchez ze dveří. Dylan pomůže Noře na nohy a ona po něm hodí zlý pohled, protože ji upustil.

...

Další den Noře neustále volá Damon, že dneska má volno a jestli nechce, aby za ní zajel. Odpoví mu, že nemá čas, protože musí jet s mámou podívat se po nějakých památkách. Místo toho je však domluvená s Dylanem. Řekl ji, že ji vyzvedne před hotelem v jednu odpoledne. Na obědě ji naštěstí neotravovala Liz, ale její mamka se pořád vyptávala na Dylana a mluvila o něm jako kdyby byl její modla. Noře bylo jasné, že když odtud přibližně za dva týdny odjede, tak ho už nikdy neuvidí. Snažila se namluvit si, že je to jen nějaký druh letního přátelství, které skončí tak, jak má a že jednou bude vyprávět o své hezké dovolené v Long Beach o klukovi z Hollywoodu, který byl o tři roky starší, než ona samotná.
    Přesně v jednu vylezla ven z hotelu, kde ji čekal Dylan. „Nasedni si, Kalifornie." řekl ji a rukou ukázal na svou motorku.
    „Na tohle nevlezu." řekla Nora. „Jsem pro každou srandu, ale tohle by mě zabilo."
    „To uvidíme." on na to.
    „Myslím to vážně, Dylane."
    „Já taky," usmál se na ni a hodil ji přilbu. „Hlavně ji neznič."
    Nora protočila očima v sloup, ale ani po pár dalších minutách přesvědčování ji nepřinutil si sendout. Dylan slezl z motorky a postavil ji na stojan. Přišel k Noře, zvedl ji do vzduchu, jak kdyby byla jen pírko, a posadil ji na motorku jako princeznu. Pak se dotkl jejího stehna. Bylo to trochu víš, než oba čekali, ale ani jeden v tom nepřestal, a roztáhl Noře nohy, aby na motorce seděla obkročmo. Pak si sedl před ní. Nora si upravila kraťasy a než si dala na vlasy přilbu, pročísla si je.
    „Ty mě zabiješ." řekla a objala ho ze zadu nejpevněji, co mohla.
    „Nebo ty mě, Kalifornie."