Voják

Kapitola 02

Vlastně to začalo o trochu dřív. Levi dělal na těžkém případu. Nikdy o práci nemluvil, ale bylo vidět, že ho to opravdu trápí. 

Byl ale pátek večer a soud byl nejdřív za týden. Přitáhl jsem si k sobě Leviho, když si šel pro čaj.

" Dneska už tě nepustím." zamumlal jsem do jeho krku. Stále tak hezky voněl, cize. Byl jsem rád, že ani po tolika letech se ho ta vůně nepustila. 

" Erene... musím pracovat, jdi si lehnout." stále se mnou jednal jako s děckem. A to mi už ruply nervy. Celý týden mě odmítal a ignoroval. 

" Tak to teda ne." vzal jsem ho do náruče. " Ty jdeš hezky se mnou do postele. Musíš se vyspat." chtěl mi odporovat, že má práci a tak. 

" Levi, žádný případ na světě není tak důležitý, aby ses nemohl prospat. Navíc máš svoje povinnosti i jinde." 

Přestal se zmítat a nechal se odnést do postele. Tak se mi líbil víc.

O necelou hodinu později, kdy jsme už byli oba osprchovaní a leželi v posteli jsem si ho k sobě přitáhl. 

" Mám na tebe otázku..." začal jsem opatrně. Od chvíle, co Armin začal zkoumat titány, nedal se zarazit. Stále se mě na něco vyptával a nasazoval mi brouky do hlavy.

" Nepovím ti, co jsem koupil Hanji k vánocům. ž s tím je opravdu otravná." zabručel. A já se zasmál. Levi uměl uvolnit situaci. 

" Na to jsem se tě zeptat nechtěl." vrtěl jsem se smíchem hlavou. Ale v duchu jsem se modlil, aby nevyletěl hned. Čekal. Čekal co ze mě vyleze. Zhluboka jsem se nadechl. 

" Byl jsi předtím... než jsi přišel sem..." okamžitě jsem zpozoroval jak se mu oči zúžili. Už se zlobil. Polknul jsem. Musel jsem chvilku zápasit s nutkáním zeptat se raději na nějakou hloupost okolo bytu, jako vždy předtím. Zatnul jsem nehty do dlaní. Jsem chlap, tohle zvládnu. Další nádech. " Než jsi sem přišel... byl jsi někdo významný? V tom světě..." naznačil jsem a čekal na odpověď. 

" Neodpovím ti, protože kdyby ano, musel bych lhát." odpověděl poněkud strojeně. To mě dostalo. Okamžitě nasadil ledovou masku a zamaskoval mi tak možnost dokopat ho k určitější odpovědi. " Myslím, že jsme se domluvili, že se o tom nikdy nebudeme bavit." zakryl se a otočil se ke mě zády. " Dobrou noc. " 

Druhý den jsem Arminovi sklesle oznámil Leviho odpověď.

" Co sakra myslel tím, že by musel lhát?" čertil se Armin. " Vždyť jste spolu už pět let! To tě neštve, že nevíš nic o jeho minulosti?"Tehdy jsem udělal chybu a nechal se do toho zatáhnout. 

Od té doby jsem poprvé narušil Leviho soukromí. Věděl jsem, kde měl schované věci ve kterých přišel. Vojenská uniforma se znakem křídel, zelený plášť se znakem křídel...a také to zvláštní zařízení. S nelibostí jsem si všiml, že ho Levi opět zprovoznil, doplnil čepele a celkově si dal záležet, aby na to nesedal jen prach. 

Sem tam se Levimu zdávaly noční můry. Často s sebou trhal, ale nikdy nemluvil, ani ráno mi to nechtěl říct. 

Netušil jsem o čem se mu zdává, ale tušil jsem, jak to vyvolat. Bylo to ode mě trochu podlé... jenže našel jsem jen staré věci. Bez vodítka. I když... na dvě skříně, pod postroji a pláštěm bylo několik odznaků z uniforem, všechny vytržené z uniforem, jako byla ta Leviho a všechny se jmény. Tehdy mi to došlo. Levi o tom nechtěl mluvit, protože tam ztratil vše na čem mu záleželo.  Přišel jsem si jako idiot. To jsem mu musel po pěti letech důvěry prohrabat věci, abych zjistil, že prostě nechce aby se mu někdo vrtal v ranách? Klesnul jsem opravdu hluboko.