𝗖𝗔

VIII.

NÁSLEDUJÍCÍ DEN SE Nora rozhodla jet do Los Angeles. Měla tam jet autobusem, ale zaspala a tak nestíhala. Na hlavě měla ledabylý cop, ze kterého ji trčelo pár pramínků a řasenka se ji rozmazala kolem očí. I tak na sebe rychle hodila kraťasy a tílko a běžela z pokoje k výtahu, který ji dovezl do hlavního sálu. Proběhla v máminých žabkách po mramorové podlaze, až ke dveřím ven, za kterými stál Dylan.
„Kam spěcháš?" zeptal se a nabídl ji helmu.
„Na autobus," řekla a rychle se vydala po chodníku dál, aniž by Dylanovi řekla další slovo.
„Počkej!" zakřičel na ni, ale ona se rozběhla.
Nora se neotočila a běžela dál. Za běhu se koukla na čas na mobilu. Mělo ji to jet za dvě minuty a zastávku pořád neviděla. V tom uslyšela motorku a za vteřinu před ní prudce zastavil Dylan, až udělal na cestě smyk.
„Spěchám," řekla udýchaně a zastavila se.
„Kam jedeš?"
Snažila se popadnout dech. „Za Damonem."
Neviděla Dylanův obličej, ale myslela si, že to v něm nevyvolá žádné emoce. Jenže on se najednou odsunul z jejího zorného pole a odjel bez jediného dalšího slova. Nora neměla čas se nad tím nějak zabývat a tak se ještě jednou nadechla a běžela. Na zastávku ale doběhla, až když autobus odjížděl.
„To kvůli-" snažila se popadnout dech. „-tomu debilními motorkáři." řekla si sama pro sebe.
Sedla si na lavičku a znovu zaklela. Jak mám tohle vysvětlit Damonovi? ptala se sama sebe a koukla se na fotku, kterou ji ráno poslal. Byl na ní on s košíkem v ruce. K tomu napsal: mám jídlo a deku. Pochopila, proč zmínil i tu deku, ale věděla, že kdyby mu řekla, že ne, naštval by se. Nebylo to tak, že by ho Nora nedokázala odmítnout - dokázala by to i stokrát. Ale nechtěla, aby o něj přišla. Kolik kluků se snaží o holku čtyři roky a nevzdají to? Tak 1 z 10ti, pomyslela si.
V tom uslyšela zase motorku a sledovala ji, jak zastavuje u zastávky. Dylan z ní slezl, sundal si svou helmu a držel ji v ruce, když přicházel k Noře, ta už vstala a otevřela pusu, aby ho seřvala, jenže než stihla cokoliv říct, Dylan položil své rty k těm jejím. Ani nezaváhala. Polibek mu opětovala a on ji prudce chytil jednou rukou za pas. Přitáhl si ji k sobě a ona mu zajela svými dlaněmi do vlasů, kterých se už tak dlouho chtěla dotknout. Líbal ji prudce, divoce a náruživě a ona byla stejně dychtivá jako on. Když se jen na maličký okamžik od ní odtáhnul, aby se na ni podíval, Nora ho začala znovu líbat. Nebylo to jako líbat Damona, který byl něžný, pomalý s malými rty. Dylan měl plné rty a líbal ji i s jazykem, což se Damonovi příčilo a Noře líbilo. Tentokrát, když se od ni kousek odtáhl, Nora ho znovu nepolíbila, poznala totiž, že ji chce něco říct.
Dylan pevně zavřel oči a cítila, jak se mu napjala záda. Byl pro ni skvělý pocit ho držet, kde chtěla. „Nejezdi za ním, Kalifornie." zaprosil.
Nora ho pohladila podél páteře. „Dylane-"
„Prosím."
Nora se mu zpříma podívala do očí a věděla, že mu neodolá - jak by taky mohla. Pořádně si prohlédla jeho blankytné oči, které připomínaly bezmráčkovou oblohu nad nimi.
„No tak, Kalifornie." skoro až fňukal.
Nora se nepatrně usmála. „Nepojedu," slíbila mu.
Dylan se na ni překvapeně podíval, ale nic dalšího nechtěl slyšet, protože se bál, že změní názor a tak ji políbil ještě jednou. Stejně divoce a ona mu stejně hladově polibek opětovala.

...

Odpoledne, které měla strávit s Damonem na dece, strávila s Dylanem na molu, kde se viděli poprvé. Právě spolu seděli na lavičce a jedli zmrzlinu. Nora se o něj opírala a on ji ujídal z jejího kornoutku. Racci kolem nich poletovali a se zájmem si prohlíželi jídlo, které měli.
„Víš, že bych tě tak neodpálkovala, kdyby ses zachoval jako John a skočil bys mi pro tu žabku?"
Dylan se zasmál. „Kdyby ti tam spadla kabelka, skočil bych tam." řekl a drcl jí do boty, kterou měla Nora na noze. „Ale ty sis našla náhradu za ztracený střevíček."
Nora se na něj ohromeně zadívala. „Tys viděl Milý Johne?" podivila se.
Dylan na ni mrkl. „I zápisník jendé lásky."
„Panebože!" vyjekla. „Ty se mi snad zdáš."
„Ale nebylo to dobrovolně - mám sestru v pubertě."
Nora se na něj zamračila. „Teď jsi mi zničil mou představu o dokonalém klukovi."
„Musím si zachovat mužskou hrdost." pokrčil pobaveně rameny a pak se naklonil k jejímu uchu. „I tak jsem dokonalý."
Nora se mu zasmála. „To určitě,"
Dylan se na ni zazubil. „Tos mi řekla taky tady."
„Ty máš ale paměť."
Pokrčil rameny a obejmul ji svou pravou paží.

...

Celou noc se nora převalovala v posteli a myslela na Dylana, zatímco ji Damon bombardoval zprávami. Po té, co ji ujel autobus a políbil ji Dylan, napsala Damonovi strohou smsku, že nepřijede. Ani neřekla jaký k tomu má důvod a celou noc ho ignorovala dál, protože nevěděla, co mu má říct.
S Dylanem nechodila. Jen se jednou políbili a Dylan ji prosil, aby neodjížděla za klukem, který ji měl v plánu ojet. To přece nic neznamenalo. Nemohlo to nic znamenat, protože kdyby to nevyšlo, Noře bylo jasné, že by z toho byla opravdu nešťastná. Nechápala, jak pro ni ten polibek mohl tak moc znamenat. Vžyť se líbala už s tolika kluky. Dokonce i Damonovi řekla, že ho miluje, tak jak pro ni jedna pusa (fajn - jedna dlouhá, dychtivá, divoká, vášnivá pusa s jazykem) mohla rozbušit srdce?
Nora vstala z postele a proklouzla z apartmá ven, tak, aby svou mamku nevzbudila. V pyžamu nastoupila do výtahu a odejla do hlavního sálu. V tiché prosvětlené místnosti, kde byla jen jedna starší paní, co usínala za monitorem, prosvištěla ven a vzala do rukou telefon. Dylan to zvedl po druhém zvonění.
„Hoří, Kalifornie?" zakřičel Dylan. Nora slyšela hudbu a jekot. Někoho, kdo volal jeho jméno. Byl to holčičí hlas a Nora zachytila v sobě kousek žárlivosti.
Nora se zašklebila. „Kdybych řekla, že jo, stavil by ses pro mě?"
„Až na konec světa."
„Tak hoří." ona na to.
Dylan se zasmál. „Už jedu!" řekl vesele.
„Počkej, počkej, počkej!" zavolala Nora rychle. „Pil jsi?"
„Až se sem vrátíme, budu pít." řekl a zavěsil.
Nora rozběhla zpátky do hotelu, potichu se prosmýkla kolem pokoje její matky. Převlékla se do kraťasů a tílka a namalovala se. Vyběhla ven z hotelu ve chvíli, kdy Dylanova motorka zastavovala u chodníku. Automaticky ji podal helmu. Nora si ji vzala, sedla si za něj, objala ho ze zadu a opřela se o něj hlavou. Když rychle proplouvali nočním životem Long Beach, přemýšlela nad tím, jak krásně voní - jako máta a hašlerky a slivovice.