Voják

Kapitola 07

Už tři zatracený roky jsem neviděl svého manžela. 

Ani si neumíte představit jak moc z kopce to se mnou šlo. Jako policista jsem začal být brutálnější k zatýkaným. Stal jsem se největším tvrďákem na stanici a bylo mi to fuk. Moje štěstí bylo někde tam venku a šlo mu o život. Jak rád bych byl s ním... ale nemohl jsem. Ani jsem netušil, kde je, nebo jak se k němu dostat. zařízení na monitorování známek života se vybilo po roce. Jediné, co mi zbývalo byla víra. 

Nedopočítal bych se nocí plných zoufalství, ani falešné naděje, kterou jsem si dodával pokaždé, když se městem prohnal drb, že někdo nový přijel do města. 

" Máte právo nevypovídat." složil jsem jednoho šmejda jedinou ranou k zemi. Byl to kříženec kočky a člověka. Vykrádal tu obchody a celkem ve velkém otravoval společnost. 

" To je policejní brutalita, budu si stěžovat." vzlykl když jsem mu utáhl pouta. 

" Klidně můžeš." mrskl jsem s ním za mříže. Nevšímal jsem si jeho protestů. 

" Rád vidím, že se nenecháte jen tak zastrašit pane Jeagre..." 

" CO jste zač?" nedůvěřivě jsme si prohlédl muže, který přišel na stanici. Měl na sobě za několik set dolarů a úsměv miliardáře.

" Omlouvám se, jmenuji se Parkins, Váš manžel mě před třemi lety zastupoval u soudu. " mluvil uhlazeným hlasem člověka co je za vodou. " A než se zeptáte, mám pro Vás nabídku..." 

"Úplatky neberu." založil jsem si ruce na hrudi. 

" Nemám ani důvod Vám je dávat." rozesmál se. " Omlouvám se, ne... úplatky nenesu... nesu nabídku. Pracuji pro vládu a dáváme dohromady tým, který by šel vstříc ostatním zbytkům lidské civilizace. Vzhledem k tomu, kdo je Vaším manželem, rádi bychom abyste byl v týmu... a potencionálně přivedl svého manžela nazpět do města, spolu s vědkyní Hanji Zoe. Příjmáte?"podal mi složku, ale já odpověď znal hned. 

"Kdy se vyráží?" 

" Za dva dny."

***

Byl jsme celý nervózní... Já, Armin, Mikasa a pět dalších členů policejního sboru jsme se chystali do cizího světa plného vražedných nepřátel, bez znalostí boje s nimi, bez informací o lidech a místech, kam se chystáme jet. 

Na druhou stranu... bude tam Levi a kde je Levi, ta, je dobře. Už bych ani nespočítal kolik nocí jsem snil o tom, že za ním pojedu, kolikrát jsem dával žádost a snažil se někoho přesvědčit k tomuhle kroku a zničeho nic za mnou přišli sami. Dali nám vybavení, mapy, maskovací zařízení a vrtulníky. 

" Naším hlavním cílem a úkolem je lokalizovat Levi Jeagra a Hanji Zoe. Poté je dostat nazpět do města. Nehrajte si nikdo na hrdiny. Poté zahájíme mírová jednání, ne dřív ne později. Rozumíme všichni?" náš velitel byl hovado... ale alespoň uměl podat fakta rychle a stručně. 

Vrtulníky se zvedly ze země a vydaly se vstříc neznámu. 

Krajina pod námi byla neuvěřitelná. Sem tam jsme zahlédly titány, ale byli moc dole. Byli jsme jako ptáci. 

A pak se před námi po několika hodinách začaly objevovat hradby. Byly obrovské! 

Za prvními hradbami, které jsme minuli, byli titáni. Zděšeně jsme polkl při pohledu na poničené město, které jsme míjeli. Dlouhé lány byly plné titánů. V dálce se už rýsovaly druhé hradby. Míjeli jsme hrady s vyvěšenou vlajkou dvou překřížených křídel. Levi měl stejný znak na uniformě. Některé byly v obležení titánů, jiné poničené. 

A mezi titány byly tanky. Poničené bojové stroje. Některé se pomalu pohybovali, jiné stály u cesty jako zapomenuté zmínky. 

" Co se tady sakra stalo?" všechny na sobě měly neznámý znak. Už z dálky bylo vidět, že původní malba na druhých hradbách byla překrytá neznámou látkou. 

" Přistaneme v lesích..." rozhodl velitel a nechal helikoptéry zamaskovat. " Dobře... před několika dny jsme zachytili signál, který šel blízko odtud z monitoru životních funkcí. Podle toho, co jsme viděli cestou se tu stalo něco dost hnusného, buďte opatrní. "

Nechal nás prohledat okolí a mě spolu s Arminem a Mikasou vyslal do města na předběžný průzkum. Ve městě kam jsme došli jsme potkávali většinu lidí s páskami na rukávech. Jako kdyby označovali, co jsou zač. 

Na jednom ze sloupů jsem spatřil dost nepovedenou kresbu svého manžela jako hledané osoby. Strhl jsme ten plakát a nedokázal uvěřit vlastním očím. 

Za prvé... namalovali ho naprosto špatně. Levi se mračí mnohem hůř, tady to vypadalo jako nějaká komická karikatura... za druhé odkdy má Levi skoro dva metry? To ho nikdy neviděli naživo nebo co? A za třetí to, co mu nakreslili místo účesu by se stěží dalo považovat za něj, kdyby tam nepsali jeho jméno, tak bych ho ani nepoznal. A ještě to jméno psali špatně. Nebyl Ackerman... ale byl Jeager... už osm let!

" Tak podle tohohle popisu ho v životě nenajdou." odfrknul jsem si a schoval si to. I když to bylo na nic, byla to zmínka o něm. 

Ja jsme procházeli město, víc a víc byly vidět hlídky, které si nás zle měřili. Vnitřně jsme se otřásl. někdo zdejší dobyl a dost odporně s nimi nakládal. Soudě dle veřejných popravišť  jim nestáli zdejší ani za to, aby smyli krev. 

Mlčky jsme procházeli městem a zapojili se do davu, který mířil na jedno z náměstí. 

" Všichni už se vzdali! Notak kapitáne... Vy a Vaše speciální jednotka jste jediní, kdo se stále drží! Vím, že tu jste." Na popravišti klečela mladá žena. " Tady Nifa by jistě ocenila, kdyby ji její nadřízený zachránil." poškleboval se vousatý chlapík s brýlemi. " Kapitáne... nenuťte mě proměňovat se..." Nespokojeně mlaskl a přešel dopředu. Byl to jen malý moment, kdy se snesla z jedné z budov Hanji, naznačila všem ať jsou ticho a vytáhla Nifu někam do budovy. 

" Tak se proměň jestli máš koule bojovat s nejsilnějším mužem lidstva!" na straše protějšího domu stál jeden z Leviho jednotky... Jean myslím. Na hlavě měl paruku. I na dálku jsem viděl, že na Leviho je moc vysoký... ale zdálo se, že ten převlek funguje. 

Muž se zaměřil na něj a vůbec si nevšiml, že všichni vojáci, co měli strážit okolí padli k zemi, a lidé se nenápadně vytráceli.

Pak mi někdo dal ruku okolo pusy a zničeho nic jsem letěl někam nahoru. Bylo to neuvěřitelné. V jednu chvíli jsme stál na zemi a v druhou jsme byli ve druhém patře vybydleného domu. Byla to ta holka z Leviho týmu, co mě zachránila. Mikasu vytáhl ten malej kluk... Connie? a Armina zase držela Hanji. 

" Co tu vy tři sakra děláte?!" I když Hanji zněla naštvaně pevně mě objala. " Shorty nás zabije všechny, až zjistí, že tu jste." 

" Levi žije?" objetí jsem jí opětoval. " Kde je? Je v pořádku? Proč tu není s Vámi?"

" Šel pro informace. A on... má na to svoje metody. Pojďte, musíme zmizte, Zeke není tak hloupej a Jeana zblízka pozná." 

Venku se oranžově zablesklo a všichni jsme se rozeběhli za Hanji dolů do podzemí. Něco velkého nahoře zuřilo a nikomu z nás se nechtělo zjišťovat co.