𝗖𝗔

III.

LIZA VZALA NORU a Tanyu na oběd do restaurace, kde se dělají prý vynikající mexická jídla. V Los Angeles je totiž spousta Mexičanů a taky je vidíte skoro všude. Noře nikdy mexická jídla nevadila a tamales si dala ráda. Její mamka chvíli ohrnovala nos, ale když okusila kousek Nořiného jídla, objednala si taky. Liza si objednala fajitas, což předtím Nora ani Tanya nikdy neviděly.
„V jakém zapadákově to bydlíte? Vy jste to vážně nikdy neměly? Fajitas je vynikající. Je to nakrájené smažené maso s cibulí a paprikou. Vy-ni-ka-jí-cí." zdůraznila a Nora protočila očima v sloup. Tanya se raději nevyjadřovala, ale Nora na ni poznala, že si myslí, že to Liza moc přehání. „Zítra si zajdeme ještě do jedné restaurace. Nebo bychom tam mohly jít na večeři. Udělat si dámskou párty s enchiladou." Nora se na svou mamku tázavě podívala a ta pokrčila rameny. „Vy nevíte, co to je enchilada?" podivila se ohromeně. „To jsou plněné tortily v pálivé omáč-"
„Zajdu si na záchod." řekla rychle Nora, aby nemusela už dále poslouchat Liziné kecy. Mamka se na ni prosebně podívala, aby neodcházela, a proto Nora řekla: „Hned jsem zpátky." pak vstala a místo, aby šla na záchod vyšla z restaurace ven. Měly stůl až v zadu za rohem, takže si Liz ani Tanya nemohly všimnout, že Nora odešla ven.
V kabelce měla pár bankovek a tak se rozhodla, že se projde a koupí si na oběd něco jiného, protože až se tam vrátí, nesedne si zpátky k Liz a jejím kecům o tom, že neznají mexická jídla. Noře Liz připadala ze začátku sympatická a veselá a celkově v pohodě, ale když s ní nedokázala strávit ani jendo jídlo, připadala ji otravná a ji se začalo Long Beach znechucovat, což nechtěla dopustit. Včera s Liz měly večeři a dneska oběd a pokud s nimi chce být Liz i dnes večer, tak půjdou do McDonaldu, jen proto, aby viděla Lizin pohoršený výraz.
Na rohu si Nora všimla stánku s hot dogy a tak se vydala k němu. Stoupla si do řady a zkontrolovala si mobil. Dvě zmeškaná volání od Damona a jedna zpráva, kde se ji ptal, proč mu sakra nezvedá telefon. Rychle mu odepsala a už byla na řadě. Koukla se na člověka, který prodával hot dogy a nepřítomně řekla: „Prosím, jeden s kečupem."
Kluk prudce zvedl hlavu a zářivě se usmál. Nora ho ze začátku nepoznala kvůli červené šiltovky s logem pojízdného stánku s hot dogy, ale pak ji hned došlo, kdo to je.
„Á, silná, nezávislá feministka." řekl pobaveně a pak se koukl přes stánek na Nořiné nohy. „Nový boty?"
Nora protočila očima. „Od mamky. Dáš mi to jídlo, prosím tě?"
Dylan se na ni usmál a po chvilce ji podal hot dog s kečupem. „Už mi řekneš, jak se jmenuješ?"
Podala mu peníze. „Měj se, Dylane." řekla mu potěšeně a vydala se pryč.
Nora zase pohupovala boky a i když se měla vydat jiným směrem - ke své mamce -, tak šla úplně jinudy. Nevěděla, že Dylan okamžitě vzbudil muže, který se s ním měl vystřídat a šiltovku i s košilí nechal na zemi u stánku. Rychle se k ní rozběhl jen v tílku, plavkách a žabkách. Zastavil se hned vedle ní a Nora vyjekla.
„A zase se vidíme." řekl s úsměvem a hnědé vlasy mu spadly do čela.
Nora schovala potěšený úsměv za úšklebek. „Jsi neodraditelný."
„To protože jsi neodolatelná."
Nora se zasmála. „Normálně balíš cizinky?"
„Normálně jsi tak sarkastická?"
Nora se tentokrát opravdu usmála, protože v jeho hlase poznala, že mu to nevadí. „Jo,"
„Odpověděla sis." řekl hravě.

...

Nora s Dylanem došli k mexické restauraci zrovna ve chvíli, kdy ze dveří odcházela její mamka a Liz. Nora se zarazila a stejně tak Tanya. Dylan nechápal celou situaci, ale nějak podvědomě přišel na to, že se musí chovat zdvořile a slušně. Jediná Liz byla nadšená až tak, že vypískla.
„Já věděla, že pořád mizí za nějakým klukem. I když to není Mexičan..." postěžovala si. Liz má v rodině sice nádech mexického kořene, ale s ní to nemá vůbec, co dělat a tak si to vykompenzovává tím, že jí mexická jídla, vzala si mexičana a pracuje s mexičany v mexické restauraci s mexickým jídlem.
„Ale nikdy nepohrdnu quesadillou nebo tequilou." řekl s úsměvem Dylan, aby Liz pochopila, že to byl jen vtip, přestože mi něco říkalo, že to žádný žert nebyl. „Jmenuju se Dylan Bailey." Představil se celým jménem.
Liza mu jako první podala ruku, zamtíco Tanya si zvědavě toho neznámého kluka prohlížela. „Já jsem Elizabeth Sánchez, ale říkej mi Liz. Jsem něco jako teta N-"
„A tohle je moje mamka." skočila Nora Liz do řeči.
„Dobrý den," řekl ji Dylan a její mamka mu podala ruku. Brzdili trochu východ z restaurace, ale Noře to nevadilo. Dneska už to bylo po druhé, kde někde sdržovala - poprvé u toho stánku v řadě.
„Tanya Evansová." představila se Nořina mamka s plachým úsměvem.
„Chtěli jsme ti zabalit tamales sebou, ale tvá mamka řekla, že asi nebudeš mít hlad..." řekla Liz.
Nora přikývla. „Už jsem jedla."
Tanya se zvědavě podívala z Dylana na Noru.
„Tak už běžte." popohnala je Liz. „My si s Tanyou zajdeme nakoupit suroviny na burrito."
„Burrito?" zeptal se Dylan mlsně.
Liz se rozzářila. „Konečně někdo, kdo vítá mexickou kuchyni! Měl bys dneska s námi povečeřet."
Tanya se zatvářila překvapeně a Nora se zarazila. Než stačil Dylan cokoliv říct, řekla: „Ne, ne, ne. To je v pohodě, teto Liz. Dneska musí Dylan stejně to... no..."
„Musím jet dneska domů tátovi pomoct." řekl omluvě Dylan a Tanya si s Norou značně oddechly.
Liz se zamračila. „Ale příště určitě, ano?"
„Ano, madam." řekl potěšeně a pak se Nořiná mamka s Liz bez dalšího slova otočily a šly pryč. Do pár minut Noře přišla smska, v kolik má přijít na večeři.

...

Nora seděla na písku a vedle ní byl Dylan Bailey, který se z ná snažil vymanit pokračování jejího jména.
„Nadya?"
„Ne," usmála se potěšně.
„Naomi? Natalie?"
Zakývala hlavou.
„Natasha?"
„Ne,"
„Nicole nebo Nina?" ptal se čím dál více netrpělivě a Nora si to užívala.
„Ne a ne,"
„Nancy nebo Nyah?"
„Ne," ona na to.
„Holko na písmeno N, prozraď mi své jméno." zaúpěl zoufale. „Ty víš i mé příjmení."
Nora si lehla do písku, i když ho bude mít ve vlasech. Uhladila si šaty a zapřemýšlela, co by mu tak asi řekla. „Tak ti taky řeknu něco a ty mi to říkat nemusíš."
„Tak jo," souhlasil.
„A co bys chtěl vědět kromě jména?" usmála se na něj a on se posadil tak, aby ji pomalu zacházející slunko nesvítilo do očí.
„Odkud jsi?" zeptal se a Nora hned věděla, jak otázku obejít.
Zářivě se na něj usmála a sedla si. Naklonila se k němu a pošeptala: „Z Kalifornie." Pak se odtáhla a on zase zaúpěl.
„To jako vážně?" zahřměl pobaveně a frustrovaně zároveň. „To není fér, Kalifornie."
Zasmála se mu. „Měl ses zeptat na něco jiného." vyplázla na něj jazyk jako kdyby byli malé děti a on ji šťouchl do boku. Nora se po něm ohnala, protože ji to zalechtalo a Dylan si toho samozřejmě všiml. Začal ji šimrat a ona se bránit, ale byl silnější a když se postavila a bežela pryč, zjistila, že je i rychlejší. Dohnal ji, ze zadu ji popadl a lechtal ji tak dlouho, dokud pobaveně, udýchaně nevykřikla: „Jsem z Oaklandu!"