Voják

Kapitola 04

Prozatím jsme se je rozhodli sledovat. Dokud jsme byli blízko města, mohl by nás Levi snadno poslat nazpět. A myslím, že byly chvíle, kdy bych ho okamžitě uposlechnul. A pak tu byly chvíle, kdy jsem věřil, že bych mu vzdoroval.  

Tři dny jsme je následovali. Plížili se za nimi, sledovali je skrz kamery. A doufali, že s náš nevšimli. 

" Měli byste už konečně vylézt, nemám na vás nervy." hodil naším směrem jednou Levi kámen a zasáhl Armina přímo do čela. 

Tolik asi k naší schopnosti ukrýt se.
" nebýt Mikasi, asi by vás tři něco zabilo první noc." smála se Hanji. " Na druhou stranu, Levi snad prvně v noci hlídal. "
Viděl jsem v Leviho očích nesouhlas. Chtěl mě poslat zpět, ale museli bysme se všichni vracet... a to už nemohli, zůstali by tam navždy.
" Měli byste se vrátit." zavrtěl hlavou než vyskočil na koně. Ale jen jsme zavrtěli hlavami na nesouhlas.
Rozhodně jsme se nehodlali vracet.
Nakonec mi nabídl, abych si přisedl k němu. Hanji vzala Mikasu a Armin jel s Jeanem.
Vyrazili jsme.
" Cesta potrvá tři až čtyři dny. Zkusíme se vyhnout titánům, nemáme tu moc zásob a tři z nás nemají zbraně. Prioritou je dostat se k hradbě bez větší úhony. Měl by ses vrátit dokud je tu ta možnost." nenechal se Levi přehádat.

" Pokud si pamatuju v dobrém i ve zlém." založil jsem si ruce na hrudi. Opravdu mě s tímhle přístupem štval. 

" Vaše zákony skončili s hranicí města. Já mám zodpovědnost za tyhle spratky, ty můžeš svobodně žít svůj život." pokrčil rameny. Poznal jsem, že ho to bolí. Hluboko v očích za tou ledovou maskou, jakou zde nosil, měl ukrytou velkou bolest. 

" Zákony možná ano... ale jak jsem řekl, v dobrém i ve zlém." nehodlal jsem se ho vzdát.

Viděl jsem jak si rezignovaně povzdechl. Vyhrál jsem. 

S úsměvem jsem si vzpomněl na den kdy jsem ho požádal o ruku. Myslím, že mě tehdy chtěl zaškrtit. Usmál jsem se.

Levi si mě posadil k sobě na koně. Vděčně jsem se na něj natiskl se záminkou, že se bojím spadnout z koně. 

" Pamatuješ na svatbu?" zamumlal jsem tak, aby mě slyšel jen on. 

" hmmm..." odpověděl mi jen zabručením. Dělával to tak, když nechtěl abych věděl, co si o tom myslí.

Já ten den viděl jasně v barvách. Byl jsem od rána hrozně nervózní. Přeci jen, Levi se k přípravám vyjadřoval jen sporadicky a většinu nechal na Hanji. Ani jsem netušil jestli Levi umí tančit, nebo jak vypadá jeho úsměv. Co jsem věděl, bylo, že ho miluju. A taky, že mám nejhezčího manžela. I když se neusmíval. 

Bál jsem se. A tehdy porušil naše pravidla. Prostě za mnou přišel a objal mě. Nějak věděl, že to potřebuju. 

" Klid ano? Nejde přece o rituální vraždu, je to jen stvrzení něčeho, co dávno víme, ano?" ta věta mi navždy utkvěla v hlavě. 

Z romantických myšlenek mě vytrhl výkřik. 

" Titán!"

Zůstal jsem oněměle zírat na vysoké monstrum, které se k nám řítilo neuvěřitelnou rychlostí. 

" Erene okamžitě mě pusť." zavrčel na mě Levi a já ho vyděšeně poslechl. Věřil jsem, že jen potřebuje lépe manévrovat s koněm, ale to jsem se spletl. 

Levi pomocí té podivné soustavy vystřelil do vzduchu a mě zanechal samotného na koni uhánějícího společně s ostatními hluboko do lesa.

Titán šíleně zařval než se skácel k zemi a Levi opět dosedl do sedla.