𝗖𝗔

IV.

NORA SI NEMOHLA nevšimnout, jak na ni její mamka kouká. Kdykoliv kolem ní Nora prošla s telefonem a úsměvem na tváři, dívala se na ni Tanya podezíravě. Kdykoliv se chtěla jít ráno nebo k večeru Nora projít po pláži, dívala se na ni Tanya podezíravě. Pravda byla, ale taková, že uběhly čtyři dny a za ty čtyři dny Nora Dylana nepotkala. Chodila dokonce i se svou mámou a Liz večer ven, místo, aby ležela ve své posteli a FiceTimeovala si s Damonem. Chtěla Dylana potkat, protože i když se vůbec neznali, padli si do oka a mohli z nich být dobří kamarádi. Nora mu klidně napsat mohla - znala jeho celé jméno a věděla, jak vypadá, takže Facebook všechno jistil, ale pořád mezi nimi byla ta hra „hádej, jak se jmenuju". Po zbytek týdne to vzdala a jezdila se svou mamkou po památkách. Několikrát s nimi šla i Liz, která vždycky nějakou zábavu okořenila. Párkrát tím, že sebou vzala svého muže, kterému všichni museli říkat Sánchez. Mexičana, který by byl na svou vlast více hrdý, než pan Sánchez, neznám.
Dneska se šly opalovat na pláž, protože Liz si neustále stěžovala, jak moc vypadá nemexicky, což tak vypadat bude vždy. Tanya byla ale za slunce taky ráda a Nora potaji zpod svých slunečních brýlí koukala po okolí, jestli nevidí Dylana. A neviděla ho.
V tom ji zazvonil mobil, kde vyskočilo Damonovo jméno. Okamžitě to zvedla. „Ahoj," pozdravila ho nadšeně.
„To je Dylan?" zeptala se nahlas teta Liz a Nora ji spražila pohledem.
„Kdo je Dylan?" ozvalo se z telefonu.
Nora si povzdychla. „Počkej chvíli," řekla do mobilu a vstala ze svého ručníku, na kterém ležela. „Zajdu na molo koupit pití, chcete něco?"
„Něco mexického." řekla ji Liz. Jo, pomyslela si Nora, tequilu ti donesu, tetičko.
Její mamka se překulila na bok. „Donesla bys mi vychlazenou colu, zlatíčko?"
Nora přikývla.
„A s kým si voláš?"
„Volá mi Damon. Zajdu pro to pití. Hned jsem zpátky." řekla jim a když odcházela k molu, uslyšela Liz, jak říká: „Když tohle řekla minule, objevil se s ní kluk."
Nora a Damon si spolu normálně povídali a když došla k molu, uvědomila si, že byla hloupost jít bosa, protože dřevo neskutečně moc hřálo.
„Kurva," sykla. „Pálí to. Asi si budu muset zajít zpátky pro boty."
„Noro?" ozvalo se z telefonu.
„Jo?" zeptala se Damona a pokusila se stát na dřevě. „Odkdy dřevo, tak moc pálí, proboha?" zamumlala si sama pro sebe a nakonec udělala několik kroků po dřevěném molu, než se ozval z telefonu zase Damonův hlas.
„Kdo je Dylan?"
Noru napadlo, že by mohla říct, že si teta Liz spletla jeho jméno. Že pořád mluví jen o něm a že tetička je stará a nahluchlá. Ale přece jenom se mezi ní a Dylanem nic nestalo a navíc se už ani neviděli a asi ani neuvidí. Jenže to by nebyla Nora. „Alé," prohodila jakože nic. „Jeden kluk z pláže." řekla, aby ho podusila v žárlivosti, protože věděla, že žárlit určitě bude - přece je citlivý a zamilovaný.
„Vy jste na pláži?"
„Vždyť jsem v Long Beach."
„Jo," polkl a Nora se potěšeně zašklebila. „Ale ty tam jsi s klukama?"
Nora se okolo podívala, zatímco pomalu kráčela po rozehřátém molu. „Není to ostrov Lesbos, Damone. Jsou tady i kluci."
„Proč nepřijedeš?" zeptal se rychle.
Nora protočila očima v sloup. „Nemám auto, to za prvé. Za druhé nemám řidičák. Autobusem nepojedu a pěšky taky nepůjdu, takže jestli mě chceš vidět, tak přijeď ty a nebudu se muset zaobírat jinými kluky."
„Tak," řekl pomalu - snažil se uklidnit. Do jeho testosteronu se totiž začalo vtírat naštvání. „Já přijedu." řekl a Nora se zastavila tak rychle, že málem zakopla.
„Cože?"
„Aby ses nemusela zaobírat jinými kluky."
Nora se potěšeně usmála a v duchu zadoufala, že až tady Damon bude, tak se objeví i Dylan. Věděla, že Dylan žárlit nebude, i když by to bylo hezké od kluka, který je úplně na jiném žebříčku. Ale chtěla, aby Dylan věděl, že má i jiné přátelé a nechodí se koupat k moři jen s ženami v krizi středního věku.
„Kdy?"
„Cesta trvá půl hodiny..."
„Počkej," řekla překvapeně. „Ty chceš přijet teď? Dnes?" podivila se.
„Jo,"
To vážně musím začít o jiném klukovi, abych přiměla svého nejlepšího kamaráda za mnou přijet? „Tak jo," odvětila mu. „Kde si dáme sraz?" zeptala se ho. „Nějaký záchytný bod?"
„Tam, kde jsi ubytovaná." řekl a než stačila cokoliv namítnout, zavěsil.
Damon už na ni spustu věcí zkoušel, ale Nora se nikdy nenechala. Líbilo se ji, jak se Damon snaží a jak pro ni dělá první a poslední. Připadal ji sladký a roztomilý, ale že by... ji nějak fyzicky přitahoval - to ne. A věděla, že jestli mu i dneska řekne ne, tak se nasere a odjede si zpátky do Los Angeles a už za ní asi vůbec nepřijede. Na rozlučáku, když mu Nora zase nedala, ji totiž řekl tohle: „Čtyři roky se o tebe snažím a mám z toho hovno. Jen nějakou blbou pusu na dobrou noc." Nora mu na to řekla, že mu nemusí dávat ani tu pusu a on to vzal zpátky a do rána byli usmíření. Možná tím, že když Nora šla nahoru pro ty peřiny a řekla Damonovi, že ho miluje, tak to moc přepískla a teď se ji to vymstí.
Karma je svině, pomyslela si a stoupla si do fronty na pití. Jenže když už byla skoro na řadě, došlo ji, že nemá u sebe peníze. Když odcházela, vzala si sebou jen Damona na mobilu a objednávky bez peněz.
„Sakra," zamumlala si a došlo ji, že se bude muset vrátit. Otočila se, aby vyšla zpod stříšky budky, která prodává limonády a rychlé občerstvení, když v tom za sebou spatřila Dylana. Koukla na něj a on se na ni usmál.
„Čekal jsem, kdy si mě všimneš."
„Nevšimla bych si, kdybych si nezapomněla prachy." řekla a vyšla z řady.
Byla naštvaná na sebe, na Damona a i na Dylana. Na sebe, protože věci jako „miluju tě" se neříkají jen tak a i když by to dávno měla vědět, je jen neponaučitelná - a i tak to udělá zase. Na Damona, protože ji občas přišlo, že má v sobě zakódované jen to, že ji musí ohnout a na Dylana, protože se ji nejspíše vyhýbal. Je to blbost, ale můj vztek se potřeboval vybít.
Dylan šel za ní. „Co jsem ti udělal?" zeptal se ji překvapeně.
„Ty nic." povzdychla si. „Jen mě dneska všechno štve."
Dylan do ní drcnul bokem. „Například co?"
Nora se na něj tázavě podívala a on ji pobídnul k tomu, aby promluvila. Neměla tady Arianu, aby ji to mohla říct a tak se rozhodla svěřit cizinci. U něj nemá, co ztratit, tak co. „Moje tetička Liz neustále mluví o Mexičanech a o tom, že vždycky věděla, že k nim patří. Že to má v krvy a podpobný sračky. Pak sem jede Damon jen aby... se mě mohl dotýkat a... tak."
„A tak?"
„A taky ty." připustila a v hlavě si neustále říkala: nemáš, co ztratit, holka.
„Já proč já?" zeptal se a Nora místo odpovědi sykla bolestí. „Co je?"
Nora začala skákat na jedné noze. „Kurva. Ty hřebíky pálí ještě více než to dřevo. To dřevo mě taky sere. Je úplně dementní."
„Co kdybys přestala nadávat a sedla si?"
Nora dohopskala k zábradlí a koukla se na svou nohu. „Zapomněla jsem peníze, musím pro ně zajít a pak jít za tím debilním Damonem."
„Damon je tvůj kluk?"
Podívala se Dylanovi do obličeje, aby z něj něco vyčetla, ale pochopila, že ho to vlastně nezajímá. „Vlastně ani ne, ale mohl by být."
„Došlápneš na to?"
„Jo, to jo. Nic mi není. Jen to pálí." postěžovala si a připadala si hned hloupě, protože to bylo jako slyšet Liz.
Dylan ji zničehonic chytil do náruče. „Tak pojď, Kalifornie."